Trojská válka

Tak toto byl pokus mého přítele shlédnout nějaký bohem zapomenutý historický film. Tuším, že bozi na Olympu otevírají další láhev a sbírají špuntíky do stříbrné mističky. To bylo tak...Trojská válka se táhla devátým rokem, mrtvých plno, Hérakles po smrti, Patrokles taky, k ničemu to nevedlo a krásná spartská královna si hrála u Parida na mrtvého brouka. A tak zasedl Menealos, starý král, ve své jednací síni, aby rozhodl co dál. Tedy v síni...ono to připomínalo spíše řeckou restaurací typu Poseidón, a když dorazil Paris, ihned mi napadlo, že je to gay, a nedejbože, když mluvil, to bylo na propíchnutí od nepřítele i přítele rovnou. A do toho všeho vojenský kapitán Aeneas, se svým názorem. Jo....to už byla jiná liga, neboť jeho představitel Steve Reeves, ten vzor Arnolda i Slyho, to byl zkrátka ten chlap, kdy si každá normální žena řekne a kruci, to je chlap! No...děj se rozbíhá dle toho známého příběhu, ale ty perly, jo, ty byly! Devět let nedobytá Trója, a když naoko obléhatelé odtáhnou, hlídá hlavní bránu asi šest ovíněných týpků, kteří o boji nemají ani páru a bránu drží jedna kláda. To mi velmi zaujalo, že. Achilles byl nesympatický, obstarožní náfuka, a co teprve Odysseus! Ten malej, hubenej šedivej, všema mastma mazanej skrček, na tom bylo vidět, že jeho život je přepestrý! No, a něco pozitivního, Helena byla opravdu ta krásná mrcha,v nádherných šatech, obzvláště modrá tunika byla ólalá, Paris zemřel dle zásluh a nasazení obrovského počtu komparzistů a koní zdálky v bitvě vypadalo impozantně, tedy pokud jste nekoukli blíž, neboť herci to byli mizerní a zemřeli velmi rychle i pod vaším pohledem. Dokonce jsem zaznamenala jeden záběr dvakrát. Takže shrnuto, ten nemilosrdný čas vzniku filmu udělal své. Ale i přesto se skláním před tím spravedlivým Aeneasem, z jehož krve vzešli zakladatelé Říma. Zkrátka, starý film... (08.03.2016)

Kdo by neznal příběh o krásné Heleně, dobývání Troje a lsti v podobě ohromného dřevěného koně. Jeden z nejdramatičtějších okamžiků starověkých dějin. Tentokrát se jedná o filmové zpracování italských tvůrců, které určitě stojí za pozornost. Jedná se o klasiku, takže s přihlédnutím na svou dobu se jedná o standardní dílo nevyčnívající z řady takzvaných 'sandálových filmů'. Masový kompars ohromuje svou velkolepostí a bitvy naopak svou lehkostí. Ano, dnes už diváka nijak neohromí, neboť mnohé dialogové scény spíše připomínají divadelní představení. Kulisy a kostýmy jsou však výborné. Historická stránka je u filmu vždy diskutabilní, tak proč se tím trápit. Filmový zážitek toto dílo u divák zanechá. (07.07.2014)

Nezajímavý pohled na tojskou válku, který bohužel nepřichází s ničím novým. Pestrobarevné kostými a dokonce i vzhled hrdinů dávají jasně najevo, odkud se bohatě inspirovala galská taškařice Asterix a Obelix. V rozmáchlém příběhu bez výrazné dějové linie se dočkáme důležitých rozhovorů, cesty a bojů, to vše se neustále opakuje. Právě bohužel boje však působí velice nedotaženým dojmem. Klasické krátké mečíky, štíty a lukostřelba zde sice hrají hlavní roli, ale žádného věrohodného zpracování bitvy se bohužel nedočkáte, spíše si zavzpomínáte na časy, kdy jste s kamarády bojovali klacíky. Za zmínku nestojí ani hudební doprovod, což jsou ohrané trubky a pár vcelku originálních tónů. Celkově vzato není problém celé toto dílo zhlédnout, ale jednou to bohatě stačí. (23.03.2007)

Velkolepá trójska vojna z pohľadu Trójanov sa podarila velmi dobre. I ked som samozrejme držal palce Grékom a prial si, aby Reeves bojoval po ich boku. Film je krásne dobrodružný, pútavý, velkolepý. Súboje sú tiež dobré, aj keď sem-tam majú pár múch. Kostýmy, hudba a kulisy ujdú. Viac takých filmov. (31.08.2016)

Nejlepší sandálový režisér Giorgio Ferroni, nejlepší mytologický herec Steve Reeves, plus velký rozpočet. Nemohlo vzniknout nic jiného, než jeden z nejvýpravnějších a nejlepších sandalione (po talošsku) filmů, se spoustou špičkových akčních scény (Ferroniho nejsilnější stránka), které ostatní tvůrci recyklovali přinejmenším v dalších deseti filmech (Giorgio byl bohužel nucen taky, chudáček). Dále je nutné přihodit krásné kostýmy, solidné exteriéry (podezřívám juginu) a zajímavou hudbu (rejža ještě držel psychologického minimalistu Fusca pořádně pod krkem, což se nedá říct o pokračování). Pro fanoušky žánru naprostá povinnost! (14.08.2006)