Súmrak bohov

Intelektuálna nakladačka. To bolo prvé, čo ma po filme napadlo. Veľmi silný film, ktorý na jednej rodine ukazuje diktatúru, túžbu po moci, manipuláciu, intrigy, skazenosť... Skrátka mal som pocit, že je to film o Hitlerovi, kde sa však fuhrer objaví len na obraze... Tvorcovia sa občas nechali uniesť (napr. asi polhodinová scéna bujerej oslavy SA-ákov), ale ja som sa nenudil. Pomerne ťažká dráma, pri ktorej divák musí chcieť premýšľať... (28.05.2006)

Razantní a spontání nástup fašismu je s odstupem času mnohdy zdánlivě nepochopitelný. Soumrak bohů jej přes pokřivené sklo karikatury popisuje tak, že lze uvěřit nejen filmu, ale i motivacím většiny vrstev tehdejší společnosti. Naprostá virtuozita tvůrců a dovednost, s níž jsou vycizelovány i ty poslední detaiy, dělá z filmu mimořádný skvost. (10.09.2006)

Súmrak bohov je vzácny tým, že nerozpráva príbeh o demoralizujúcej sile nastupujúceho nacizmu. Ak by k tomu Visconti skĺzol, natočil by iba veľkolepú fresku s okliešteným pohľadom na danú dobu. Súmrak bohov je ale film o hrabivosti, ambíciách a frustráciách pretavených do zloby, ktorá čaká na svoju príležitosť. To nie fašizmus (či iné ideologické zverstvo) robí z človeka zviera. To zviera v človeku plodí zlo, ktoré sa potom, akonáhle dostane príležitosť, pod uhladenou škrupinkou rozsieva kam len dosiahne. Viscontiho analýza je tak nekompromisne precízna a vzhľadom na mieru autorskej výpovede až šokujúco historicky presná, že v dokonalej forme splodila pravdu, ktorá presiahla všetky kategórie, zbavila sa aj tých najneutrálnejších prívlastkov a zostala iba a len pravdou... A iba a len génius a iba a len vo veľmi šťastnej konštelácii mohol stvoriť niečo také obrovské. [100%] (14.07.2005)

Svým způsobem fascinující panoptikum rozehrané hráčem v šach, který si usmyslel, že vyloží vlastní pojednání o prohnilé německé elitě na přelomu výmarského zázraku a vzestupu Třetí říše. Je až k neuvěření, jak realistická je celá výprava, líčení, kostýmy, tohle všechno je dokonalejší, než běžně nabízené retro té doby v jakémkoli žánru. Bohužel ale i tady se nacházejí trhliny, například užít jako soundtrack šlágr Zarah Leander je poněkud předčasné, protože její sláva se v německy mluvícím prostředí šířila až po roce 1937... Časově je přilehlejší karika Marlene Dietrich, ovšem tato karika přesáhla uměleckého znásilnění a je nechutnější, než cokoli, na co kdy sáhl Fassbinder. Škoda, že málo, co je zde kvalitní, vychází vniveč mezi vším tím rádoby splynutím s tehdejší kulturou a politikou, mrháním formálními prostředky, hrátky s barevnými filtry a samozřejmě samotnou antickou tragédií, ve kterou přerostlo toto původně jemné laškování s volnou morálkou. A pakliže šlo o realismus, měl se Visconti kousnout a zapomenout na absurdní směs italštiny s němčinou a pořídit celý film výlučně německy. Dále je příliš naivní stmelovat v jediné osobě touhu pro exhibici, záměnu pohlaví, pedofilii, oidipovský komplex a incest. Už tahle výjimečná obžaloba by stačila na samostatný film, kdyby to téma bylo tak silné a v jádru pravdivé, jak se nám Visconti snaží vsugerovat. Osobně v podstatě kladně kvituji jen tu realistickou výpravu a debutující dětskou herečku Irinu Wanku (v roli oběti Lisy), která se v pouhých osmi letech stala pokračovatelkou svého slavného otce. (13.06.2011)

,,My můžeme vše!" Stále aktuální nadčasová alegorie o touze po moci, vládnutí a ovládání. Feudalismus, kapitalismus, fašismus, komunismus. Princip je stále stejný - dostat se až na vrchol a neomezeně vládnout, rozhodovat o životech druhých, topit se v majetku. Snad ještě více než před lety mě zasáhl film, který dokonale ukazuje společnost, ve které žijeme. Jak se našim politikům zalíbily nacistické průpovídky (Es kommt der Tag), jak by si rychle osvojili Noc dlouhých nožů. Visconti mistrně zobrazil nejtemnější stránku člověka, který obětuje cokoliv, svou rodinu i přátele, jen aby dosáhl osobních cílů. Pedofilie a incest jsou jen drobnými berličkami podpírajícími lidskou zrůdnost, jež jakoby neměla hranice... (13.12.2012)