Stíny horkého léta

Psychologické drama par excellence, bezútěšnost horkého léta a nastavší situace na odlehlé usedlosti hluboko v lesích na diváka z filmu přímo sála, téměř na vlastní kůži lze pocítit pot stékající po tváři osamělého rolníka Barana, kterého tak výborně ztvárňuje Juraj Kukura, nebo strach a obavy rodiny, co bude po odchodu "hostů", jež nikdo nevítal... Mlčenlivé, ponuré, bezvýchodné... Jiří Bartoška je zde k nepoznání, zajímavá role pro něj... Film, u něhož si mimo jiné uvědomíte, že ty nejnespravedlivější rány osudu přichází odtud, odkud je očekáváte nejméně... 80% (18.01.2014)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)

Dlouho jsem hledal psychothriller z rodiny "Strašáků" (tedy boj jedince o své území proti přesile), který by se jim svou atmosférou a vzrůstajícím napětím vyrovnal. Až nyní. A překvapení je o to větší, že jej na svědomí nemá Alfred Hitchcock, William Friedkin, Jacques Deray či Juraj Herz, ale František Vláčil. Z poetiky a básnického nadhledu předchozích děl zbylo jen pramálo. Místo toho se dostavila dusná atmosféra poválečných Beskyd, kde horko cítíte až na jazyku. Juraj Kukura ve své životní roli zahrál naprosto věrohodně muže, který se celý život konfliktům a násilí vyhýbá a nyní bere pod tíhou okolností odvahu a záchranu svých bližních do vlastních rukou. Pětice banderovců jsou opravdu odporné držky, obzvláště za albína Bartošku a Augustina Kubáně by se ani v Hollywoodu nemuseli stydět. Co by to bylo za Vláčilovku, bez hudby Zdeňka Lišky - opět bez chyby. Pan Vláčil nás dokáže napnout (rvačka Ondřeje s Bartoškou), dojmout (zaučování synka a loučení s ním) a připravit nám pár luxusních lekaček (úder pistolí, demižon, krev v potoce), aniž by nějak zvlášť tlačil na pilu. Závěr rovněž patří mezi ty nezapomenutelné. Poslední velký film Františka Vláčila. 100%. (06.01.2009)

Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně. (27.11.2021)

Neuvěřitelně odporný - tedy odpornější, než obvykle - Jiří Bartoška v jedné ze svých ranných fimových rolí si coby albínský banderovec s celou svoji partičkou zasloužil mnohem horší osud. Bohužel ani mistr Vláčil se nevyhnul nátlaku a v symbolickém roce hanby si vyšvihnul drobnou propagačku. Naštěstí to zvládnul s grácií sobě vlastní a proto jde o umění a ne o hovno:-) (09.07.2007)