Svatba
Wesele
The Wedding Day
Réžia:
Wojciech SmarzowskiScenár:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrajú:
Robert Więckiewicz, Michalina Łabacz, Agata Kulesza, Ryszard Ronczewski, Mateusz Więcławek, Agata Turkot, Tomasz Schuchardt, Arkadiusz Jakubik (viac)Obsahy(2)
Poľsko, 2021. Miestny podnikateľ vydáva svoju dcéru vo vysokom štádiu tehotenstva, počas svadobnej noci sa však musí sústrediť na záchranu svojho biznisu. Situáciu mu komplikuje aj dvojica záhadných mužov, ktorá priniesla jeho staručkému otcovi správu o ocenení titulom Spravodlivý medzi národmi. Ten je udeľovaný ľuďom, ktorí prispeli k záchrane židov počas holokaustu. Reakcia prítomných je však spočiatku rozpačitá. Prítomnosť sa však čoskoro začne prelínať s minulosťou v nekompromisnom a brutálnom portréte spoločnosti, ktorá si nepamätá a nechce si pamätať vlastnú históriu... (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (44)
Filmová depka plná nenávisti 1) Vynikající snímek nenabízí snadné pokoukání ne proto, že bychom viděli nějaké excesy či gore scény. Naopak, zde je zlo decentní, projevuje se v maličkostech a leze do divákova vědomí polehoučku potichoučku, ale o to působivěji._____ 2) Je to taková odvrácená strana sluníčkového Polska, jak je prezentováno ve filmu Noc plná zázraků a jeho sequelech.______ 3) Polské kino morálního neklidu je zde vystřídané kinem morálního rozkladu._____ 4) Pár pěkných kluků: 26letý Przemysław Przestrzelski (ženich Janek), 28letý Mateusz Wieclawek (děda zamlada) a 19letý Kuba Dyniewicz (Wilkův syn Igor)._____ 5) Malá úvaha o polských dějinách. Z postavení lokální velmoci v 16. století Polsko na své cestě dolů postupně ztratilo většinu svého území, až nakonec po třetím dělení (1795) i svou samostatnost. Pokusy o obnovu měly jen krátkou životnost: 1807 - 1813 a 1815 - 1831. Druhá republika vznikla až na troskách velmocí, které se o Polsko dříve podělily (Rusko, Prusko, Rakousko) v roce 1918. Následovala německá okupace a systematická genocida židů (1939 jich tam žily asi 3 milióny, dnes asi 3 500). Posun země na západ po roce 1945 silně zamíchal složením obyvatelstva (co je proti tomu české vysídlení Němců) a způsobil, že obyvatelé na většině území byli noví osadníci přestěhovaní odjinud. Lidé, silně orientovaní na půdu a víru, tak ztratili své kořeny. Připočtěme období socialismu. Je vlastně zázrak, že Poláci jsou, jací jsou. Mohlo to dopadnout daleko hůř. ()
Balada o nadnárodním hrdinovi, který se jím stal jen proto, že si chtěl prostě zaprcat. Vyhlášený zarputilý šťoural v citlivých pšontkovských tabuizovaných stigmatech a trefný hanobitel vlastního národa přišel po 18 letech se svou druhou Svatbou, dalším nastaveným zrcadlem, kde si tentokrát bere na nekompromisní paškál tehdy všeobecně nadšené polsko - ukrajinské podkarpatské židobraní, které doplňuje genetickým přesahem do současnosti, polemizujícím o tom, že pokud je předek vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda, je vcelku velká šance, že vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda bude i zadek, byť třeba adoptovaný žid. Čili se dle dnešní jednotně štvavé a pečlivě cenzurované západní mediální rétoriky v podstatě jedná o odpornou ruskou propagandu s podprahovým sdělením, že řádnou denacifikaci (a dedebilizaci) by potřebovala nejen Ukrajina. No fuj, fuj! Ač se Vojta snažil, seč mu wyborowka stačila a hýřil spoustou novátorských filmařských nápadů a vyfikundací, Wołyń 2 – Powrót do Wolynia se nekoná a tolik intenzivní bestiální tíseň z lidského zmrdství se mu tentokrát navodit až tolik nepovedlo. Možná i proto, že je celuloid za ta léta povinného audiovizuálního lkaní již poněkud přežidovaný, přičemž technicky vskutku originální prolínání obrazů minulosti a současnosti mě místy až sralo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „působilo rušivě“. Plejádu jeho dvorních kašparů včele s dokonale slizkým Więckiewiczem je opět sice radost pozorovat při bezprecedentním hraní, ovšem místy se to vleče jako žid do transportu a spousta zbytečně ubíjející vaty nejen z nekonečných svatebních videí to nabobtnala do prdeli vskutku hostilní stopáže. ()
