Réžia:
František VláčilKamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Miroslav Macháček, Vítězslav Vejražka, Čestmír Řanda st., Karla Chadimová, Vít Olmer, Vlastimil Hašek, Bedřich Karen, František Kovářík, Zdeněk Kutil (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Baladický příběh se odehrává v oblasti Moravského krasu v první polovině 18tého století. O krásné krajině kolovaly podivné zvěsti, ve kterých se objevoval ďábel. Mlynářská rodina Spálených odedávna zkoumala tajemství přírody, které vždy dokázala využít ku prospěchu svému i vesnického lidu. To se však nezamlouvalo regentovi a biskupovi, a tak spojili síly, aby nepohodlného mlynáře zničili. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (149)
Vláčil do své Ďáblovi pasti vložil opět kus sebe. Tak jako tomu bylo i u Údolí včel, tak i zde je cítit jeho osobitost a vize. Film je jeho další historickou freskou, ve které je divákovi nastíněno chápání lidí v tehdejších časech. Kdy pověrčivost a síla Církve drtí obyčejný selský rozum. Podmanivá svou atmosférou, věrohodná svou surovostí a hypnotická Vláčilovým démonickým podtrhem, tak jako v každém jeho díle. ()
Oproti – současně přeestetizované i prvoplánově naturalistické – Marketě Lazarové mě Ďáblova past skutečně oslovila. A to vedle své úspornosti a smyslovosti, které vančurovská adaptace spíš persifluje, svou schopností neutralizovat svým zpracováním ideologii vtisknutou do předlohy. Zatímco povahou servilní Vávra uchoval ve své bezduché adaptaci Kaplického propagandistického Kladiva na čarodějnice v jeho nejšpinavějších výronech a vytvořil v inovovaném, tj. podbízivém, filmovém jazyce předloze odpovídající zrůdnost, Vláčil se nad tím, co může znamenat moc a jakou hrůzu může přinést (v příbuzných inkvisičních konstelacích), skutečně zamyslel. A to jak v rovině duchovní, tak světské. Film nekritizuje ani církev ani se neposmívá víře, naopak úctu k duchovním a touhu dostát svému přesvědčení zdůrazňuje. Víceznačná postava Macháčkova, sugestivní svým démonismem, který odpovídá spíš nevědomosti než vědomě páchanému zlu, nadto dokonale kontrastuje s mocí světskou, se světem zbohatlické pobělohorské šlechty a jejích slouhů, takže svůj soud Vláčil nevyřkl ani tak nad církevně-aristokratickým propletencem jako spíše nad netázavostí, nevidomostí a neláskou. ()
Vláčilovou silnou zbraní se díky kombinaci špičkové kamery, chytrého střihu a spolupráce se Zdeňkem Liškou stalo vytváření sugestivní atmosféry. Tu podporoval i použitý černobílý materiál a Vláčilova šťastná ruka při výběru herců. Prim v Ďáblově pasti hraje Miroslav Macháček v roli kněze - fanatického protivníka reformace. Jeho obratný lidský manipulátor, zákeřný intrikán a bezohledný praktik moci je postavou, na kterou se nezapomíná. Příběh je slabší a snímek se kvalitou určitě nevyrovná Vláčilovým vrcholným dílům, jako je Markéta Lazarová nebo Údolí včel, ale kdo je ochoten podniknout spolu s režisérem cestu za zvídavým a nebojácným mlynářem do Moravského krasu v období 1. třetiny 18. století, ten myslím neprohloupí. Celkový dojem: 75 %. ()
Velmi silný snímek s klasickými pozitivy Mistrovy tvorby. Vyzdvihnu především M. Macháčka, který je zajímavě nečitelný. Vizuálně opět mistrně propracováno. Ovšem výšek Markéty nebo Údolí to dle mého nedosahuje. Chybí mi výraznější hudební složka mistra Lišky a film zaujme především na první shlédnutí, pak se jeho kouzlo trochu vytrácí. ()
V detstve som mal kamaráta, ktorého prezývali "hvezdár". Neustále totiž pozeral na oblohu. Rovnako ako v tomto prípade, kedy mlynár načúval "prírode", aj on by bol zrejme pred dvoma stovákmi rokov popravený pre kacírstvo. Avšak kým bol mlynár človek s tvrdým, no zato dobrým srdcom, "hvezdár" bol dilina, ktorý ešte v 28 rokoch hral s 13 ročnými deckami céčka na školáku. Od "hvezdára" sa nedalo čakať nič, lebo bol, je, a bude po celý svoj život "v lese". Lenže "Ďáblová past" má vzhľadom na postavenie vo filmárskej tvorbe vydobytú pomerne silnú "pozíciu", a tak ma celkom mrzí, že pocity nadšenia, nahradili takmer nulové emócie (moja chyba). Skrátka, vzhľadom na tamtú dobu, som dúfal, že bode samotná cirkev vykreslená ako väčšia "kurva", kedže z rozprávania rodičov, starých rodičov, som počúval omnoho väčšie zverstvá. Škoda .. ()
Galéria (6)
Fotka © CS Film
Zaujímavosti (9)
- Film je natočen podle románu „Mlýn na ponorné řece“ (1958) spisovatele Alfréda Technika (1913-1986). (Kulihrášek)
- Martina (Karla Chadimová) v závěru filmu běží k mlýnu bosa, aby varovala mladého Jana (Vít Olmer). Když však později vycházejí z podzemní chodby, má na nohou černé boty. (Robbi)
- Točená scéna, kdy se má postava Víta Olmera celá potopit do ledové vody podzemní říčky, se Františku Vláčilovi natolik nezdála, že ji sám demonstroval zcela oblečený. Zbylý čas natáčení toho dne zůstal v promočených věcech. (Marator)
Reklama