Stíny horkého léta

Ešte som nevidel od Vláčila zlý film a dlho som čakal, kým nejaká tv stanica odvysiela Stíny horkého léta. Kukura i Valach hrajú výborne, zvlášť G. Valach si vystačí i obyčajným pohľadom. Už x-krát som sa presvedčil, že G. Valach patrí medzi najkvalitnejších slovenských hercov , no zároveň i najmenej doceneným. Mnohí ani nepoznajú jeho meno, no odporúčam český film Ztracenci. Film má jednoduchý dej a navyše ho Vláčil dokázal vyrozprávať s minimom dialógov. Často sa tu hrá iba očami a gestami. Napríklad taký J. Bartoška nepovie za celý film ani slovo. Či je tá banda v othaných uniformách skutočne "Banderovská" sa z istotou nedozvieme, ale kto iný by to mal byť?? 80%. (24.02.2013)

Mistrovské dílo Františka Vláčila, ve kterém rozehrává takřka antickou tragédii odvahy, zodpovědnosti, zoufalství a statečnosti. Ondrej Baran je postavou, jež je se všemi těmito stavy konfrontována a musí ukázat, co v ní vlastně je. Příběh je více než symbolistický a přesto nepůsobí nikterak nerealistickým dojmem. Za nejgeniálnější Vláčilův počin zde považuji charakteristickou málomluvost, která je nejpřiznačnější pro pětici banderovců (zajímavě zamaskovaný Jiří Bartoška, Karel Chromík, Augustín Kubán, Zdeněk Kutil a Gustav Opočenský), jež za celý film nepronese ani slova a dorozumívá se pouze skrovnými gesty. I mluva, která je tu použita, zní zas z úst horalů neuvěřitelně nepřítomně a archaicky. Juraj Kukura tu pak odehrál snad svůj největší part celé kaiéry. (28.12.2004)

Film, který asi není pro každého, ale když sedne, tak fakt sedí. Pomalé, vleklé drama, pomalu se sunoucí k tragickému konci, který divák tuší každou minutu filmu. Těžká doba, těžký film. Drama jednotlivce, nutnost se rozhodnou ve chvíli nejtěžší. Hrdinství nespočívá ve vykřikování v putyce, ani ho nenajdeme pochodujícím davu, ale v člověku, který zůstane sám tváří v tvář přesile. Takoví hrdinové přežívají v legendách, točí se nich filmy, takovými chceme od mala být i my sami. Jenže až ta chvíle jednou přijde, dokážeme to? (17.04.2011)

Po nucené několikaleté odmlce, kdy ho utužující se normalizační režim držel pod krkem, je tohle jenom pouhý odlesk toho geniálního Vláčila, jehož výtečné řemeslo a obrazotvornost explodovalo v 60.letech a v uměleckém rozletu (kdy do období 70.let plánoval spoustu dalších ambiciózních historických projektů) ho přibrzdil vpád ruských vojsk a následná ostudná pětiletá éra "kinematografie zapomnění". Jinými slovy - komunisti Vláčila vyždímali jako citron a ačkoliv jeho poslední tvůrčí etapa také není k zahození, ty pomyslné řetězy, které posledních deset let svazovaly jeho ruce, jsou hodně znát. Strašná škoda..... (13.01.2014)

Jak rok vzniku, tak téma může a mohlo na první pohled vyvolat - a vyvolávat - dojem, že se jedná o režisérovo pokání a pouť po kolenou. Takto vzniklý pocit je však scestný a pomine v okamžiku, kdy se podíváme do titulků a dostaneme se ke jménu scénáristy. Jiří Křižan téma, které do té doby vonělo - či spíše páchlo - plakátovostí a frází, uchopil jak básnicky, tak žánrově. Vznikl snímek, který sice velmi vzdáleně, ale přece připomíná SEDM STATEČNÝCH. Ondrej Baran, drsný muž kopanic a ještě drsnějšího kopaničářského zemědělství, je náhle, v okamžiku, konfrontován s mikrosvětem pěti banditů, kteří si po válce zoufale probíjejí cestu na kýžený západ. Psychologie vydírání, tichého vzdoru i vůle po akci je v strhující Vláčilově režii stejně jedinečná jako obraz limit slušného člověka v přímé konfrontaci s bezohledným zabijákem. Vítězný zemědělec hyne po vybojované při, do níž je vtažen proti své vůli, kulkou vpálenou do zad. Režimní postavy okresního vsetínského mikrosvěta působí jako kulisy buď z povzdálí, nebo naopak jako mlžné stíny, které se plně zhmotňují až v samotném závěru STÍNŮ. Mimo Kukury září i úsporně hrající krásná Marta Vančurová a pominout nelze ani dialogy, do nichž vstupuje Gustáv Valach. Polohu pro sebe tak neobvyklou zvládl génius českého fiomu s bravurou a mistrovstvím, které tvoří důležitý kámen jedinečné mozaiky vláčilovské filmografie. (28.05.2011)