Réžia:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHudba:
Sláva Eman NováčekHrajú:
Lída Baarová, Oldřich Nový, Růžena Šlemrová, Sylva Langová, Antonie Nedošinská, Nataša Gollová, Bedřich Veverka, František Paul, František Kreuzmann st. (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Populárny romantický príbeh o atraktívnom a bohatom mužovi, na ktorého poľujú všetky vydajachtivé ženy. Jeho priatelia vymyslia, ako ho zachrániť z ich osídel a prostredníctvom lsti zariadiť, aby sa zamiloval do tej pravej. Uverí, že nádherná žena pochádzajúca z inej doby, vystúpila z obrazu do reality. (STV)
Recenzie (159)
Půvabná BAAROVÁ, báječný Oldřich NOVÝ. Roztomilá veselohra z roku 1939. Je vidět, že už tehdy tíhnul režisér Otakar VÁVRA k pohádkovým námětům. Vždyť dějově je to pohádka pro dospělé. Povídá se, že v tomto snímku byla Baarová nejkrásnější a zamotala hlavu nejen Oldřichu Novému. Dnes už se kult krásy v českém filmu moc nepěstuje, že? Nebo že by u nás krásná děvčata nechtěla k filmu ? To je samá Miss a modelka a za 10 let po nich neštěkne pes. Ale krasavice ze stříbrného plátna jsou stálice a těší naše oko už 70 let. ()
Další z naprosto skvělých našich předválečných komedií. A stejně jako u mnoha dalších, její velkou devízou je skvěle propracovaný a inteligentní scénář, výborné a milé herecké výkony a taková ta pozitivní, veselá atmosféra. Lída Baarová a její staročeština je opravdu kouzelná a vůbec se pánům na plese nedivím, že jim tak učarovala. :-) Do 5 hvězdiček vážně moc nechybí. ()
Ze svaté trojice Gollová-Mandlová-Baarová pro mě byla Lída vždy tou třetí a nikdy jsem moc nechápal co na ní ten Goebbels viděl. S jedinou výjimkou. A tou je role Blanky, které se Baarová zhostila geinálním způsobem a povýšila milou a dokonce i po 75 letech stále stejně zábavnou komedii na nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě v dokonalé souhře s neodolatelně zamilovaným Oldřichem Novým. Další komedie ze třicátých let, která odmítá stárnout a zub času si na ní vylámal své nenechavé zuby. Ladná režie dokonale vysoustruženého scénáře, plného nápadů, jiskřivě odsýpající dialogy a dokonale fungující atmosféra, které dodává kouzlo nejen Blančina staročeština. A jako třešnička ve vedlejší roli nezapomenutelné české tornádo Gollová. ()
Jedna z nejmilejších starých českých komedií, v níž vyniká nejen Oldřich Nový, ale zejména Lída Baarová. Ten příběh už znám skoro nazpaměť a přece se na něj vždy rád podívám. Když se doktor Karas zamiluje do obrazu (podobně to nejdeme v Pygmalionu), rozhodnou se jeho dva kamarádi využít nápadné podoby Blanky z obrazu s jejich kamarádkou Vlastou, jež se zhostí velmi zdařile úkolu představovat dívku ze 17. století. Trik naivní, ale diváka pobaví, stejně jako třeba František Kreuzmann převlečený za pěvce - mušketýra a další pánové, které se do Blanky - Vlasty zamilují...Pěkné výkony i od Nataši Gollové, A. Nedošinské či krásně naivní a nesmělý part slečinky - S. Langové... Tohle se nadmíru povedlo a zůstalo to ve zlatém fondu naší kinematografie. ()
Tento film zdá se hustý být! Skutečně sem se pobavil, hlavně mluvou Lídy Baarové coby středověké dámy:-) Vždycky sem uznával jakožto krásku starých českých filmů Adinku, ale Baarová je zde opravdu okouzlující. Spokojen sem byl i s výkonem Oldy Nového, dokonalý kavalír. Kdo má rád pamětnické filmy nemůže si o nechat ujít. Skvělé vyvrcholení zápletky nakonec korunuje celý film k skorodokonalosti. 86% ()
Galéria (57)
Fotka © Lucernafilm
Zaujímavosti (7)
- Lída Baarová se v tomto filmu poprvé a naposledy setkala před kamerou s Natašou Gollovou, bylo to jen v jediné scéně. (Kulmon)
- Autor námětu Felix de la Cámara přepracoval svůj text do knižní podoby, která vyšla v roce 1942 s podtitulem satyrický román. Knižní Dívka v modrém zároveň zahájila jako první svazek edici Knihovna Vlna. (NinadeL)
- Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)
Reklama