Šogúnovi nindžovia

,,Já Momoči Takamaru prohlašuji: dostaneme hlavu Širanuie Šógena, svrhneme Tojotomiho Hidejošiho a obnovíme náš rod Momoči!“….. Další z filmů, který z dnešního filmového hlediska těm mladším mnoho neřekne. Možná v nich vyloudí smích ,,trapný“ karate, směšné zvuky, příšerná hudba... mohl bych pokračovat. My, co tohle hltali před 30 lety na VHS je asi nepřesvědčíme jaká pecka to tenkrát byla, a že H.Sanada byl pro nás stejnej Bůh jako třeba ...Sandokan! Ale v podstatě se dneska budeme smát s nimi! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět jeden z legendárních NINJA filmů. 2.) Zajímá mě, jaký druhy mučení měli Japonci v 17. století. 3.) Zjistím, že už v roce 1980 si s brutalitou ve filmu v Japonsku nikdo hlavu nelámal. 4.) Stále nechápu, proč se ve středověku nemohli v Asii (lidé) přemnožit. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (26.11.2010)

Akční scény v podstatě přesně odpovídají tomu, co člověk vzhledem k názvu a době vzniku filmu očekává, k čemuž patří i některé z dnešního pohledu již komické okamžiky. Příjemně překvapila dobrá kamera, některé scény a záběry vypadají fakt hodně pěkně. Nepříjemným šokem je naopak hudba, která do filmu vůbec nepasuje. (23.08.2017)

http://www.youtube.com/watch?v=lsTrVkQr6YM upozorním jen na dva momenty téhle notorické, nadupané klasiky: 9:30, kde k ultrakrvavý řeži bezbraných zvrhle vyhrává elektronická diskotéková hudba 80tých let, a samozřejmě brilantní poprava v režiji Sonnyho Chiby a jeho dvou opičích poskoků v 11:30 ...mluvit dál extra o pavoucích a vůbec celé druhé půlce filmu by bylo skoro kacířství (07.07.2012)

Shlédnuto po 20 letech a mám z toho rozporuplné pocity. Přesně si vzpomínám na to co jsem dělal ten večer, kdy jsem na to šel do kina s otcem a bratrem. Mrzí mne, že nemám své tehdejší dětské oči a nenajde se na netu verze s původním dabingem. Byl to úlet a všichni jsme z toho žili ještě několik týdnů. Z nostalgie a jako vzpomínku na tehdější večer 80%. (30.10.2009)

Na rok 1980 pomerne zlé. V prvej polovici 80. rokov bola nakrútená napríklad ninjovská trilógia Cannonu či Americký ninja s Dudikoffom a oproti týmto kúskom pôsobia Šogúnovi nindžovia dosť chatrne a čo sa týka prepracovanosti choreografie bojových scén sa nemôžu rovnať ani hongkongským kung-fu filmom zo 70. rokov. Jediný, kto tu predvedie čosi z repertoáru bojových umení, je Hiroyuki Sanada, väčšina akčných sekvencií je však zmätená a z diváckeho pohľadu vizuálne nezaujímavá. Keď už nič iné, tak Ninja bugeicho momochi sandayu predčuje ostatok žánrovej produkcie aspoň čo sa brutality týka. Tvorcovia tu nechávajú násilnou smrťou umierať bezbranných civilistov, malé deti či ženy (dokonca tehotné ženy), čo je relatívne nezvyklé aj na Japoncov, tieto úmrtia však v rámci chaotického príbehu nemajú patrične zdrvujúci dopad a mňa osobne nechali úplne chladným. (19.01.2012)