Kdo chce zabít Jessii?

Miluju ten film pro jeho formu (ta kombinace Saudka + božské Olinky Schoberové v její životní roli je prostě dokonalá), ale obsahově mi to přijde zoufale nevtipné a nudné, a navíc mě tam deprimuje, jak je tam vykresleno manželství Jindřicha a Růženky (jejich pravidelný povinný čtvrteční sex a Jindřichovo podpantofláctví se mi zdají jako dokonalá noční můra, na které prostě není nic vtipného). Od 23. minuty, kdy Růženka píchne Jindřichovi svůj preparát (o kterém "ví celý svět", paradoxně kromě něj), aby mu zamezila v dalším snění o Jessie, následkem čehož se původně snová Jessie zhmotní, přestane v podstatě veškerý další děj dávat smysl (zvláště to pronásledování Jessie supermanem a pistolníkem je vyloženě stupidní) a většina postav se tam chová jak naprostí idioti (včetně Růženky, u níž to v závěru nejvíc bije do očí), aby to podpořilo komický dojem, ale jen to jen trapné a nudné, a finální rozuzlení, v němž se ukáže, že Jessie bude vlastně stejná fúrie jako byla Růženka, mi osobně přijde prostě hrozné, ale je vlastně jen konzistentní s tím, jak je v tom filmu nahlíženo na manželství obecně (viz např. scéna, v níž Helena Růžičková komanduje svého filmového manžela, kterému superman převrátil auto na bok, slovy "Co koukáš! Utíkej za nima!"). (20.11.2022)

Do půlky 60.let neměl sci-fi žánr v Československu velkou tradici, ale to co v tomto směru do té doby vzniklo (Bílá nemoc, Krakatit, Vynález zkázy, Ikarie XB-1) mělo filmové kvality světové úrovně, včetně skrytého poselství. Pak vstoupil do kinematografie scenárista Miloš Macourek, střídavě spolupracující s Vorlíčkem a Lipským, a tradice toho žánru v našich končinách zůstala v paměti mnohých diváků spjata výhradně se stylem osobitých bláznivých komedií, především parodující různé kriminálky, akční filmy, grotesky, komiksy a sci-fi současně. ... Chtěl jsem se ještě jednou podívat s odstupem času tuhle komedii, na které jsem se jako dítě velice rád opakovaně bavil. Má v sobě do detailu promyšlenou zápletku i další vývoj až s vypointováním děje v závěru, spoustu gagů a hlášek, spoustu krásných momentů, kde se groteska míchá s poezií (proražení sousední zdi přes tahání telefonní šňůry a následné hraní na klavír uprostřed rozbouřené místnosti). To všechno vnímám, ale působí to na mne stejně jako překombinovaná fraška, spolu se Zabil jsem Einsteina, pánové spíše jako kuriózní perlička kinematografie zlatých šedesátých, než filmový klenot. Každopádně žnu Danu Medřickou v roli vědkyni a ty její pragmatické hlášky. ,,Nemluv na mě takhle, teď nejsem tvoje Růženka, ty jsi obžalovaný - kdyby se ti zdálo jenom o tvé ženě, nemuselo to dojít až sem." 65% (04.08.2018)

Přestože jsem v posledních letech hanebně a nepatriotsky opomíjel tuzemskou produkci (ať už hudební, filmovou či literární), tak mě koupě a důkladné prostudování monografie Káji Saudku přimělo ke snaze o získání jakéhosi podvědomí o jeho propagačně filmové tvorbě. Jeho nezaměnitelný kreslířský rukopis se však pořád ještě hňácal a tvaroval. Šrafuru ignoroval za okázalého ulíznutí patky a jeho linka měla do pevnosti ztopořeného velrybího údu daleko. Přesto dokázal své bravurní typografické schopnosti... Koho vlastně kurva zajímá nějaký Saudek? Tento snímek je v mnoha ohledech revoluční. Jak všichni víme, jako první u nás si píchl svým zažloutlým socialistickým ukazováčkem do oné zlotřilé západní chobotnice zvané superhrdinský komiks. Revoluční je rovněž použití bublin, jimiž komunikují postavičky vypadnuvší ze stránek komiksu... Blablablabla, proč prostě nedržím hubu? Protože teď přichází ten posraný verdikt! Přes všechny kultovní blemcáky, které se kolem toho za čtyři dekády nabalily, v tomto díle nespatřuji nic jiného, než hoďku a půl kyselého ošívání se za občasného narovnání zpocených varlat. Pardón. (03.03.2014)

Jediný český film, ktorý sa dostal do výberu 101 scifáčov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Možno by sa ich tam zišlo mať viac, napríklad niečo od Karla Zemana. Vorlíček bol svojho času záruka neskutočnej bláznivej zábavy. Jessii je našimi televíziami neprávom priehladnutá, je to totiž skvost vo všetkých smeroch. Paródia a zároveň pocta komiksovým hrdinom s niekoľkými luxusnými (väčšina bublín) scénami. Kde sa asi inšpiroval Nolan pri písaní Inception? (12.06.2012)

S adaptacemi comicsů se v poslední dekádě roztrhl pytel a usilovně se hledá ta nejzdařilejší. Co může být však zdařilejšího, než oživlé comicsové postavy, vypouštějící i v reálu typické "bubliny"? Na to si v Hollywoodu zatím nikdo netroufl :). Skvěle stylizovaná záležitost o střetu comicsového světa s tím reálným a hlavně skvělá zábava. (19.09.2005)