Marketa Lazarová

Film jsem viděl 3x v televizi a 3x jsem ho nedokoukal... Přesto jsem se nevzdal a když se naskytla možnost vidět ho na plátně, neváhal jsem. Nikdy na to nezapomenu, protože přede mnou se zjevilo něco nevídaného, něco nadčasového, poetického a krutého... Vláčil opravdu stvořil vyjímečné dílo... Je škoda, že pravdu měl můj kamarád, když říkal: "Kdo viděl Markétu v tv, tak jako by jí neviděl nikdy..." (17.12.2007)

To není film, to je magie.... (22.11.2008)

Bylo to dobre, ale konec trochu zdlouhavy, ovsem jako nejlepsi cesky film... (28.01.2009)

hodnocení tohoto filmu je snad jedno z nejtěžších, které jsem kdy psal. Nejlepší český film respektive československý film? Proč ne, bezpochyby to byl jeden z dražších titulů a i způsob, kterým byl natočen působil na tu dobu revolučně, ale .. je to tu ale. Nejvíce mě snad trápila stopáž a také někdy až moc ,,rozklepená,, přelétavá kamera, vše se točilo v takové rychlosti, že člověk se ztrácel v samotném obrazu a netušil kolik záběrů vlastně proběhlo. Takže co vlastně hodnotím - střih,hudba,režie a herecké výkony ..krásné 3+.....mě Vláčilova poetika nedostala.. (05.10.2009)

Jeden z nejoceňovanějších českých filmů...a já se ptám proč?? Příběh úplně o ničem a film je tak dlouhý, že i kdyby byl o polovinu kratší, tak by pořád byl dlouhý. Jediné, co bych ocenil, je skvělá kamera a výborné herecké výkony, ovšem jako celek mě film vůbec nezaujal. Možná jsem na tenhle film ještě úplně nedozrál, třeba až film uvidím znovu, své hodnocení změním... (14.11.2012)

Tenhle film je stejně uhrančivě magický, jako je rozvlekle nudný. Myslim, že jsem jeden z mála lidí na světě, co ho viděli hned dvakrát a stejně se pořád nemohu rozhodnout, zda se řadím k těm intelektuálům, kteří mlátí hlavou o zem v bezbřehém obdivu, kdykoliv se Magda objeví na scéně, nebo k těm intelektuálům, kteří mlátí hlavou o zem v bezbřehé hrůze, že by se na ten film měli někdy podívat znovu. Osobně mi vadí především určitá definitivnost Vláčilova pojetí a neschopnost působivějšího vyprávění. Režisér nepředkládá alegorie a nesnaží se o myšlenku skrze snovou atmosféru. Místo toho nabízí velmi doslovný mikropohled do středověkého světa bez významnějších možností k interpretaci, bez silnějšího příběhu k vyprávění. Ano - výprava, herci, hudba. To všechno je skvělé, ale... asi jsem moc kritický. A nebo je to prostě jenom nuda. Já sakra nevim. (21.04.2013)

Nezaujalo. Nevím asi nejsem na staré české filmy. Hudba (choraly) mi vůbec nesedly, nemám je rád. Herecky asi ok, kamera ok. Děj nevim co bych napsal, vydržel jsem jen do půlky a do půlky byl děj trochu jednoduchý, i když to bylo natočeno víceméně chaoticky. Toto mi moc nesedlo. (13.05.2013)

"Umění" Snaha tam byla, ale prostě je to nudná blbost. 15% (22.05.2013)

Bez výhrad nejlepší český film. Vláčil je nedostižný král tuzemských snah. Formátem srovnatelné s tím nejkvalitnějším, co v té době vniklo v celoevropském měřítku. Kemr vládne. (09.03.2014)

Skvela kamera, hypnoticka atmosfera, ojedinele herecke vykony. Dnes se u nas uz takove filmy netoci. (02.05.2014)

Navzdory tomu, že Údolí včel mám radši, je tohle filmařsky Vláčilův vrchol. (14.01.2019)

8/10 (03.09.2008)

Veľká ťažoba sa vyvalila z príbehu a privalila ma. Neodopierateľná originalita režiséra sa asi najviac prejavila v príbehu o Markéte a nevraživom živote okolitého sveta, do ktorého nepatrila. Už chápem prečo práve v stredoveku vzniklo úslovie " človek človeku vlkom ". Koncert pánov Menšíka a hlavne Kemra. (22.10.2009)

Film, který si buď oblíbíte nebo ho zcela zavrhnete. Já ho miluji. Tři hodiny nádherné kamery a scenérií, kvalitní hudby a skvělých hereckých výkonů. Kdo má rád dílo Františka Vláčila nebude zklamaný. Já mám moc rád i Údolí včel, které je možná přijatelnější pro širší filmovou veřejnost. Ještě k Markétě Lazarové, rozdíl oproti Údolí včel je jako když čtete sbírku básní a román. (Na básně moc nejsem, ale Markéta Lazarová je určitě skvělý audiovizuální počin) (03.11.2009)

