Stín kapradiny

Režisér tentokrát nešiel hľadať lúpežníkov do minulých storočí, ani do vojnového obdobia. Chlapci sa sami dobrovoľne vydedia zo spoločnosti, pričom sa do nej občas vracajú, aby buď dočerpali alkohol alebo spôsobili ďalšiu neprávosť. Dostať sa na druhú stranu bolo ľahké a rýchle, ale loďka ich už späť neprevezie. Vo filme je viac psychológie ako deja, koniec je fajn, ale ich bezcieľné a bezvýchodiskové túlanie po lese ma nenadchlo. –––– Píše se o nás v novinách. Celá vesnice otvírá úžasem hubu. – Teď už vlastně nejsme obyčejní lidi. S náma to není jen tak. (03.09.2017)

Tak předem, tomu co se píše v obsahu se musí říkat jinak než oficiální text distributora. To je spoiler jak Brno a distributor tam akorát neuvedl krevní skupinu obou chlapců a velikost jejich trenýrek. Jinak vyslepičil snad vše co se dalo !!! ------ Musím říci, že ihned po dokoukání jsem měl rozpačité pocity. Nebylo to totiž ono. O to více mi film stále šrotuje v hlavě a netuším, zda to byl záměr pana Vláčila či nikoliv. Na jednu stranu musím uznat, že oba Poláci hráli dobře, na stranu druhou mi tam neseděl ten náš dabing. Nic proti hlasu mého oblíbence pana Pavlaty atd... proti zvolené barvě hlasu i tomu jak byl film dabován nic nemám. Ale čas od času bylo na filmu poznat, že herci otevírají pusy jinak než jak je slyšet jejich hlas a to mně alespoň u českých filmů vždy spolehlivě ruší. Co k filmu dodat? Kamera nádherná, zpracování prvorepublikového života také. Chování hlavních hrdinů mne však mátlo. Nepřipadalo mi, že by se jednalo o nějaké vyděděnce či týrané jedince, kteří měli touhu a chuť se ,,normální'' společnosti mstít. Mstít za to, že se má lépe než oni. Nešlo ani o žádné bezdomovce... po vraždě se ale oba podivně přepnou do jakéhosi režimu anetična a hyenismu. Jako by onou vraždou prošli branou pekel vědouce, že není cesty zpět. Buď se tedy jednalo o úplné magory a nebo jsou prostě někteří jedinci schopni takhle přepnout a stává se z nich nebezpečná zvěř. Ke konci se film celkem vlekl a skončil tak nějak podivně s podivným poselstvím M. Macháčka. Ten sám chlapce celým filmem provází ať už jako noční můra či v podobě výčitek a byl jedním slovem skvělý. V součtu tedy dávám za tři poctivé hlty višňovice. * * * (12.07.2018)

Převelice silné. Tenhle film o dvou mladích mužích na útěku před zákonem po spáchaném zločinu není vlastně žádným dobdružno-akčním příběhem ani detektivní "pohádkou" o policii a zločinech, kde dobro zvítězí nad zlem (jak se prvoplánově může zdát). Silné napětí snímek rozhodně nepostrádá,, upoutala mě však hlavně umělecká stránka filmu - kamera kombinující hlavní děj a abstraktná záběry s důrazem na psychologickou stránku (halucinace, představy), poetické ladění mnohdy i drsných až dechberoucích scén, nádherná melodická hudba, zachycení atmosféry přírody, vizuální hry s barvami i odlehčení několika úsměvnými momenty (zejména městská slávnost s dechovkou). František Vláčil opět potvrdil, že byl jedním z nejlepších a nejoriginálnějších filmových režisérů v našich končinách i přesto, že v téhle době stále častěji podléhal alkoholu. Obsazení obou hlavních protagonistů hercemi ze zahraničí vyšlo na výbornou, nejen kvůli potřebe neokoukané tváře (M.Probosz i Z.Suszynski si mimochodem zahráli rok před tím v koprodučním Zániku samoty Berhof). Hned v několika vedlejších rolích pěkný výkon Miroslava Macháčka. Závěr filmu, ač více méně předvídatelný, je spíš filozofický a hodně k zamýšlení... Taková hrůza... Udělat si ze světa lidí hračku. Jak to může někdo takhle vymyslet? A ještě se nám směje! (04.07.2017)

V ranném mládí, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích... Ve své nasranosti na celý svět, toho tam nahoře nevyjímaje, za to, co mi provedl, jsem si pohrával i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Teď si nedělám prdel. A byl jsem sakra přesvědčenej, že na to mám... Dva osudově silné zážitky mě přiměly změnit názor. Kniha George Simenona „Muž, který pozoroval noční vlaky“ a snímek Stín kapradiny. Z tohoto filmu přímo sálá nicota, až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se oba mladíci ocitli. Celá ta bezedná hrůza definitivnosti toho, že jsou na konci slepé uličky a cesta zpět není. Tento film je pro mě naprostý majstrštyk. Prostě Vláčil... (05.01.2013)

Zvláštní film a to nejen předlohou. Je hodně odvážné natočit film, kde se divák nemá s kým identifikovat. Ústřední dvojici prostě musíte nenávidět i když jeden z nich je "ten hodný". Přesto nebo právě proto jsou tak působivé filozofické úvahy a vykreslení psychického rozpoložení lidí, kteří jsou na cestě bez návratu. Předabování Pavlatou byla chyba, protože ten herec a hlas je tak specifický, že mě to hrozně vadilo. Konec je celkem silný a přes očekávání mě trochu zaskočil. Nicméně tím se dostávám k největšímu fenoménu a středobodu, kvůli kterému má smysl tento film vidět a to je Miroslav Macháček. (09.11.2016)