Jan Hus

Způsobem, jakým "Jan Hus" doslova od první minuty s neuvěřitelnou brutalitou překrucuje historická fakta jde nepochybně o film propagandistický, prakticky stejně lživý jako všechny Nástupy, Rudé záře nad Kladnem a Anny Proletářky. Pokud si přecejen zaslouží poněkud shovívavější hodnocení, je to jen díky slušným hereckých výkonům a obstojně provedené, byť v drobných detailech dosti nedotažené výpravě. Pravdivého v něm ovšem není téměř nic. I bez znalosti historických událostí to ostatně jasně naznačuje už černobílé vykreslení postav, kdy "ti dobří" působí jako ztělesnění andělé, zatímco "ti zlí" se mění v podivné vypreparované bezživotné karikatury a "ztělesněná zla"... V podstatě jde o nebezpečný film, neboť jeho lživost běžný divák odhaluje nepochybně poněkud obtížněji, než v případě filmů výše citovaných. Historická fakta jsou zde nenápadně posouvána a měněna, anachronicky vykládána a podbarvována. Manipulace je to stejně umná a propracovaná, jako v politických procesech let padesátých... Že nejde jen o můj pocit ostatně jasně ukazují například nekonečné debaty kolem církevních restitucí, v nichž je církevní majetek jako "nakradené" a "lstí vymámené bohatství" skloňováno až neuvěřitelně často. Téměř každý z nás prošel v dětství ideologickou nalévárnou v podobě, jíž Vávrův Hus reprezentuje v míře vrchovaté... Mistr Jan z Husi samozřejmě prosazoval kázání v české řeči, ovšem proto, aby mohli lidé rozumět Evangeliu, hájil pravdu, ovšem ta mu byla synonymem samotného Krista, který o sobě samém prohlásil, že je "cesta, pravda a život", kritizoval zlořády v církvi, ovšem proto, že tím církev poskvrňovala a znesvěcovala své poslání. Husův skutečný program by byl pro komunisty samozřejmě zcela nepřijatelný, umné překroucení, jímž se z něj stal reformátor nikoli náboženský, ale sociální, je vlastně neuvěřitelným výkonem. Nutno podotknout, že k tomuto překroucení zcela zásadně pomohli historikové předchozích období, kteří z Husa pro změnu činili "českého nacionalistu", bojujícího proti "proradným Němcům"... Největší lží tohoto filmu ostatně nejsou překroucená fakta, ale anachronická psychologie postav. Pozemský život pro středověkého člověka totiž neměl valnou cenu, podstatný byl život věčný, ten po smrti. K tomuto cíli se prosebně upínaly snahy všech, právě z tohoto důvodu ostatně vzniklo učení o očistci a odpustková praxe. Právě proto má Hus odvahu neodvolat, protože ví, že jej čeká Boží milost a odpuštění, že bojuje doslova jako vyslanec Kristův, s nímž se zanedlouho setká tváří v tvář... Jak odlišné vyznění proti materialistické smrti jako definitivní tečce a zoufalému sebedestruktivnímu gestu ve jménu jakési abstraktní filosofické pravdy... Celkový dojem: 35% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, berg.12, Radek99, Subjektiv (11.02.2012)

Film je herecky dobrý, režisérsky povedený, i když v něm je hodně velké množství patosu. Ale pokud už má být patos v nějakém českém filmu, je to v tomhle. Co se ale musí ocenit, to je neporytá kritika církve, která překvapivě nic moc neztratila. To, co Hus kázal, je v některých případech stále aktuální. A tenhle film je vhodným odkazem. (27.07.2017)

Historickou věrnost ponechám stranou. Filmy (myslím tím celou trilogii) jsou samozřejmě poplatné komunistickému výkladu dějin a nepřinášejí nic, co by se tehdy neučilo ve škole. Vždyť patřil k častému programu promítání pro školní mládež a jako děti jsme na něj chodily rády. Byl to pro nás takový dobrodružný film: Hus jako charismatický vůdce, Žižka jako akční hrdina, Zikmund Šelma Ryšavá jako největší padouch českých dějin všech dob a já sama jsem byla zamilovaná do Jana Želivského. S odstupem let mě ty filmy velmi překvapily - na tu dobu jsou to opravdu zdařilé historické velkofilmy. A Praha 15. století je působivá i bez digitální techniky. (08.06.2014)

Vávrova „husitská“ trilogie je příkladným projevem české divadelnosti. Stejné tváře přebírají různé role a přizpůsobují odlišné historické osobnosti týmž ideálům. Revoluční kontinuita se v jevištní stylizaci téměř paroduje a efektní inscenace nevypovídají zbla o kořenech a smyslu – ani o poslání – reformačního odkazu, jehož pluralitu dezinterpretují s ohledem k zadavateli. Scény jsou pochopitelně sugestivní, herci hrají skvěle a divákovi se i po letech bouří krev v žilách a hnedle by sahal po cepu. V kulisách pozdně (věčně) středověké Prahy se jednotlivá dějinná místa vytrhují z proměňujícího se města jako velkolepá jeviště (odvahy, víry i zrady a útisku), vším hýbá s marionetovou elegancí všemocná masopustní stylizace a zpěv – a postavy? Jen pouhé masky… (22.12.2018)

přes veškerou ideologii (která ale tady tolik neruší) a měnění historie (toho ale mají v každym hollywoodskym historickym filmu mnohem vic) tomu nelze upřít veliké filmařské kvality. A když se člověk trochu zamyslí, začnou mu praktiky katolické církve hodně připomínat komunistickou stranu, takže nějaká velká rudá agitace to zas rozhodně neni...zdeněk štěpánek exceluje, pár herců (hlavne herecky) trošku moc přehrává, ale třeba františek smolík, karel hoger nebo jan pivec coby proradný zikmund jsou vyborni! (06.07.2009)