Ako utopiť dr. Mráčka alebo Koniec vodníkov v Čechách

"KAM HO VEZETE?" - "NA PATOLOGII. MÁTE NĚJAKEJ JINEJ NÁVRH, SLEČNO?" Další brilantní komedie tandemu MM a VV, která nezapře jejich společný modus operandi tj. originální fantastický námět (v tomto případě zahrnující vlastní vodnickou mytologii připomínající upírskou), propracovaný scénář s v závěru dokonale vzájemně propojenými a vypointovanými liniemi, hereckou elitu (obzvlášť okouzlující je Hanzlík) zahrnující jejich dvorní herce (Menšík, Kopecký, Filipovský, Řanda, Lír...), záplavu gagů a hlášek a chytlavý ústřední song. Vedle toho bych ještě vyzvednul kvalitní triky a půvab obsazených hereček (Šafránková, Hudečková, Steinmasslová...), byť první dvě jmenované tu mají na hlavách dost hrozné kreace. Bohužel během natáčení zemřel Jan Libíček, kterého nakonec nahradil Zdeněk Řehoř. "JSEM ČLOVĚK! JSEM ČLOVĚK!" - "KOLIK TOHO V SOBĚ MÁTE?" - "DVĚ DECI, STRÁŽNÍKU! DVĚ DECI!" (11.08.2008)

V každom prípade klenot československej kinematografie zo zlatých sedemdesiatych rokov. Jedna z najlepších tunajších komédií vôbec. Dnes umývadlové triky pôsobia tak trochu smiešne, ale v tej dobe to bol snáď trikový unikát. Herecké tutofky, medzi ktorými jasne vládne Miloš Kopecký, nasleduje Vladimír Menšík, František Filipovský a Libuše Šafránková, čo je milota sama o sebe. Film na opakované pozretie, nikdy neunudí. (08.01.2017)

Další skvělá československá komedie, která potěší i po letech, i když některé scény jsou zde zbytečně natahované (především s prof. Ikebanou, ale taky než bytovému referentovi dojde, s kým má tu čest). Vlastně je to smutná komedie, když ji vezmeme jako podobenství o tom, jak se vytrácí fantazie z našich životů a její místo zaujímají všední a obyčejné věci, nejlépe znormované a oštemplované. Líbí se mi trio sloužících vodníků, líbí se mi ta letní pohoda, ta touha žít naplno. Ano, je to pohádka, ale i pohádky mají svůj význam. (01.07.2019)

Evergreenová klasika mezi československými komediemi, fantazijně opojný, vpravdě geniální a neskutečně vtipný snímek nestora české filmové crazy komedie Václava Vorlíčka aneb další část traktace o tom, kterak smutná doba plodí nadčasová humorná díla (viz kupříkladu Saturnin a doba okupace...) Moderní autorská pohádka poplatná své době, je nanejvýše jasné, že námět mohl v roce 1974, tedy ve vrcholící normalizaci, projít jedině díky průhledným ideologickým alegoriím - vodníci jsou poslední reakční protisocialistická složka socialistické společnosti a jako takoví jsou hodni jen převýchovy (těžkou manuální prací) nebo vyhubení, všichni ostatní (rozuměj normalizovaná pokroková socialistická společnost) tančí na parníku a pluje vstříc šťastným komunistickým zítřkům... Naštěstí ovšem Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli schopni tíživou dobu přelstít autorským útěkem k dada poetice a normalizovanou realitu přetavit do crazy nadsázky, která se ukázala jako absolutně nadčasová a tak zůstal Konec vodníků v Čechách jedním z mála snímků té doby, který umělecky přežil a dá se na něj dívat i dnes... (22.05.2007)

Tenhle snímek prostě zbožňuji. Je to krásně hravé, ujeté a zároveň to má příběh, který má hlavu a patu, je zde spousta gagů, ať už spojených se psem, anebo s vodnickou podstatou, které jsou skvělým kořením filmu. A v tom všem hrají naprosto skvělí čeští herci. Jako dítě jsem ten film miloval, po letech se nic nezměnilo. (07.11.2014)