Šogúnovi nindžovia

Toto je naprostá japonská historická ninjovsko-samurajská řežba. Je opravdu s podivem, že se tento film dostal kdysi do komunistických kin. Akční, brutální, stylově přehnané. Hllavní hrdina se mění postupem filmu ve vyloženě bojový stroj a hraje ho naprosto dokonalý Hiroyuki Sanada, herec, který hrál o mnoho let později vedle Toma Crise v "Posledním samurajovi" a nedávno dokonce ve sci-fi "Sunshine". Zde je v naprosto špičkové fyzické kondici a i když souboje spíše jen hraje (s "umělci" jako byl Bruce Lee nebo je Tony Jaa se absolutně nemohl rovnat), vše vypadá perfektně, svižně, choreografie soubojů je excelentní, prostředí pěkné, některé scény vyloženě vydařené (poražení vlastního mistra v noční bouřce) ... No prostě lahůdka pro všechny fajnšmekry klasických japonských "rozpárávaček" ... K tomu všemu si připiště charismatickou legendu jménem Sonny Chiba a člověk v některých chvílích uvažuje o absolutním hodnocení, zejména při závěrečné řežbě ... Bohužel, film se vyznačuje i silnými nedostatky, jako jsou herecké výkony, podivná spatlanost celého děje a naprosto otřesná diskotéková hudba 80. let, která film doslova kazí (tohle je opravdu extrém ...). Ale jinak, skvělá a pěkná klasika. (19.02.2008)

Některé filmy s tím jak léta běží dostávají nový rozměr. Šógunovi nindžové možná mohla být totální akční pecka v odbě svého vzniku, ale dnes se jedná o regulérní komedii. Opravdu jsem se nasmál tak, jako ani u mnohých komedií. Celý ten tupý scénář, žalostné herecké výkony, velice komické akční scény a hlavně všudypřítomná osmdesátková hudba dávají dohromady vskutku podivnou podívanou. Zejména přijdou-li na scénu nidnžové. Ti lezou ze stromu hlavou dolů, houpají se různě po lanech, podhrabávají se pod zemí atd. a to vše při použitých speciálních efektech působí ryze komicky. Film je také dokladem toho jak moc jinak prožívají japonci emoce a jak moc jiný mají smysl pro humor. To jak skládají scény, nebo spíš události přijde Evropanovi leckdy proti logice. Na druhou stranu si respekt zaslouží zejména Hiroyuki Sanada, protože jeho místy až akrobatické bojové umění občas vyráží dech. (17.10.2011)

Akční scény v podstatě přesně odpovídají tomu, co člověk vzhledem k názvu a době vzniku filmu očekává, k čemuž patří i některé z dnešního pohledu již komické okamžiky. Příjemně překvapila dobrá kamera, některé scény a záběry vypadají fakt hodně pěkně. Nepříjemným šokem je naopak hudba, která do filmu vůbec nepasuje. (23.08.2017)

Shlédnuto po 20 letech a mám z toho rozporuplné pocity. Přesně si vzpomínám na to co jsem dělal ten večer, kdy jsem na to šel do kina s otcem a bratrem. Mrzí mne, že nemám své tehdejší dětské oči a nenajde se na netu verze s původním dabingem. Byl to úlet a všichni jsme z toho žili ještě několik týdnů. Z nostalgie a jako vzpomínku na tehdější večer 80%. (30.10.2009)

Na rok 1980 pomerne zlé. V prvej polovici 80. rokov bola nakrútená napríklad ninjovská trilógia Cannonu či Americký ninja s Dudikoffom a oproti týmto kúskom pôsobia Šogúnovi nindžovia dosť chatrne a čo sa týka prepracovanosti choreografie bojových scén sa nemôžu rovnať ani hongkongským kung-fu filmom zo 70. rokov. Jediný, kto tu predvedie čosi z repertoáru bojových umení, je Hiroyuki Sanada, väčšina akčných sekvencií je však zmätená a z diváckeho pohľadu vizuálne nezaujímavá. Keď už nič iné, tak Ninja bugeicho momochi sandayu predčuje ostatok žánrovej produkcie aspoň čo sa brutality týka. Tvorcovia tu nechávajú násilnou smrťou umierať bezbranných civilistov, malé deti či ženy (dokonca tehotné ženy), čo je relatívne nezvyklé aj na Japoncov, tieto úmrtia však v rámci chaotického príbehu nemajú patrične zdrvujúci dopad a mňa osobne nechali úplne chladným. (19.01.2012)