Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Historický příběh Františka Vláčila se odehrává v drsných reáliích druhé poloviny 13. století. Zobrazuje svár mezi vnucenou příslušností k asketickému křižáckému řádu a touhou po svobodném životě. Fanatický rytíř Armin von Heide (Jan Kačer) pronásleduje svého přítele Ondřeje (Petr Čepek), potomka českého zemanského rodu, jenž uprchl a vrací se zpátky na rodnou tvrz. Rytíř je rozhodnut jej potrestat za provinění proti regulím řádu a během Ondřejovy svatební noci vnikne do ložnice jeho nevěsty... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (403)
Nemám rád Bergmana ani Tarkovského, ale když už, tak Bergman dokáže oslovit hlubokými myšlenkami a Tarkovskij atmosférou, či vizuálem. Údolí Včel se vzdáleně podobá Sedmé pečeti a Andreji Rublevovi a upřímně mě nebavilo ani z jednoho pohledu. Do atmosféry jsem nepronikl, ke zdejšímu rytířství, jejich poslání a náboženství jsem si taktéž cestu nenašel a nemyslím si, že by to byla vyloženě jen má chyba. Film je obtížné uchopit a zpracovat, divák to musí vyloženě chtít, jinak má smůlu a bude trpět. Pochválit můžu akorát Čepka, ale jinak můj skromný a ryze subjektivní verdikt zní 3/10 ()
Historický film, ve kterém exceluje Jan Kačer a Petr Čepek. Fanatismus, dogma a askeze jakoby prostupují obrazovkou k vám do obýváku. Do kontrastu se zde staví touha po svobodě a loajalita k řádu. Některé scény jsou velmi drsné a sugestivní. Hudba podtrhuje už tak téměř dokonalý film a dodává ještě mnohem víc na oné "ponuré" středověké atmosféře a dovádí celý snímek k dramatickému a krutému konci. Musím se přiznat, že jsem očekával poněkud jiný závěr, ovšem i tato tečka za zhlédnutými 97minutami, je velice zdařilá a působivá. Dogmatický Armin a osobitý Ondřej jsou výtečně napsané postavy. V mnoha komentářích jsem tu našel odkaz na režiséra Bergmanna, tak i já se mohu k němu přihlásit. Skutečně velmi atmosferické historické drama, které postradá snad jen více nějaké "akčnosti", jež by nedovolila divákovi (mně) se ani vteřinku nudit (=pouze můj subjektivní názor). Kameru hodnotím jako velmi dobrou, ba dokonce výbornou a aranžmá jednotlivých scén je také obdivuhodné. Herci jsou vybráni také na jedničku, jen si neodpustím malou poznámečku: Petr Čepek "je" skutečně opravdový slovanský typ, že? ;) K této moji hnidopišné větičce musím uvést dodatek: přesně tohle bylo trnem v oku i samotnému Vláčilovi :) Komentář uzavírám definitivní tečkou - pěkné 4 hvězdičky. ()
Láska na první pohled. Nevím proč právě u tohoto filmu mám vtíravý pocit, že takhle nějak mohl vypadat středověk: na jedné straně temné vztahy a vášně, kde je jen krůček k násilí a krutosti, na druhé straně klid a pomalé plynutí času a nad tím vším víra, všeobjímající a mající řešení pro všechny situace. Moje oblíbené pasáže: rozhovory Petra Čepka a Jana Kačera na mořském pobřeží a scéna se slepou dívkou uprostřed rozkvetlé louky. A černobílá barva tomu moc sluší. Proč tenhle film proboha ještě není na DVD? ()
Představoval jsem si to jinak, že to bude podobné Kladivu na čarodějnice, navíc můj oblíbenec Petr Čepek, no nebudu to okecávat, zklamalo mě to. Teď se do toho asi trochu zamotám, ale co, stejně svoje komentáře čtu jen já sám! Údolí včel bylo přesně takové, jaké jsem si představoval Kladivo na čarodějnice než jsem ho viděl, totiž předpokládal jsem nějakou filozofickou, meditativní, pomalou, zdlouhavou a syrovou podívanou, která pro mě bude procházkou nudným sadem. Kladivo mě však nadchlo a zařadilo se mezi absolutně nejlepší české filmy co jsem viděl. Tento zážitek mě také jaksepatří navnadil na podobně laděné české snímky té doby, především legendami a chvalozpěvy opředenou Markétu Lazarovou a její „dítě“ Údolí včel. Markéte mi stále uniká, nutno podotknout, že po zhlédnutí Včel už mě tak neláká, bylo to totiž přesně taková, jaké jsem si představoval Kladivo! Ne že by šlo o špatný film, je to skvělý snímek, ale já se prostě dost nudil! ()
