Jú jú hakušo

Odpusťte, vážení, ale prostě ne. Možná jsem si od toho sliboval příliš, když jsem slyšel a četl ony komplimenty typu „kult”, „klasika” nebo „top anime”, možná jsem si dělal moc velké oči kvůli autorovi mangy, jenž napsal mimo jiné i Hunter × Hunter, což považuji spolu s Fullmetal Alchemist za nejlepší šóneny vůbec, možná to mělo být jedno z mých prvních anime, abych v tom viděl něco nového, neokoukaného, možná jsem se neměl narodit do rodiny, v níž se nikdy nesledoval Animax, ale… zkrátka a dobře, Yu Yu Hakusho vážně nebyl můj šálek čaje. Silně lineární, repetitivní šónen, který možná ve své době vzniku byl něčím průlomovým, ovšem patina času se na něm zjevně silně podepsala a v roce 2014 na něm opravdu už nic průlomového či nevšedního nevidím. Opravdový kult si má uchovat své vlastní kouzlo a odolat zubu času, což z mého pohledu není případem Yu Yu Hakusho. Děj je – jak jsem již výše napsal – repetitivní, lineární a téměř nikdy nepřekvapí, postavy Júsukeho a zejména Kuwabary mi připadaly poněkud nesympatické, příliš neporazitelné a měly až příliš mnoho prostoru na úkor postav mnohem zajímavějších, a to sic Kuramy a především Hieie, jehož považuji za nejzajímavější postavu Yu Yu Hakusho. Kvalita kresby a animace je poplatná době vzniku, hudba je podle mě docela tristní (s výjimkou úvodní znělky) a souboje kvality kolísavé. Někdy mají náboj, nápad a švih, jindy jsou zas rozplizlé a takřka bez nápadu. Končím po 32. díle, s pozdějším Hunter × Hunter nesrovnatelné. Možná tomu ještě někdy dám druhou šanci, ale v nejbližší době to určitě nebude. (28.09.2014)

Až po shlédnutí tohoto seriálu jsem si uvědomil to, co mi celou dobu unikalo. Anime může být sakra kulervoucí a opravdu nářezová zábava. A vděčím za to svému bratranci, který mi skutečně otevřel oči. Přestože jsem předchozí zkušenosti s anime měl (Afro Samurai - film,seriál a výborný film Appleseed, šlo především o sledování ze zvědavosti, ne něco do čeho bych se okamžitě zamiloval. No a pak nastaly letošní letní prázdniny (2009) a můj bratranec mi pustil pár dílů a mě to ohromně chytlo a během tří týdnů jsem měl seriál zhlédnutý celý. Za prvé má tento jedinečný seriál naprosto geniálně propracovaný příběh a bezvadně napsané postavy, úchvatnou vizuální stránku a naprosto boží humor, který si vás ihned získá. Opravdu vám mohu tento seriál doporučit. Přeneste se přes to jak anime a manga postavičky vypadají a hledejte pravou uměleckou hodnotu. Věru možná budete překvapeni jak to ti japonci mají zmáknuté na jedničku. (25.07.2009)

Rváč a výtržník Júsuke Urameši sice umřel, ale záhy se vrátil do světa živých jako "spirituální detektiv", aby bojoval proti nebezpečným démonům a jiným zlořádům. Našel si při tom konečně přátele, kteří nešetří uštěpačným humorem – postavy si obecně nelze neoblíbit (a do rázné Botan se nezabouchnout, kdyby mi bylo 10). Jinak se jedná o dnes již roztomilou "šónen arénovku", v níž proti sobě protivníci nastupují spořádaně 1 na 1 při používání čím dál silnějších technik, které nám "hlasatel" vždy v kostce představí. Dal jsem 26 dílů (na Netflixu označených jako 1. řada), ovšem na následující Turnaj temných bojových umění (roztažený na celých 40 epizod – 2. řada) již velkou chuť nemám. Jj, zastaralost a repetitivnost se projevila. I tak: Onen svět se má na co těšit! :-) (10.11.2022)

Něco nadpozemského mě přivedlo k tomuhle anime, čímž následně započalo celé mé anime šílenství. Je to pravda poněkud obstarožní, na mě to ovšem udělalo takový dojem, že je to stále moje nejoblíbenější anime. Zamilovala jsem si snad všechny postavy i s jejich nedostatky, obzvláště mě rozesmál nádherný démonický bojovník Suzuki neboli Onji, ale i mnoho jiného. V dnešní době téměř dokonalých anime je to možná těžko k pochopení. Kultovní písně Matsuko Mawatari(pro mě úžasnou zpěvačkou páč má na japonku krásný znělý hlas, jako jedna z mála)a dnes již zesnulého Hiro Takahashi zcela zbožňuji. Animace není podle dnešních měřítek asi nic moc, každopádně "pohybovka" je na onu dobu dle mého názoru skvělá. Co víc říct? Snad jen Yu Yu Hakusho forever! :D (29.02.2016)