Ďáblova past

Esence geniální filmařiny. Banální pohádková zkazka je tu zaobalena a natočena s tak působivou atmosférou, že divák těžko dokáže ve chvílích, kdy se odmlčí hudba, ba i dýchat. Já osobně jsem fascinován, když děj vyprávějí tváře nebo jen oči herců. Je tak jednoduché říct "já se bojím", ale herci jsou od toho aby hráli, ne deklamovali a tady se z nich ždímá, co to jde. Další nepopiratelnou devizou je prostředí, kde se natáčelo, těžko se toto ještě někdy zopakuje, nebojím se, že by to nějací ekologové dovolili, jistě se tehdy vyplašilo spousta netopýrů. A pátou hvězdičku ve svých rukou pevně třímá geniální Miroslav Macháček. (13.04.2017)

Vizuální pastva pro oči "made in" František Vláčil (viz třeba záběr na padající květiny na vodní hladinu), i dech beroucí Liškova hudba.... A přesto to za mě na plný počet hvězdiček tentokrát nestačí. Hlavně díky takovému nemastnému neslanému závěru. Přiznám se, že jsem čekal pesimističtější vyústění. Něco ve smyslu Čarodějek ze Salemu. Takových lidí, kteří si v dějinách lidstva mysleli, že "máme tak čisté svědomí, že nám nikdo nemůže nic udělat" a ono to nedopadlo, totiž jistě není málo. Postava jezuitského mnicha pro mě přitom byla ukázkově vykresleným příkladem rafinovanosti zla. A Macháček se této role zhostil opravdu výborně. Jen ten venkovský lid byl jaksi na svou dobu až moc "uvědomělý"... (27.12.2018)

Zase Vláčil, zase Liška... Zase skvost. Tentokráte velmi povedená barokní záležitost o svobodném mlýnu a nepoddajném mlynáři, na kterého si hodlají došlápnout regent s jezuitou. Tohle je jak správně píše Radyo s Markétou Lazarovou a Údolím včel zkrátka rodinné stříbro, podobně jako Švédové mají Bergmana s Pramenem panny a Sedmou pečetí. (28.07.2011)

Překvapivě je to hodně nekonzistentní film. Scény jsou sice pečlivě připravené, ale jakoby každou točil jiný režisér. Stejně tak herci občas působí, že netuší, co hrát, a tak deklamují. Ono se zdá, že vlastně ani scenárista a režisér tak nějak netušili, jak a kam ten film vedou. Spousta deklamací a projevů, patosu, často zbytečně. Skutečně nejlépe zde nakonec vyznívá Macháčkova postava kněze díky svému charisma, výprava je rovněž vydařená, ale jako celek to prostě nedrží. (Inu, a co se ideologie týče - že jezuité byli vědecky založený řád, je známá věc - ostatně, koukněte se na Wikipedii, že to byli řeholníci a kněží, kdo první Macochu prozkoumal.) (18.07.2011)

„Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy.“ V mnoha ohledech opravdu hodně působivý film. A zrovna u tohohle československého snímku mě moc mrzí, že jsem ho neviděl v kině. To, co na člověka začne působit prakticky hned v úvodu, je neuvěřitelně mrazivá a hypnotická atmosféra. Je plná skrytého tajemství, sugesce a něčeho zlověstného. Dík za to, že se podařilo tvůrcům něco takového vytvořit, patří nejen (jako vždy) výborné Liškově hudbě, ale snad ještě víc Fabiánově zvuku a Miličově kameře. Poslední 2 jmenované složky jsou více než zdařilé a dokážou diváka přikovat k sedačce. Nechybí tu i velmi dobře napsané a zahrané postavy, ale těm všem s jistotou sobě vlastní vládne děsivě umírněný Macháček, ze kterého jsem nemohl spustit oči, tomu říkám záporák! A dostávám se k důvodu, proč zůstanu „jen“ u silných 4*. Zatímco příběh jako takový mě dlouhou dobu moc bavil, konec (a s ním související rozhodnutí lidu) mě zklamal, k filmu se nehodil a vlastně i po emoční stránce ze mě nedostal to, co mohl. (30.03.2017)