Réžia:
Václav VorlíčekScenár:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrajú:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ešte pred narodením kráľovskej dcéry odchádzajú kráľ s kráľovnou za kráľovninou sestrou Melániou. Tá už roky žije odlúčená od sveta v spustnutej krajine od chvíle, keď dal kráľ prednosť jej sestre Eliške. Ani teraz však nestojí o zmierenie a neustále myslí na pomstu. Pri narodení dcéry Ruženky vyriekne kliatbu, podľa ktorej jediné pichnutie do prstu Ruženku uspí a spolu s ňou aj celé kráľovstvo, ktoré sa tak ponorí do hlbokého večného spánku... (STV)
(viac)Recenzie (383)
Bývaly doby, kdy se mi tato pohádka zase tak moc nelíbila a trochu jsem se u ní nudil. Ale s přibývajícími roky ji mám čím dál raději. Kromě hezky zpracovaného příběhu o Šípkové Růžence musím zmínit také nádhernou Svobodovu hudbu, jemný humor (i krapet nechtěný v případě hry na loutnu) a komické postavy jako sluhu Matěje, který se chudák nikdy pořádně nenajedl, "udatného" prince Jiřího (skvělý Kraus!), který v mládí prožil snad všechny těžké nemoci včetně kašle a rýmy, a nesmím samozřejmě opomenout jeho bratra Jaroslava, který mi dříve připomínal zvadlou blumu, ale stále víc oceňuju, že je to lidský princ, který má strach! (boření klišé, že musí jít takřka vždy o neohroženého hrdinu) a přitom poháněný láskou překonává všechny obtíže. Slabší, avšak plný počet hvězd. „Práce? To je možná víc než odvaha!“ ()
Jaké bylo moje překvapení, když jsem v osmdesátých letech na koncertě kapely Dybbuk uviděla za baskytarou Šípkovou Růženku. Jak se budí princezny je dodnes svěží, milá, příjemná pohádka na kterou se i po těch letech občas ráda podívám. A taky jedna z mála, u které si neřeknu: "Ježkovy voči, to už ZASE dávají tohle?", jako si to říkám, díky stereotypu vánočního programu, u mnoha jiných pohádek. ()
K úcte k Vorlíčkovi a jeho geniálnej tvorbe zo sedemdesiatych rokov by som dal aj za štyri, ale nebudem to preháňať. Táto rozprávka je v jeho "pohádkovej tvorbe" u mňa tak na treťom, štvrtom mieste. Príjemná vianočná rozprávka, kde chýba trochu tá pravá rozprávková atmosféra. V porovnaní s dnešnou Troškovou (a bohužial aj Vorlíčkovou) tvorbou je to samozrejme absolútne niekde inde. No a Sovák a Menšík zahladia vždy každý nedostatok. ()
Taková ta stará poctivá pohádka, kde sice je šlechta zesměšňována, nikoliv však nezbytně učelově v rámci a duchu budovatelské (v tomto případě normalizační) nálady. V této pohádce jde o něco jiného, než o obvyklou prapagaci, jakou známe ze starších děl. Proto je mi i tato pohádka bližší košile. A to i skvěle zvoleným výběrem tehdejších herců s Vladimírem Menšíkem v čele. Jan Kraus byl též excelentní kripl. ()
Krásná pohádka o šípkové Růžence. Určitě by každý chtěl být princem a jít vzbudit šípkovou Růženku. Tato pohádka má kouzelnou pohádkovou atmosféru a dokáže člověka přinutit přemýšlet o tom, jestli přeci jen nějaký pohádkový svět existuje. Doufám, že některá z našich televizí se probudí a zreprízuje tuto pohádku, místo těch USA nesmyslů včetně Pokémonů atd. ()
Galéria (16)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (29)
- Scéna, kdy princové závodí na koni, se natáčela na korbě nákladního auta. (Taninaca)
-
Filmová ocenění:
1979 Čestný diplom CIDALC na XX. MFF Avellino
1979 Cena CIFEJ na III. MF filmů pro děti a mládež Strasburk
1978 Cena za hudbu na XVI. Československých filmů České Budějovice
1978 Cena redakce časopisu Sedmička pionýrů na XVIII. Filmů pro děti Gottwaldov. (hippyman)
- Místnost, ve které je princ Jaroslav (Jan Hrušínský) vězněný, a ze které utíká po laně oknem, je tzv. Erbovní sál se stěnami pokrytými pozdně renesanční nástěnnou freskou sedmi stovek erbů, jejíž předlohou byla pravděpodobně Kronika Kostnického koncilu. Erbovní sál najdeme na pozdně gotickém hradě Roštejn. (MTHRFCKR)
Reklama