Slovy klasika, my máme Údolí včel, Rusové Andreje Rubleva a Švédové Sedmou pečeť. Celkem názorně tenhle rozskřípaný mýtus kmene Čechů demonstrují stránky Nostalghia, věnované padlým andělům, rozuměje exponátům z řad kanonických vele-režisérů, jejíž autoři zařadili Vláčila velkoryse po bok Kurosawy či Felliniho, byť symbolicky až na konec lajny. Po dvou neuvěřitelně krvavých a krutých nacionalistických válkách je obtížné pochopit, jak může někdo brát takový rousseauovský romantický nacionalismus vážně. V devatenáctém století jej naši předkové, tápající po národní totožnosti, vážně brali, ale dnes? Zdá, že Češi stále nemají jasno v tom, jak se dívat na své dějiny. Byli husité hrdinové nebo „lupičská cháska"? Úpěli jsme za Rakouska nebo jsme se měli dobře? Bordwell dává podobným spekulacím útrum. Když si v Dějinách filmu vytipuje – především z řad proslulých Olympanů, bez výjimky neamerických – osm jakýchsi „super-auteurů“, které pojedná přednostně a nezávisle na kontextu národních kinematografii, jimž přináležejí, o Vláčilovi nikde ani zmínka. O Tarkovském pravda také ne, ale ten nenatočil své nejlepší dílo v 50. a 60. letech vyhlášených časopisem Cahiers du Cinéma za vzestup autorského uměleckého filmu a ke všemu se mu dostalo vrchovatě prostoru v kapitole ohledávající Nové kinematografie a nové směry v Evropě a Sovětském svazu od 70. let. Kdežto o naší národní pýše Vláčilovi nikde ani čárka. Když Masaryk kritizoval dva velké rukopisné podvrhy, s láskou a oddaností přijímané, ze kterých čerpali nejen Alois Jirásek a Mikoláš Aleš, nýbrž i František Palacký a na nichž náš rodící se národ založil své novodobé sebevědomí, známými slovy, že nic není veliké, co není pravdivé, plaval proti proudu. Krátkodobě ho pravicové Národní listy vyobcovaly z národa jako ohavného zrádce, kterého nejspíš neporodila česká matka, ale lítá saň. Ať si to přejeme nebo ne, ať je nám bližší ten či onen moment našich dějin, Vláčil na Bergmana ani Tarkovského neměl. Stál pod nimi. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (25)
- Petr Čepek sa chystal na úlohu pri jednej z čítaných skúšok, ktoré sa konali v prítmí skúšobne, povedal polohlasne šesť viet. Vladimír Körner podľa hlasu okamžite spoznal svojho Ondřeje z Vlkova. František Vláčil jeho nadšenie sprvu nezdieľal, ale za herca sa prihovoril aj Ján Kačer (Armin). (Raccoon.city)
- Reakce Františka Vláčila na Petra Čepka prý byla: „Vždyť ten vypadá jak maďarskej Hun, ten přece nemůže hrát českého kluka!“ – existuje i mírnější verze zasazená do první kontrolní projekce s prohlášením „že tam chtěl mít Slovana a ne Avara.“ Obsadil ho tedy do malé role, kterou nakonec hrál Josef Somr (Rotgier). Vláčil se přeobsazení Čepka dlouho bránil a svolil až těsně před začátkem natáčení, když stále neměl vhodného představitele pro Ondřeje. Antonín Máša s Vladimírem Körnerem ho tak přeci jen přesvědčili. Čepek tedy nakonec dostal roli českého naivního kluka Ondřeje z Vlkova, avšak Vláčil s touto volbou nebyl spokojen ještě ani při začátku natáčení. Čepkovi na chuť ale přišel, což dokazuje mimo jiné i jejich další tvůrčí spolupráce. (DaViD´82)
- Komparzistky, ktoré za spevu idú vo filme v letnej procesii, museli mat všetky dlhé vlasy. Režisér František Vláčil chcel taktiež po jednom komparzistovi, aby sa tváril za svadobným stolom tak, akoby vypil 10 litrov vína. (Raccoon.city)
Reklama