Jan Hus

Tak ako bol Hus vykreslený tu, tak by sa mal skôr považovať za pravého kresťana, no problém je, že toto dielo nebolo úplne historicky správne a od neprávd, poloprávd a vynechaných vecí, to smeruje až k vrcholom propagandistických filmov, z ktorých komunistická strana nemusela mať obavy. Film je inšpiratívny, dobre zahraný, no radšej by som chcel vedieť, ako to bolo naozaj a bez príkras, ktovie, možno by som si jeho odkaz cenil ešte viac. (30.06.2013)

Jeden z mála českých velkofilmů s působivou výpravou a dobrými hereckými výkony. Sice byl komunisty ideologicky zneužit (jsou zde patrné protiněmecké a protikapitalistické tendence), ale připadá mi to od nich jako házení bumerangem, když Jan Hus (skvělý Zdeněk Štěpánek) tvrdí, že se nemá poslouchot špatná vrchnost. Snad jedině mě trochu mrzí, že je zcela opomenut Jeroným Pražský, který byl pro stejnou věc upálen na tom samém koncilu. Jan Hus chtěl návrat katolické církve k původnímu učení Ježíšově, kde rozhodně nebylo nic o hromadění majetku a moci. Ale tento odklon začal už po Ježíšově smrti a to samotným svatým Petrem, který zavedl celibát, aby kněží neměli potomky a mohl se kumulovat majetek. Šlo pouze o majetek a to pod jednou záminkou, že nechtěli připustit, že měl Ježíš kromě božské podstaty, také podstatu lidskou, víceméně to, že by Marie nebyla panna. A tak začalo hromadění majetku, touha po penězích a moci, což je něco, co odporuje učení Ježíšově a zákonům božím. Proto nikdy nemůže dojít k svateřečení Jana Husa, neboť by to bylo přiznání, že celou dobu lidem lhali. Vůbec jejich demagogie, aby jsi se smířil s chudobou a poslouchal, protože po smrti se dostaneš do království nebeského, je jen další šikovnou formulkou k hromadění bohatství. Skvělé jsou výkony představitelů katolické církve, kteří každého možného protivníka raději označili za kacíře a usmrtili ho, aby dál vyvolávali strach a ovečky je dál slepě poslouchali. Zejména: kardinál Pierre d'Ailli (Bedřich Karen), úlisný papežský legát (František Smolík), pokrytecký Štěpán Páleč (Otomar Krejča), který byl v uzavřeném kolektivu větší křikloun, ale na veřejnosti pokrytec, farář Jan, řečený Peklo (skvělý Vladimír Řepa) a papežský komisař Tiem (František Kreuzmann). Další zajímavé postavy: ustrašený král Václav IV. (Karel Höger), pražský purkmistr (Vladimír Leraus) a jeho úskočný synek (Rudolf Hrušínský), pražský konšel Štumpfnagel (Bohuš Záhorský) a císař Zikmund Lucemburský (skvělý Jan Pivec). Zkrátka je to velmi kvalitní film o zneužitelnosti moci ať duchovní, nebo světské, ke kterému ji pomáhá strach a kruté tresty a nevědomost tupých ovcí. Je to velmi vlastenecký film, také to bylo naposledy, kdy se Češi dokázali bránit, pak už je to vždy rychle přešlo. Jsou zde velmi zajímavé a stále aktuální myšlenky o špatnosti systému fungování společnosti, která je založená na moci a penězích. Otázkou pouze je, kdo se přidal k Janu Husovi z přesvědčení a touze po změně a kdo z vypočítavosti a touze po majetku. (10.03.2010)

Způsobem, jakým "Jan Hus" doslova od první minuty s neuvěřitelnou brutalitou překrucuje historická fakta jde nepochybně o film propagandistický, prakticky stejně lživý jako všechny Nástupy, Rudé záře nad Kladnem a Anny Proletářky. Pokud si přecejen zaslouží poněkud shovívavější hodnocení, je to jen díky slušným hereckých výkonům a obstojně provedené, byť v drobných detailech dosti nedotažené výpravě. Pravdivého v něm ovšem není téměř nic. I bez znalosti historických událostí to ostatně jasně naznačuje už černobílé vykreslení postav, kdy "ti dobří" působí jako ztělesnění andělé, zatímco "ti zlí" se mění v podivné vypreparované bezživotné karikatury a "ztělesněná zla"... V podstatě jde o nebezpečný film, neboť jeho lživost běžný divák odhaluje nepochybně poněkud obtížněji, než v případě filmů výše citovaných. Historická fakta jsou zde nenápadně posouvána a měněna, anachronicky vykládána a podbarvována. Manipulace je to stejně umná a propracovaná, jako v politických procesech let padesátých... Že nejde jen o můj pocit ostatně jasně ukazují například nekonečné debaty kolem církevních restitucí, v nichž je církevní majetek jako "nakradené" a "lstí vymámené bohatství" skloňováno až neuvěřitelně často. Téměř každý z nás prošel v dětství ideologickou nalévárnou v podobě, jíž Vávrův Hus reprezentuje v míře vrchovaté... Mistr Jan z Husi samozřejmě prosazoval kázání v české řeči, ovšem proto, aby mohli lidé rozumět Evangeliu, hájil pravdu, ovšem ta mu byla synonymem samotného Krista, který o sobě samém prohlásil, že je "cesta, pravda a život", kritizoval zlořády v církvi, ovšem proto, že tím církev poskvrňovala a znesvěcovala své poslání. Husův skutečný program by byl pro komunisty samozřejmě zcela nepřijatelný, umné překroucení, jímž se z něj stal reformátor nikoli náboženský, ale sociální, je vlastně neuvěřitelným výkonem. Nutno podotknout, že k tomuto překroucení zcela zásadně pomohli historikové předchozích období, kteří z Husa pro změnu činili "českého nacionalistu", bojujícího proti "proradným Němcům"... Největší lží tohoto filmu ostatně nejsou překroucená fakta, ale anachronická psychologie postav. Pozemský život pro středověkého člověka totiž neměl valnou cenu, podstatný byl život věčný, ten po smrti. K tomuto cíli se prosebně upínaly snahy všech, právě z tohoto důvodu ostatně vzniklo učení o očistci a odpustková praxe. Právě proto má Hus odvahu neodvolat, protože ví, že jej čeká Boží milost a odpuštění, že bojuje doslova jako vyslanec Kristův, s nímž se zanedlouho setká tváří v tvář... Jak odlišné vyznění proti materialistické smrti jako definitivní tečce a zoufalému sebedestruktivnímu gestu ve jménu jakési abstraktní filosofické pravdy... Celkový dojem: 35% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, berg.12, Radek99, Subjektiv (11.02.2012)

