Tri oriešky pre Popolušku

Film, který se stal spíš synonymem Vánoc než pohádky, milovaný stejně u nás jako u našich západních sousedů (i když tam si místo božského Káji vystačí se saxíkem). V r 2009 měl dokonce v Německu svou obnovenou premiéru. Mám s ní jen jediný problém - všechny ostatní Popelky působí díky ní jako bez života. (15.06.2005)

Pohádky a zejména pak ty české opravdu v lásce příliš nemám. Pravda, že tato pohádka patří k těm vůbec nejlepším českým, ale to nic nemění na tom, že pohádky skutečně v lásce příliš nemám. A protože tohle je česká pohádka, a jak už asi víte, tak české pohádky příliš v lásce nemám, tak nemám v lásce ani tuto českou pohádku. Bohužel tato česká pohádka se u nás stala symbolem Vánoc a žádné Vánoce se bez ní prostě neodehrají. Já osobně kromě nenávisti vůči českým pohádkám a pár dalším žánrům, trpím i averzí vůči opakovanému zhlédnutí stejného díla. Existuje ve světě filmů skutečně jen málo kousků, které bych si dobrovolně střelil opakovaně. Popelka k nim určitě nepatří a nejenom proto, že je to česká pohádka. Svůj odpad si obhajuji více tím, že jsem byl nucený tuhle českou pohádku vidět několikrát a méně její samotnou kvalitou. Nalijme si sklenici čistého vína. Tahle pohádka není tak vyjímečná, aby musela být vysílána každé Vánoce. Na stranu druhou při druhé sklenici stejně čistého vína si musíme připustit, že mnoho lepších pohádek u nás asi bohužel nenajdeme a cpát na Vánoce něco jiného než hloupé a stupidní pohádky by bylo asi nešťastné. (06.04.2012)

Zdá se, že Libuška Šafránkovic se od této role stala dvorní princeznou režiséra Vorlíčka, ale i dalších režisérů nádherných československých pohádek. Také Pavlík Trávníčků v roli přitepleného prince nezklamal a tak také mohl pokračovat ve slibně rozjeté kariéře dobývačů dívčích srdcí. Zatímco Libuš dnes už hraje většinou jen babičky nebo si občas střihne nějakou tu roli královny, tak dřív jsme jí mohli vidět v něžných rolích tak trošku někdy i naivních děvčat. V této tak trošku počesku zprzněné klasické pohádce můžeme vidět story o hodné, obětavé, půvabné divce, kterou nazývali Popelnice a která si šla po dvacetihidinový šichtě tak trošku zakřepčit na bál, kde byl náhodou princ a ten se do ní náhodou zamiloval, tak mu utekla, protože to plachá děvčata dělají a samozřejmě ztratila střevíček a tím začíná policejní vyšetřování záhadného střevíčku, který pomatená, nevyspalá popleta zapomněla na bále, jen jestli si trochu nepřihnula, to už tam nebylo vidět, ale nám filmovým fajnšmejkrům nic neunikne. Samozřejmě nikdo netuší, že záhadnou dívkou je naše hrdinka, která má radši zvířátka než lidi. Ono není se co divit, z psychologickýho hlediska je to pochopitelné, jelikož má dvě milující sestry a líbezně půvabnou macechu, kteří se s ní nemazlí a šikanují ji od rána do večera, doslova jak se lidově říká, že jí dávaj čočku, teda doslova jí nechávaj přebírat hrách. Za příjemnou zábavu nejen na nedělní odpoledne dávám 100% (25.04.2021)

Tak jsem si o letošních Vánocích Tři oříšky zrevidoval. Nechci jí ubrat status kvalitní podívané, ale připadá mi, že je prostě až moc jednoduchá (ples se koná jen jeden) a i přes přítomnost postav macechy a nevlastní sestry se Popelka nemusí ani moc snažit a mnoho věcí jí spadne do klína tak nějak samo sebou. Dá se to srovnat s filmaři, kteří díky shodě určitých okolností točili poněkud jinak, než původně chtěli (sníh). Ovšem aby nedošlo k omylu, mnoho nadprůměrných složek snímku, notoricky známých, funguje i na mě (hudba, lokace, hlavní představitelka). Prostě jsem měl vždycky radši jiné dvě Vorlíčkovy pohádky, ve kterých mají vnitřní napětí i nástrahy osudu mnohem větší intenzitu a účinnost. Jak se budí princezny a zejména pak Princ a Večernice. To je aspoň majstrštyk! (02.01.2014)

Poznám ji podle střevíčku. Ta, které padne, bude moje žena...... Veľmi pekná, príjemná a humorná rozprávka. Nevyhľadávam ju síce zámerne (po toľkých pozretiach sa to aj dá pochopiť), jej každovianočné reprízovanie mi však vôbec neprekáža. Určite jeden z vrcholov rozprávkovej tvorby a to nielen u nás. (13.03.2012)