Paralelní světy

Zvláštní film. Svou nostalgií, melancholií hodně zajímavý, svým pojetím však mimo realitu a logiku. Hlavní postava se nějak na konci filmu stane sebevědomou a nezávislou ženou, problém však je, že celých 95 minut koukáme na to, jak je neschopná se takovou stát, a pak najednou střih, bum bác a hotovo. Psychologicky nevysvětleno, z ničeho nevychází. A to s tím potratem, to je také spíše jako pěst na oko. (22.02.2013)

Aspoň jeden film dokázal Václav natočit bez cikánů, chvála za to, jinak sem tam viděl odkaz na Saló a na Postavu k podpírání, dvě jasný scény (zasraný zadky a rakev), kerý k tomu odkazovaly. Viděno znovu po 20 letech a celkem to furt de, jen ten Roden byl poznamenanej tou rolí v tom americkym trilleru,a Vlasáková byla dobrá. Byl v podstatě její film. (25.09.2023)

Každej s každym - Beverly Hills s Rodenem a Vlasákovou. Poselství filmu: vykašlete se na vztahy (stejně byste ve vztahu museli komunikovat s tím druhým a spolupracovat, pch, kdo o to stojí) a žijte pouze prací! Jen tak se z vás stanou alfa samice (to je termín někoho ze zde komentujících). Paradoxně mi Vlasáková po její "proměně" přišla ještě mnohem víc na pěst, než předtím, když měla deprese. Když měla utrženej knoflík u bundy a zaschlou zubní pastu ve vlasech, tak mi byla mnohem bližší. Jedna hvězdička za ty snové sekvence, ty byly nejzábavnější. (14.11.2018)

Doma nie je nikto prorokom. V tomto prípade to platí úplne jednoznačne. Že Václavov film doma ocení len minimum odbornej verejnosti, o Českých Levoch už ani nepíšem (a po tohtoročných nomináciách už si nemyslím radšej vobec nič) - to ma ani neprekvapilo. Pritom sú Paralelní světy skvelou psychologickou štúdiou vzťahu, ktorý prestal fungovať a toho, čo to urobí so ženou a čo s mužom. Teším sa, že si dnes film znova pozriem na ČT, nevidel som ho od premiéry. Každopadné pamätám si scénu, ktorá na mňa dokonale zafungovala - keď sú Tereza a Kryštof na nejakej party, ona má vo vlasoch zubnú pastu a jeho to neskutočne rozhádže...Obaja hlavní predstavitelia, Lenka Vlasáková i Karel Roden, hrajú tak, že máte pocit, že takýto sú v civile - a to, samozrejme, nie je výhrada k nim ako ľuďom, ale práve jednoznačný kompliment k nim ako hercom. Nie je to dokonalý film (čo mi ale nenáleží vobec posudzovať), ale je to výborný film o nedokonalosti v nás ! (04.02.2009)

Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně. (05.02.2009)