Jan Hus je v podstatě tak trošku ztělesněním mě samotného, takže si mě snímek tématem určitě získal. Taková středověká konverzačka o tom, jakou cenu je člověk ochotný zaplatit za to, co považuje za pravdivé a správné. Zároveň zřejmě jeden z prvních historicky zaznamenaných velkých a významných bojů člověka proti zkorumpovanému systému, a to rovnou proti tomu nejvlivnějšímu své doby - proti církvi. Věčná škoda, že se takových odvážlivců nenašlo v naší historii více. Vždy na mistra 6.7. rád zavzpomínám při každoročním dni volna. Moc se mi líbily kostýmy i solidně přichystané kulisy a prostředí (na dobu vzniku filmu). Trošku problém jsem měl s hereckým projevem, kdy jsem měl pocit, že se herci chovají jako lidé z doby vzniku filmu (50. let), nikoli jako lidé z počátku 15. století. Samozřejmě se můžeme jen dohadovat, jak se chovali a jaké hodnoty lidé vyznávali ve středověku, neboť existují jen zevrubné záznamy, jejichž autenticitu již nikdo nikdy zaručeně nepotvrdí, nicméně jsem měl prostě pocit, že se v zúčastněných příliš otiskla povaha lidí a doby vzniku filmu namísto simulace středověkého života, ale to je obecně problém snad všech historických filmů. Každopádně se mi snímek docela zamlouval a ani dlouhá stopáž mi zásadně nepřekážela. Navíc jsem si rád doplnil ve vzdělání určité souvislosti spojené s tématem filmu a vedlejšími postavami - tedy pokud Vávra a Jirásek nekecali. Jinak je s podivem a politování hodné, že ani více než 600 let po Husovi, se situace ve světě dramaticky nezměnila. Lepší 3 kousky. (20.11.2019)

,,To je zvyk ještě z doby, když jsem byl hladovým žáčkem. Tenkrát jsem si vždycky dělal z chleba lžíci, abych měl čím nabírat hrách. Tu lžíci jsem pak ovšem vždycky snědl." Nějaké to nadčasové poselství nakonec i ke mne dorazilo, ale jako celek mne Jan Hus nenadchl. Pro mne až příliš velká bariéra k středověkým dějinám, o kterých nemůžu říci, že by mne v tomhle zpracování zasáhly. Dlouho jsem se filmu vyhýbal, nakonec jsem si ho dal jako malé odlehčení během učení na zkoušku z historie literatury, kde jsou tři otázky věnované i středověkému období. Na atmosféru doby, ve které se události odehrávají, film skutečně naladil dobře. A tady je možná zakopaný pes: ten film je právě až příliš "čítankový", zvenčí sice barevný, uvnitř až příliš černobílý. Nudil jsem se a mohu za sebe tedy říci, že přítomná politická ideologie v tomhle směru mému zážitku uškodila mnohem více, než jsem očekával. Vůbec se nedivím těm, co vzpomínají na tyhle filmy s odporem, když na ně museli chodit povinně se školou do kina. Rozporuplné dojmy bohužel podpurují i pateticky teatrální výkony většiny protagonistů, ačkoliv z velké části oblíbených herců. Ani jsem nemyslel, že někdy uvidím takhle špatně hrát i Karla Högera, dokonce ještě pod vedením velkého Otakara Vávry. Holt stalo se... každý má právo na slabší chvilku (chvilky), i když ono jo těžko říci, zda splněný náročný filmový úkol. s obrovským rozpočtem a dodnes se těšící oblibě u mnoha diváků, brát jako slabou chvilku vůbec lze. Každopádně hodnotím spíše subjektivně a husitská triologie mne (na rozdíl od Daňkova filmu Spanilá jízda) nebavila a neoslovila. Nikoho od sledování neodrazuju a ani nechci. (22.06.2018)