Stíny horkého léta

Baladický příběh, jehož atmosféra se postupně stupňuje. Zpočátku jsem měl trochu problémy pochopit jednání postav, hlavně Baranovu poddajnost okolí. Ale od chvíle, kdy posadil syna mezi stádo ovcí, a učil ho dojit, jsem očekával předpokládaný konec. Kukurův výkon gradoval přímoúměrně vývoji jeho postavy. Herecky mě nejvíc překvapil Gustáv Valach. Naopak jsem nevěřil Martě Vančurové, nebo spíš její postavě, která mi přišla nedotažená. Pasekářské memento zachycující nadčasové poselství mě ale stejně dostalo. (17.02.2013)

Vláčil "uměl" poezii a filosofii, vyjadřoval ji obrazem a příběhem, ale realistické násilí mu nikdy moc nesedělo. Mlčenliví banderovci vyjadřující čisté zlo (nemají minulost, ani budoucnost - jsou podobni moru, který přijde, zabíjí a najednou je pryč - viz Albert Camus) působí spíše mechanicky - zločinecké obličeje, kříže na prsou a zbraně v rukou; rodina je naznačena jen schématicky - bojovný syn, vyčkávající otec, žena se strachem v očích; a hlavně pokus o rvačky ve tmě, kdy jsou údery Kukurovy pěsti podbarveny Liškovou hudbou - všechno to dohromady zní falešně a chtěně. (11.12.2009)

Téměř plný počet, nevyšlo to jen kvůli třem negativním aspektům – ne vždy mi seděly hudební tóny jinak vynikajícího Zdeňka Lišky, závěrečná konfrontace s banderovci byla zbytečně uspěchaná a ve filmu je jedna výrazná nelogičnost, totiž doktora zavolal kamsi Baran, ale proč se v následujících dnech nepřišli zeptat jeho, kam se doktor poděl? Tím spíš, když na to sám upozornil... Jinak ovšem vynikající záležitost, fantastické herecké výkony v čele s Jurajem Kukurou, dusná letní atmosféra, strach z toho co bude, před kterým není úniku, a zároveň klid, který z otce vyzařuje, zatímco připravuje syna na převzetí hospodářství. (20.02.2013)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)

Atmosféricky výborně vystavěný kousek. Plíživé tempo vyprávění je podkresleno "nervní" hudbou Zdeňka Lišky, která filmu ještě více přidává na síle. Vláčil se obešel bez zbytečně popisných dialogů a většinu děje vypráví obrazem, což sice byla dobrá volba, ale na druhou stranu se tím trochu zploštily motivace některých postav (hlavně banderovců). 8/10 (04.06.2009)