History of Philosophy
Réžia:
Otakar VávraScenár:
Otakar VávraHudba:
Jan BranbergerHrajú:
Jan Pivec, Ladislav Boháč, Vladimír Hlavatý, Stanislav Neumann, Jindřich Plachta, Zdeňka Gräfová, Ela Poznerová, Karla Oličová, Zdeňka Baldová (viac)Obsahy(1)
Slečna Elis má na bytě litomyšlské studenty, filozofy Frýborta, Vavřenu, Špínu a Zelenku. Výbojný Frýbort a tichý Špína milují Márinku, dceru paní domácí Krupkové. Špína nedokáže dát Márince svůj cit najevo a trápí se jejím nezájmem. Vavřena je zamilován do schovanky aktuára Roubínka, Lenky. Roubínkovi by však raději viděli, kdyby dal přednost jejich dceři Lotty. Filozofské Majáles je Metternichovým příkazem zrušeno jako ryze česká slavnost, ale studenti Majáles přesto oslaví za účasti celého města. Nájemníci slečny Elis jsou za to potrestáni karcerem. Špína, neúspěšný při závěrečných zkouškách i ve vztahu k Márince, odchází do kláštera Milosrdných bratří v Praze. Rok 1848 přinese zřízením konstituce nový život i do poklidné Litomyšle. Frýbort a Vavřena se stanou důstojníky studentské legie, která se vydá na pomoc Praze, vzbouřené proti rakouskému absolutismu... (ČSFD)
(viac)Recenzie (48)
Poněkud nezáživné studentské drama o národním obrození. Jeden z prních filmů Otakara Vávry. Film vznikl v době, kdy se takové snímky hodily, tedy v roce 1937. Rád bych zdůraznil krásnou architekturu města Litomyšl, ve kterém se příběh odehrává. Herecké výkony průměrně. S Bílou nemocí, která vznikla ve stejném roce, nesnese porovnání a pokulhává ve všech směrech. Film je jedním z takových, které je vhodné si pustit při nedělním obědě. Raději se podívejte na film Ztracenci, jenž je rovněž Jiráskovou adaptací. ()
Film o tom, jak "slavně" skončí každá vzpoura českého národa! Tuhle navíc vyprovokaval sám Jiří Bartoška, alias Bureš, alias Smetana, k čemuž se přizná v Cirkuse Humberto! :-) :-) :-) ()
Příliš nudné a strojené na dnešní dobu, ničím mě to nezaujalo. Je spoustu jiných lepších snímků i z této doby. ()
Nesnáším. Nenávidím. Kvůli téhle pitomé knížce kterou jsem ani nečetl jsem, dostal ve škole kouli. No ale soudný člověk musí uznat, že já jako vášnivý čtenář Karla Maye přece nebudu číst holčenčí knížku o romantických vztazích ne? Ale v rámci mé snahy to napravit jsem se kdysi uvolil dívat na toto veledílo v televizi v rámci filmů pro pamětníky. Nevydržel jsem ani půl hodiny. Takže zvědavost mi nedala a podíval jsem se na to po létech zas. Nic můj názor nemění. Tahleta velekrávovina je prostě nekoukatelná a k ničemu. A ani herci to nevytáhli. Fuj, už ani rezavým drátem. ()
Otakar Vávra tyhle filmy uměl. Těch historických filmů za první republiky zase tolik natočeno nebylo. Filosofská historie navíc není úplně snadná látka, tím spíše ne od Jiráska. Svědčí o tom také to, že od té doby se o remake nikdo nikdy nepokusil. Film je dobře obsazen a popisuje dobře dobu, v níž to studenti neměli vůbec snadné. Rodiny byly chudé a pokud se už našlo na studia, nacházeli se pod tlakem dokončení, jinak by finance přišly nazmar. K tomu navíc řešili politiku a aktivně se zapojovali, což se poté stalo ještě mnohokrát. Leč bohužel...dopadne to tragicky. Trochu se divím, že ty závěrečné scény nejsou bohatší, ale Vávra přeci jen začínal a zřejmě se moc nepočítalo s přílišným komerčním úspěchem, navíc ještě neměl velkou důvěru producentů. ()
Jedna obrovská nuda, kterou nezachránili ani skvělí herci, jen kvůli nim symbolickou jednu hvězdu. ()
Filosofská historie je jeden z nejčtivějších románů A.Jiráska (také je nejkratší). Proto převedení na filmové plátno automaticky znamená pěkný a příjemný film. Samozřejmě, v pozdější době by každý režisér přidal něco navíc, ale na 30.léta je to dobré. Silný nacionální apel je v souladu s autorem, takže nijak neruší. Herecké výkony jsou excelentní, především Jana Pivce, který ze všech studentů nejvíce vyčnívá, i když měl prostor stejný jako třeba L.Boháč. Krásné exteriéry z Litomyšle a okolí, pěkná hudba B.Smetany. Mimochodem mě napadá, že asi nikdo netušil, jaká síla se v studentstvu (zvláště filozofickém) skrývá, jak se ukázalo ještě v letech ´68 a ´89. ()
"Ó léta studentská! .. Kdož by z celé duše na vás nevzpomínal... " Titulek nás zavádí do Litomyšle roku 1847 a představuje nám obrázek ze života mladých filosofů. Na pozadí bezstarostného studentského života vidíme rostoucí národní uvědomění i vlastenectví, náročnost zkoušek, ale i první lásky. Zlomový revoluční rok 1848 zavádí mladé filosofy Frýbota a Vavřenu z nově vytvořené studentské legie na barikády, kam vyrazili pomoci svým bojujícím kolegům proti útlaku Metternichovy vlády... ()