Stíny horkého léta

Má první osobní konfrontace s dílem slavného českého režiséra Františka Vláčila dopadla převelice dobře a už teď se těším až budu mít možnost shlédnout i jiné jeho filmy. Stíny horkého léta je mistrně natočené drama s dobrými hereckými výkony a napětím, které režisér dokázal udržet po celou dobu snímku. Výrazná hudba je jen ku prospěchu věci a místy vytváří téměř až hororovou atmosféru. Suma sumárum to stoprocentní není, ale já těch 5* dám, protože jsem byl navýsost spokojený. (28.12.2004)

A opět vynikající drama, které díky komponovaným obrazům i hudbě, rozsévá neopakovatelnou hutnou atmosféru skutečnosti až do divákova srdce. Silný příběh o osobní nepatetické odvaze a odpovědnosti za své blízké. Těžká doba, tíživá minulost, jejíž ozvěny ještě nedozněly, úmorná lopotná práce v každodenním zápase o lepší život, malebné prostředí horského kraje, nejtěžší zkouška života. Tvrdý kraj, tvrdá doba, tvrdý muž, tvrdá zkouška. Život ve své nejkrutější podobě napadá a sráží k zemi odhodlaného muže Ondřeje Barana (skvělý Juraj Kukura). Aby ten znovu povstal a přichystal se na svoji životní bitvu a střet o holý život svůj a své rodiny. Z dalších rolí: oddaná Ondřejova manželka Tereza (šarmantní Marta Vančurová), Ondřejův zprvu zklamaný a naivně odhodlaný syn Lukáš (Robert Lischke), doktor zatažený nedobrovolně do smrtelné hry (dobrý Gustáv Valach), skupina odhodlaně krutých banderovců (zajímaví Karel Chromík, Zdeněk Kutil, Jiří Bartoška, Augustín Kubán a Gustav Opočenský), poručík SNB Grygar (Ilja Prachař) s nejistým podezřením, či závistivý opilec (Michal Ladižinský). Těžký život s krutou realitou dokáží v některých ryzích charakterech vydolovat z lidí to nejlepší, co v nich je. Čestnost, pokora a slušnost nejsou překážkou při dokazování vlastní statečnosti a likvidování těch nejtěžších překážek života. Válečná džungle s malou váhou života jedince se vrací, aby dokreslila svou ukázku jedinečného chování skromného hrdinství. Poutavé, silné, jedinečné. S nezaměnitelným rukopisem výjimečnosti autora. (07.01.2013)

František Vláčil možno natočil pôsobivú baladu, podľa mňa však natočil pôsobivý eastern. Stíny horkého léta je film, ktorý z jeho filmografie najviac odsýpa a ktorý ma od neho najviac bavil. Možno bol lepší Adelheid, Stíny sú však počas celej stopáže konzistente nenudiace. Kukura mojím obľúbencom nie je, úloha roľníka je v mojich očiach jeho životnou. (28.05.2015)

Dlouho jsem hledal psychothriller z rodiny "Strašáků" (tedy boj jedince o své území proti přesile), který by se jim svou atmosférou a vzrůstajícím napětím vyrovnal. Až nyní. A překvapení je o to větší, že jej na svědomí nemá Alfred Hitchcock, William Friedkin, Jacques Deray či Juraj Herz, ale František Vláčil. Z poetiky a básnického nadhledu předchozích děl zbylo jen pramálo. Místo toho se dostavila dusná atmosféra poválečných Beskyd, kde horko cítíte až na jazyku. Juraj Kukura ve své životní roli zahrál naprosto věrohodně muže, který se celý život konfliktům a násilí vyhýbá a nyní bere pod tíhou okolností odvahu a záchranu svých bližních do vlastních rukou. Pětice banderovců jsou opravdu odporné držky, obzvláště za albína Bartošku a Augustina Kubáně by se ani v Hollywoodu nemuseli stydět. Co by to bylo za Vláčilovku, bez hudby Zdeňka Lišky - opět bez chyby. Pan Vláčil nás dokáže napnout (rvačka Ondřeje s Bartoškou), dojmout (zaučování synka a loučení s ním) a připravit nám pár luxusních lekaček (úder pistolí, demižon, krev v potoce), aniž by nějak zvlášť tlačil na pilu. Závěr rovněž patří mezi ty nezapomenutelné. Poslední velký film Františka Vláčila. 100%. (06.01.2009)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)