Dívka v modrém

Československá romantická komedie natočená podle předlohy Felixe de Cámara, v níž se nesmělý starý mládenec notář Jan Karas (O. Nový) zamiluje do dívky v modrých šatech na obrazu ze 17. století, který mu zůstal v opatrovnictví jako pozůstalost po zemřelém hraběti. Jednoho večera dívka sestoupí z obrazu a notář musí řešit četné problémy spojené s jejími tři sta let starými způsoby. Netuší však, že si z něho jeho přátelé dr. Pacovský (B. Veverka) a Ing. Čadek (F. Paul) udělali legraci a místo pravého obrazu nastrčili prázdný rám a jejich známou studentku Vlastu (L. Baarová), jež měla představovat onu komtesu Blanku z Blankenbergu z obrazu. Vlasta z důvodu věrohodnosti a utajení šprýmu mluvila nádhernou archaickou češtinou, bohužel jí však často nebylo dost dobře rozumět. V rolích nápadnic dr. Karase se objevila N. Gollová a S. Langová v doprovodu své energické matinky R. Šlemrové. Zajímavá část snímku se odehrávala na hraběcím plesu, kde vzbudila Vlasta ve svých historických šatech a svou mluvou nemalé pozdvižení. V závěru dochází odhalení onoho žertu a pochopitelně k romantickému vyvrcholení a zasnoubení dr. Karase s Vlastou. Komedie O. Vávry právem patří už mnoho desetiletí k nejzdařilejším a nejoblíbenějším filmům pro pamětníky. (11.01.2019)

Skvělá lehkonohá komedie z pera nacisty se zálibou v okultismu (nebo obráceně) Felixe de la Cámary (von Kutná Hora) - já vím, že to nijak nesouvisí s kvalitami filmu, ale musím si představovat ty diváky, jak se u jeho gagů v biografu popadají za břicho a (následuje střih) cca za pět let ho na Kampě polejvají benzínem a hledají po kapsách zápalky. Nemluvě o Baarové, ze které mohli v době natáčení ještě snímat Goebbelsovy otisky. Ale zpátky k věci. Oldřich Nový motající se pod vlivem v oblaku nikotinu, atakován upírem či ve víru taneční křeče jsou momenty k nezaplacení a celkově je to jeden z těch filmů, u kterého netřeba být shovívavý a zohledňovat, že je to „film pro pamětníky“ (ostatně taková nálepka pro snímek z roku 1939 už taky zavání okultismem). (04.09.2017)

Prvorepublikové komedie mám rád (i přes to, že jsou vlastně všechny o tom, že se někdo za někoho vydává a někdo se zamiluje do někoho, kdo je ale zase zamilovaný do někoho jiného, atd.), ale tato mi přišla alespoň originální (i když obsazením moc ne :D ) v příběhu, který se pokoušel býti trochu mýtický, což jsem po víkendu, kdy jsem takových komedií viděl několik ocenil, protože to trochu probouralo stereotyp. (03.01.2018)

Výborná komedie s originálním námětem a krásnou Lídou Baarovou v hlavní roli. Role komtesy Blanky z Blankenburgu Lídě sedla jako ušitá. Ta její staročeština je perfektní. Taky tak začnu na lidi mluvit:) Odhalení pointy pro mě bylo překvapivé, říkala jsem si, proč najednou mluví tak normálně. Zároveň to vysvětlovalo ten obraz, který vypadal, že v něm komtesa skutečně stojí. Chvíli mi však nedocházelo, že všechno, co se až do onoho odhalení dělo, bylo vlastně dokonale sehrané divadlo. Scény z krejčovství a při telefonátu vedle Blanky patří k nejlepším gagům snímku. Nádherná lehkost komediálních kinematografických skvostů doby české dávno pominuvší, zdá se býti již nenávratně pryč:) "Já bych potřeboval šaty." - "Ach, lituji, my nevedeme pánské zboží.", "Má to být pro starší dámu, že ano?" - "Ne, ne, spíš pro mladší."- "Na kolik let asi?" - "Asi na 318." :D (03.03.2018)

Je mi celkem jedno, jestli Baarová sympatizovala s nacisty, dělali to bohužel i další. Její herecké představení v téhle romantické komedii je prostě skvělé a s Oldřichem novým mají skvělé momenty, tedy dokument je ona skutečně komtesou. Výborné, vtipné momenty se na sebe vrší jeden za druhým a ta konfrontace starého s moderním je místy až neuvěřitelně nápaditá. (07.01.2015)