Smarzowski sa vraj pokúsil nastaviť poľskej spoločnosti zrkadlo. Nepoliak tak získa pocit, že všetci Poliaci sú antisemiti, rasisti, homofóbovia, primitívi, ignoranti, zadubení národovci, vyslovene prasačia povaha, ktorú tu necháva ako paralelu. Film to bol dozaista zaujímavý, ale urobiť znamienko rovná sa medzi nenávisťou k židom a dnešnou kritikou LGBT, to je prehnaný konštrukt. Nenávisť na rasovom či etnickom základe nie je to isté ako zhnusenie z toho, že deti učia kreatúry s pedofilnými sklonmi alebo z toho, že by sme mali 5-ročným deťom meniť pohlavie. Ani z toho, ako to dnes vidíme na dúhových festivaloch, že pred malými deťmi tancujú starí buzeranti s prašivými lofásmi vytiahnutými z trenírok. Ja tam rovnítko či paralelu s antisemitizmom spred 100 rokov nevidím. Smarzowski to teda trochu prehnal, správne poukázal na niektoré veci minulé i súčasné, ale v rámci tých neduhov nepoukázal na to, že sú v spoločnosti normálni ľudia so zdravým rozumom a nie každý kričí každú minútu zabi žida alebo černocha. Už len to slovo žid v hanobnom význame sa tu objavilo desiatky ak nie stovky krát, ako by Poliaci nemali nič iné na práci len hľadať nepriateľa. Smarzowski neukázal svetlé príklady okrem 100 ročného dedka, ktorý tu o chvíľu aj tak nebude. Akoby chcel naznačiť, že aj tie posledné zbytky dobra odchádzajú. Smarzowski v podstate zhanobil svoj vlastný národ. ()
Poliaci natočili úžasne mrazivú výpoveď o stave svojej spoločnosti, prešpikovanú xenofóbiou, nenávisťou, chamtivosťou, rasizmom a antisemitizmom. Neskutočne ťaživá atmosféra, kde sa prelínajú dva príbehy z rôznych časopriestorov, aby sme v následnej genialite tvorcov sledovali oba príbehy v rovnakom obraze. Tento prístup je originálny a umocňoval divácky zážitok. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (1)
- Filmovalo sa v období od 11. júla do 3. decembra 2020 na viacerých miestach v Poľsku a Lotyšsku. (MikaelSVK)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
No, tak tenhle film asi musel kritiky hodně bavit. A to nese takový zdánlivě nevinný název, asi nikdo by si nedokázal představit jaký bude jeho skutečný obsah, natož pak forma, s jakou byl odvyprávěn. Smarzowskiho styl miluju. Všechny jeho filmy jsem si užil a proto netrpělivě vyhlížím každou další novinku, pod kterou se tenhle člověk autorsky podepíše, i kdyby to měla být jen prachsprostá vánoční reklama na polskou poštu – jistě by i na tomto komerčním hřišti Wojta dokázal zabrnkat na tu správnou strunu prostého katolicky smýšlejícího polského lidu. Ale abych se tady jen nerozplýval, ten začátek filmu mě maličko zarazil. Ještě si pamatuju na první WESELE, z 2004 a proto mě zarazila ta rozvleklost a vážnost úvodní pasáže. Rozhodně ale nechci soudit dřív, než po závěrečných titulcích, proto jsem se v duchu uklidňoval, že ten typický Smarzowskiho koncert ještě přijde. Ale že v tomto případě to čekání bude delší, než jsem původně předpokládal, a že tady víc než kdy jindy bude platit pravidlo, že čekaní jen umocňuje výslednou rozkoš, tak ne, s tím jsem opravdu nepočítal. Teď bych to měl rozdělit na současnou a historickou dějovou linku filmu, jejichž prolínání tady mnozí kritizují jako rušivý element. Pokud bych se k tomu měl vyjádřit na základě prvních okamžiků, kdy k tomu prolnutí historie se současností došlo, asi bych musel dát ostatním za pravdu. Totiž ono se neobjeví žádné varování, jako že teď přijde střih a my se přesuneme o 80 let zpět, ale ten předěl nastane tak samovolně a přirozeně v rámci plynutí děje, až jsem se v jednu chvíli sám sebe ptal, jestli pořád sleduju jeden a tentýž film. Pak nastal jakýsi „wtf“ moment, kdy jsem se pokoušel chytnout se v nově probíhajícím ději nějakého toho pomyslného stébla - rozuměj dějové linky, abych se znovu „vrátil do hry“. Takže jsem sledoval souvislosti ve jménech, místech, čase i prostoru, protože tam přece musel být nějaký hlubší přesah z minulosti do současnosti. Asi jsem prostě čekal na to, čím mě tvůrce znovu dostane. Ale to jsem ještě neměl tušení, jak to rozdělení na dvě zdánlivě samostatné dějové linky vnese do filmu naprosto nový rozměr a ve výsledku ho to doslova katapultuje napříč různými žánry kamsi mezi obrazovou alegorii a historickou katarzi. Od poloviny filmu už do sebe začínají věci zapadat a vše spěje k naprosto famózní finální části, kterou se tento film odlišuje snad od všeho, s čím jsem měl doposud tu čest se seznámit. Psát o tom, že to všechno působí depresivně, místy dekadentě a bezútěšně, že téměř každá filmová postava je zlá, zvrhlá nebo zle zvrhlá, že na současné tváři Polska můžeme pozorovat v jistých momentech paralelu s jeho temnou minulostí (asi bych ale nedával apriori celou současnost a minulost na roveň), je asi zbytečné. Smarzowski to zase dokázal i když na to tentokrát šel od lesa. Možná bych spíš měl napsat od stodoly :). Ano, byl tam vidět jeho rukopis, který použil u svých minulých autorských kousků, ale co na tom záleží? Ta konečná podoba, a hlavně vyznění a dopad tohoto filmu byly naprosto jiné, neotřelé a za mě geniální. Čekání se rozhodně vyplatilo, a nakonec jsem dostal to, co jsem nemohl očekávat ani v nejmenším. Tohle nebude film pro střední proud diváků, ale upřímně, který ze Smarzowskiho filmů takový byl? Tento má v sobě navíc určitý punc novátorství, a to ve formě jakou byl vytvořen. V tomto ohledu umělec překonal sám sebe a nastavil si další neoznačenou laťku. Už teď se těším, s čím přijde příště. () (menej) (viac)