Tampeko

Tampeko není překvapivě zase tak špatný film. Děj se zaměřuje na probíhající válku Severu proti Jihu a je v něm dost akce i přestřelek na to, aby mohl být divák zabaven po celou délku. Díky Almeríi, kde se natáčel nejeden western, je atmosféra opravdu skvělá. Na druhé straně hlavní hrdina přežije dokonce i mučení sluncem a přitom neoslepne. Jak se mu to podařilo, kdo ví. Nakonec, on toho zvládne mnohem víc. Jako by pocházel z díla Ivana Olbrachta a kulky se mu vyhýbaly. Své napětí, drama a krásnou dívku to ale má. Závěrem dodám zajímavost, že pro scénáristu Leonarda Martína se jedná o jediný film, v kterém si zahrál, naopak Augusto Finocchi napsal tento scénář jako jeden z prvních. (02.08.2023)

Pokud si potrpíte na originalitu a košatost příběhu, tak se vám tenhle špageťák bude nejspíš líbit. Střižené po americku, ovšem s některým upocenými italskými tvářemi. Gemma je klasický, vydrží desítky ran a rychlost regenerace jeho očí je vskutku pozoruhodná. Záporáků je hodně, ale žádný z nich není výrazný. V druhé půlce jsem to už sledoval tak na půl oka, čekal jsem cynický závěrečný masakr, jestli k němu došlo, čtenáři poznají z tónu komentáře. Dva a půl, ale že jsou ty Satanoce... (27.12.2014)

Vlastně se mi to líbilo víc, než Jeden stříbrný dolar. Příběh o zradě vojáků za války a potřebě doručit dopis mi přišel zajímavější, než bratrovražda a touha usadit se v prvním filmu, ústřední melodie je mnohem lepší, hlavní hrdinka není tak pasivní, a záporák Dan Vadis charismatičtější, než Pierre Cressoy. Gemma už sice zase začíná machrovat, a obligátní rvačky nebo zpívání v saloonu už mi docela lezou krkem, ale ani jedno mi zase tak moc nevadilo. Nebudu tvrdit, že jsem úplně pochopil děj (scénář psalo 7 autorů, což se na logice asi dost podepsalo), ale zase na druhou stranu se pořád něco děje a šlape to jako hodinky. Film se tentokrát točil ve Španělsku, čili westernová a vůbec spaghetti atmosféra (podpořená i scénou mučení na slunci) je mnohem silnější. A jako bonus Nello Pazzafini snad poprvé a naposledy jako klaďák. (09.09.2012)

Druhý Ferroniho western s Gemmou (Gary Diamond) do jisté míry kopíruje díl první. Opět se odehrává na konci války Severu proti Jihu a Gemma je znovu v roli poraženého propouštěného konfederačního důstojníka. Samozřejmě hned dojde k přátelské výměně názorů Diamonda s unijními vojáky. Dostane se i na nečekané zvraty, zradu, mučení Gemmy a postupného likvidování banditů do jejichž středu se dostane. Kdo viděl Jeden stříbrný dolar, ten si snadno vybaví odpovídající si recyklované nápady. Největší rozdíl je v prostředí Almérie, tyto lokace jsou přece jen více westernové než italské kopce a film tak vypadá více jako klasický spaghetti western. Jistý posun je zřejmý v zobrazování násilí, památná je scéna drsného mučení na slunci, která měla přímo hororové parametry. Další kvalitní film s Gemmou, třebaže by mu slušel celistvější scénář a efektivnější konec. (08.05.2015)

Strašlivě naivní western, jenž ale drží pohromadě díky svižně vyprávěnému dobrodružnému příběhu. Na zemi svého původu odkazuje snad jen skvělou scénou, v níž Gemma, vystavený napospas přímému slunečnímu světlu, málem přijde o zrak. Předchozí spolupráce Gemmy a Ferroniho (Un dollaro bucato) se mi sice líbila malinko víc, ale tenhle film svoje kouzlo rozhodně má. Ferriova ústřední melodie je opět skvělá. Sluší se ovšem dodat, že si tvůrci "vypůjčili" i z Morriconeho soundtracku ke staršímu filmu "I malamondo", což mělo dohru u soudu. (30.09.2011)