Zelená vlna

(2x) ,,Na dobré věci v životě nikdy není pozdě." Přemýšlím, jakým žánrovým pojmenováním bych tenhle film označil: povídkový by nebylo úplně přesné, experimentální je vzhledem k obyčejným tématům i obsahu asi příliš silný výraz... Vorlíček vlastně natočil reprezentativní snímek neexistujícího žánru epizodický. Takový socialistický filmový (neo)realizmus v podobě mozaiky smutných i veselých příhod všedního dne. V tomhle směru funguje velice dobře i přes drobné nedostatky a výhrady. Osobně mě občas rušili ty násilně stylizované přechody zdůrazněny hudbou i vizuálními efekty a pár příběhů či spíše epizodek občas postrádá nějakou tu záživnější pointu či význam. Jinak to má v sobě snad všechno dobrého, co divák od zapomenutého a průměrně hodnoceného čs. filmu může očekávat - výraznou dokumentární hodnotu (tu už silně podtrhuje prolog laděný jako TV reportáž s pilotem vrtulníku VB), alespoň zčásti poutavý příběh (zde jednoznačně ten s doktorem z Linky důvěry), humorné momenty (některé dokonce s velkým potenciálem kultovních scén, kdyby si je Vorlíček nechal na film jiného typu, např. dvě holky na silnici stopující auta nahoře bez!! :o)) a pak nějaký ten tah v hereckém obsazení. Charismatický Radovan Lukavský si v roli doktora Pelca důvěry opět získal moje sympatie. Příběh o člověku věnujícího celý svůj volný den pátráním po neznámém člověku, který telefonem oznámil předem svou sebevraždu, mě z celého filmu zaujal a zasáhl nejvíc. I když na druhé straně mě současně zamrzelo, že tak silnému námětu (navíc kromě onoho pátraní a pokusu o záchranu se zajímavou vedlejší pointou o postupném vytváření přátelského vztahu mezi doktorem a taxikářem-pomocníkem) nebyl věnován samostatný film. (75%) (13.05.2018)

Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * (20.07.2017)

Asi nejslabší film Václava Vorlíčka vůbec, v kterém si i na začátku sám zahrál nespokojeného řidiče v zácpě a chodce, který vrazí do Oty Šimánka na chodníku Václavského náměstí. Film nenabízí klasickou dějovou linku, ale formou "humorných" skečů se snaží divákovi přiblížit starosti "pražáka" v pátek odpoledne. Některé nápady nejsou zas tak špatné, třeba Pavel Zedníček v roli zloděje se pracně vyšplhá šachtou do bytu, který chce vybílit a když se tam dostane zjistí, že je byt prázdný. Jako celek je ale film velmi, velmi slabý. Hudba : Karek Svoboda, Výtvarník kostýmů : Theodor Pištěk, Kostýmy : Theodor Pištěk, Ludmila Ondráčková. (05.01.2011)

Zelená vlna pravděpodobně zalila režiséra, v důsledku čehož s nepozemským řevem vyvrhl na diváka napůl vytrávené cáry čehosi. Co tím chtěl básník říct? To je samozřejmě řečnická otázka, je mi to jasný - je to koláž nebo koláč. A tvůrce neumí vystřihovat nebo péct. Já se jen tak lehce pozastavuji nad tou formou průstřihů několika nezáživných či fantaskních příběhů nějakých pražáků s nevtipnými ?pointami (které ovšem mají být oním nosníkem celé konstrukce chatrče). Příběhy filmu jsou dokonce ještě pitomější, než ty strašný rozprávky, který (navzdory slibům ČT) pořád dávají. Jednu hvězdičku za hezkou přehlídku ňader různých velikostí (ňam, mláďátka), ale i tak jsem rozmařile rozdávačnej, protože tahle patlanina je sprostá slátanina křížená se splácaninou. Navíc halabala bez ladu a skladu. Saprlot! (07.02.2015)

Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra, nevšední povídkové pojetí i několik zajímavých střihů slibují docela slušný zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků v kinech v té době byl v dobové (a docela slušné domácí) konkurenci propadák. Václav Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku 80. let jako město plné zlodějíčků, podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta, Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry pouští záznam rozhovoru z kazeťáku spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy, působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským celkově žánrově nezapadá a klidně by to stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé další epizody jsou směšně nudné, jiné slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené paruce). A jestliže se celý film snaží ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková, jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu ztratil. Přesto, bůhvíproč, dávám 3*. (28.10.2012)