Kamenný most

(Režisérský střih) Pekelná alko-ezo nuda. Nesympatický hlavní hrdina - umělec (klasicky nesnesitelný Tomáš Hanák) parazituje se svým fotrem na matce a chudák manželka se z toho musí vychrápávat s bohatým producentem. Vlastně to dokonale zachycuje příšernost devadesátek - úspěšní lidé se věnují vydělávání prachů a večírkům, neúspěšní lidé chlastají, tvrdí, že jejich deprese je svoboda umělcova a obyčejní lidi typu hrdinova matka to odskáčou, protože musí makat o přežití a přiživovat losery. Film kvalitně likviduje zbytečný vnitřní monolog hlavní postavy a rozdělení na mini kapitoly, nepomáhá ani zajímavá hudba, satira na Chytilovou nebo cameo Havla. Jedinou radost jsem pocítil při scénce, kde policajt Dušek seřve Hanáka s jeho milenkou, že jen chlastají, prcají a vraždí jeden druhého, ztříská Hanáka a pustí na couru vlčáka. (29.09.2020)

"Ideální místo pro hastrmana. Tahle vrba, ta mi rozumí." Vorlův asi vizuálně nejartovější, nejpůsobivější a současně, pokud nejste z toho slova už otupěli, nejdepresivnější (a právě asi proto tak opomíjený) film. Je to jako číst Václava Kahudu, když to vidím, Vorel by dělal geniální adaptace jeho knih. Asi i hodně autobio. Hanák hraje strádajícího režiséra, co nerežíruje, chlastá, smrdí a víceméně se protlouká a poflaukuje Prahou v polovině devadesátek, tak nějak odnikud nikam. Jen krok od toho být totální houmles a selhání a nebo naopak úspěšný režisér, film skvěle vykresluje že hranice neexistují, dole a nahoře je totéž, je to daleko víc existenciální, než je u Vorla zvykem, ale taky to má svoje unika, jako třeba, že uvidíme skvělý tělo Hany Tallerové, která je něco jako devadesátková dream girl (a jak je u Vorla zvykem, ukradl si i tuhle femme fatale - i když v tomhle případě asi spíš jen kurvičku, co se točí okolo umění - jen pro svůj film). 'Kamenný most' je celkem pěkně nasnímaný a Vorel je schopen okolo toho komponovat celkem poutavý a sledovatelný cosi (jako vše od něj je sledovatelné a obsahuje trpaslíky). Vše se tak nějak točí okolo mostu, je to o umělcích a umění, strádání - umělec, co hladoví, no... mnohem ambiciózněji vyhlížející. Mimochodem, hudbu pro film skládal Vladimír Franz, který se ve filmu i objeví, tehdy pokérovaný jen částečně. V devadesátkách ale byla tahle nálada i přístupy jaksi "snadno dostupné" a tím pádem "snadno zapadnutelné" v záplavě dalších, lepších filmů, které taky hodně jely na oné náladě, kdy filmy byly jakoby z jiné reality... nejdřív nemáš co jíst, pak jseš s laptopem u ohně. Noční Praha. Cigárko s prezidentem. Chápu, že pro Vorla to asi byl dost zlomový film, jde z toho cítit hodně zoufání nad tím, že "jsem dole", ale právě pak se odrazil ode dna a, podle mě, natočil svůj nejlepší snímek 'Cesta z města', hned po tomhle. A mám ho konečně komplet. (15.10.2023)

Celá plejáda pitvorných tlam a polotlam se snaží ozlomkrk předvést to nejlepší, co do sebe nasáli během svých angažmá ve sklepích a jiných kdysi slavných ansámblech. Hlavní hrdina Tomáš, absolvent FAMU a někdejší slibný mladý režisér nás zatím připravuje na svá budoucí veledíla, nad kterými už jsem téměř omdlíval (08.08.2013)

Líbila se mi ta ponurost a bezbřehost. Pohyb od ničeho k ničemu, tvůrčí a vztahová krize, ze které se těžko vyhrabává. Ale nevšednost jednotlivých okamžiků dělala snad život tak trochu pestřejším. Tomáš Hanák přesvědčil, že takové role mu svědčí, i to roucho Adamovo. Tomáš Vorel přesvědčil o tom, že je to skutečně jeho autorské dílo. (29.12.2009)

Drama, drama, pře-drama-tizováno. Ale jinak na Jaroslava Duška docela dobrý scénář. V roce 1967 (?) jsem v Mladém světě viděl fotku, na které na Karlově mostě hraje Hutka s Kalandrou. Od té doby je mi (a též oni) sympatický, a když jsem v Praze (stále méně), tak se po něm rád projdu. A také jsem si vzpomněl na Kamenného hosta (Tirso de Molina) z Kamenného mosta - samozřejmě Tomáš Hanák není ani v nejmenším Don Juan. Ale tak to má být, film by měl pohled rozšiřovat a ne ho zúžovat. Zde byl však široký možná příliš, a snad proto se Duch nezjevil: "My žijeme v Praze to je tam kde se jednou zjeví Duch sám" (jak dost nejapně říká Egon Bondy v docela pěkné písni Hlavsy a Vozaryho). (09.07.2019)