Co říci více? Markéta Lazarová je jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, bohužel se mi zdá v našich luzích a hájích docela nedoceněn. Hutná středověká atmosféra, hudba, kamera, střih ale i zlotřilý rytíř Kozlík a hejtman Pivo, to vše naprostá paráda. Dokonce mě ani neunavila délka filmu, která je pro většinu diváků méně snesitelná. Markéta patří právem do zlatého fondu České kinematografie. (09.06.2010)

Syrovost, dsnost, podmanivost, divokost, prostě dokonalost, mistrovské dílo, režie, kamera, hudba, herci vše je naprosto dokonalé. nejlepší český film všech dob. (31.05.2011)

Syrová dokonalost evokace. Tahle země není pro mladý a Marketa s tímto poznáním odchází po cestě dál - s poznáním, že svět není bílý, ani černobílý, ani černý, ale že zkrátka "je", existuje - a ona musí existovat také, nejlépe, jak to bude možné. Odchází s poznáním, že to, zač se v závěru modlí, se jí už dávno stalo - že byla pokořena a vytržena ze svého idylického snu o životě k tomu, aby tento život začala skutečně žít. Bolest a potupa jako cesta ke skutečné existenci a lásce. Každý OBRAZ tohoto snímku má dvě až tři úrovně - 1) úroveň evokace, což bývá tradičně nejoslavovanější složka MARKETY LAZAROVÉ ("Vláčilův středověk je kopie středověku reálného"); 2) úroveň vizuálního symbolu (jednotlivé obrazy a výjevy lze dekonstruovat k jejich nepřímé, symbolické výpovědi); 3) úroveň kontextuálního vztahu (obrazy lze nejen samostatně dekonstruovat, ale vkládat je také do vzájemně funkčních vztahů, z nichž lze vyčíst další nadstavbové hodnoty). Což je vlastnost, kterou má jako audiovizuální dílo (tohle není "jen" film) nejen MARKETA LAZAROVÁ, ale právě u tohoto snímku působí každá ze tří úrovní obrazového čtení nebývale silným a komplexním dojmem. Asi proto, že Vláčilovi se skutečně podařilo přenést se o několik staletí zpátky v čase. Asi proto, že každý jeden výjev má v sobě ohromný výkladový a estetický potenciál. A v neposlední řadě také proto, že MARKETA LAZAROVÁ je, coby obraz života, schopna podat takové scény, které prostě nemohou nebýt vzájemně propojené (nejen kauzálně, ale tak, jak je pospojován z jednotlivých střípků a útržků život sám). A mimo jiné je to také nebývale celistvý snímek. (11.06.2011)

Do kina jsem šel s obrovskými očekáváními, a aby ne, když jsem slyšel jen samou chválu. Ovšem pak následovalo veliké zklamání a neustálé pokládání si otázky, jestli já jsem takový ignorant, nebo jestli je ten film opravdu tak úděsný? První část byla skvělá, byť nejsem příznivcem nekonečných scén a pohledů do krajiny, druhá část na mě působila, jako by ten projekt snad režiséra a scénáristu přestal bavit, scény byly za sebou prapodivně poskládané, nedávaly smysl, skákalo se z jednoho místa na druhé bez potřebných spojení. Markéta lítala mezi jedním a druhým hradištěm, Alexandra honila Christiana kdvíkde po polích... Dvě a tři čtvrtě hodiny bylo zkrátka moc, nebyl jsem jediný, kdo se v sále dívál na hodinky a každou čtvrthodinu znuděně vzdychnul. Třeba se mi jednou Markéta Lazarová začne líbit, co já vím, ale v tuhle chvíli je to pro mě přespříliš artový, přespříliš teatrální, přespříliš vážný film, který se navíc několikrát tvářil, že už skončí a pak zase zahrnul diváky nějakou sněhovou závějí krajinkářského obrazu. Ten film byl vlastně spíš obraz než klasický film, bohužel, experimenty mě nikdy nelákaly, dávám přednost filmům, které mě nenutí dívat se na hodinky. (08.09.2011)

Filmu nelze upřít krásnou kameru, obrazovost a atmosféru, které mě uchvátily natolik, že jsem se za celou dobu nenudila. Přesto si nemyslím, že by tento příběh byl dostatečná látka na 3 hodiny. Dále mě zklamala absence emocí, a to především větší vykreslení prožívání Markéty Lazarové a její osobnostní změny. (10.09.2011)

Velkofilm. (01.01.2012)