Kouř

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 % (30.11.2020)

Kouř hodně přesně ukazuje, jak vypadal socialismus v době, kdy už sice nebyl tak nebezpečný, ale o to víc byl nablblý. V postatě tuhle složku vystihnul už Marigold. Jinak sklepácký humor a písničky jsou skutečně fajnový. Tyhle dvě (tři) složky dávají dohromady jeden z nejlepších raně porevolučních filmů, který je navíc mimořádně vtipný. "Já tu nejsem sám, já si tu tak chlastám." (18.08.2007)

Absurdní dílo, vykreslující absurdní momenty života za železnou oponou. Tedy absurdita na druhou. A ono to opravdu funguje. Sice je zdejší humor místy těžce stravitelný a nezasvěcený divák může prohlásit, že film je kýčovitá sračka, ale v jisté chvíli, kdy se na scéně objeví Arnoštek a jeho legendární diskotéka, každé srdce zjihne a na tváři se objeví úsměv. Ano, je to slátanina plná nepochopitelných herecky a scénáristicky slepých uliček, ze kterých má divák rozporuplné pocity, ale dohromady je to docela zábava. 80% (13.11.2015)

Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. (02.06.2011)

Opravdu nechápu jak se mi tato perla mohla schovávat až do roku 2008. Sklepáky znám, znám i jejich styl humoru - Kouř ale přesahuje naprosto všechno co jsem od nich čekal - naprosto "fajnový" prostředí ala 1984, herci (skvěle vybraní) tak nádherně divadelně přehrávají a všechno absurdní do čeho jsou zapojeni tak ještě povyšují, jakoby to vypíchli připínáčkem na závodní nástěnku. To vše okořeněné muzikálovými čísly --- které mi připomněly Tanec v temnotách (opravdu), ať už byly myšleny jakkoliv nevážně. Postavičkóznost a hláškóznost už je pak jen bonusem (a jakým!). Skvělé, nemůžu si pomoct, viděl jsem možná nejlepší pototalitní českou komedii (a o té "komedii" by se dalo ještě dlouho spekulovat). 9/10 PS: Tak jsme si zazpívali... a teď půjdem CHLASTAT!!! (03.02.2008)