Dívka v modrém

Prvorepublikové komedie mám rád (i přes to, že jsou vlastně všechny o tom, že se někdo za někoho vydává a někdo se zamiluje do někoho, kdo je ale zase zamilovaný do někoho jiného, atd.), ale tato mi přišla alespoň originální (i když obsazením moc ne :D ) v příběhu, který se pokoušel býti trochu mýtický, což jsem po víkendu, kdy jsem takových komedií viděl několik ocenil, protože to trochu probouralo stereotyp. (03.01.2018)

„Už dost řečí! Uveď mě v lože tvoje, prosím.“ - „Moje lože?! To začíná hezky…“ Prvních cca 20 minut je fajn, ale pak přijde Karasův návrat domů, který teprve odstartuje originální a opravdu zábavnou podívanou, která ze zápletky těží maximum. S Baarovovou jsem dosud viděl jen Panenství, ale zde byla jednoduše skvělá (mluvou, gesty i elegancí), stejně tak Nový je tu v jedné z jeho nejlepších rolí (a třeba jejich společný taneček byl skvostný). Ale hodně mě bavily i výborně napsané a zahrané vedlejší postavy, ať už klíčnice Nedošinská, všudypřítomný Láznička, veselá (Smutná) Gollová, Veverkův mastičkář, Paulův kořínkář, dohazovačka Šlemrová („Mlč ty hloupá, tři sta let starý obraz není přece žádná konkurence!“) a z nápadníků mě odrovnala Kreuzmannova kreace („Boty sem už nesehnal.“). I přes o něco horší dojezd tomu rád napálím slabších 5*. „Jen okus. Káva je výborná a máslo čerstvé.“ - „A na tuto krmi nelibou čekala jsem tři sta let. Vidím, ty mě hladem umořiti chceš, aby ses mě zbavit mohl, takového činu jen příbuzný schopen je.“ (21.07.2019)

Wow, tá hravosť ma odzrbrojila. Keby si to udržalo tú šialenú kadenciu ako v úvode, tak by som kľudne udelil aj plnú pálku. Niečo tak hravé, naivné a vtipné sa len tak nevidí. Jednoduchý nápad vyťažený na max a charizma Oldřicha Nového a Lídy Baarovej to už len doklepli. Ozaj to zahrali s bravúrou, Nový mi prišiel, že to snáď ani nehral. :) Film z konca 30. rokov a tak zábavný aj dnes! (18.04.2017)

Předválečné filmy, to je kapitola sama o sobě. Nemůžu si pomoc, ale ta brilantnost, lehkost a nonšalance mi nikdy neseděla, neboť vždy šla ruku v ruce s povrchností. Čpí to neupřimností, tuctovitostí a naprostým odtržením od reality, již paradoxně všechny filmy "jakože" představovaly. Proč si veškerá produkce brala za vzor tehdy na kolovrátku natáčené americké plečky nevím - všechny postavy v ději jsou jako ze šablony. I přesto lze snadno konstatovat, jaké to byly u nás herecké individuality, no koukněte na to dnes. (14.05.2006)

Dievča v modrom som si pozrel predovšetkým kvôli neobvyklému menu scenáristu, ktorý sa zoval Felix Achille de la Camára y del Padrone (vlastným menom Felix Emil Josef Karel Cammra). A neoľutoval som veru. Pretože niekedy sa zamilovaným naozaj stane, že im ich idoly pripadajú ako z inej doby. Plus skvelé dialógy. Dohromady zážitok, ktorý sa dá zopakovať viacnásobne. (26.04.2017)