Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba
The Pilgrimage of Students Peter and Jacob
VOD (3)
Obsahy(1)
Česko-slovensko-francúzsky film režisérky Drahomíry Vihanovej je baladicky ladenou esejou o zločine a treste, vnímaných rómskym a bielym etnikom z rôzneho uhla. Náhodné stretnutia s láskou a zradou, smrťou a vinou tvoria filozofický pôdorys témy o rozpade jedného priateľstva.
Dráma, odohrávajúca sa v súčasnom českom i slovenskom prostredí, zachytáva nielen odlišnosť postojov oboch mladíkov - svedkov vraždy mladého Cigána, ktorý zabil svoju nevernú ženu, ale zároveň vytvára priestor aj pre konfrontáciu hodnotových kritérií a predstáv o podobe spravodlivosti. Pražský študent práv Petr /Gustáv Řezníček/ a slovenský poslucháč filozofie Jakub /Adrian Jastraban/ sú najlepšími priateľmi do chvíle, kedy ich prázdninovú cestu po Slovensku skríži rómský mladík. Imro /Marián Balog/ miluje Eržiku /Jolana Badžová/, ktorá sa však previnila proti odvekej tradícii tým, že porušila sľub vernosti. A prísaha je zákon. Muž ju v záchvate žiarlivosti viackrát prebodne. Čakajú ho dva tresty - jeden od väčšinovej spoločnosti bielych, druhý od vlastnej rómskej komunity, ktorá ho obradne vyženie. Petr a Jakub sledujú Imrov tragický údel z bezprostrednej blízkosti a musia sa rozhodnúť, aké stanovisko k nemu zaujmú. Ich názory na trest a spravodlivosť sa začínajú diametrálne rozchádzať, akademická polemika postupne prerastie v zásadný konflikt životných postojov. Petr rešpektuje písané právo, zatiaľ čo Jakub, dôverne zžitý s Rómami, bráni to nepísané, založené na zvykoch a tradícii. Osudy oboch priateľov sa vzďaľujú. Právnik sa ožení a narodí sa mu dieťa, filozof zanechá štúdium v Prahe, uniká pred svetom do prírody ku krátkym, zato nevšedným vzťahom. Nevyhnutnosť ísť svedčiť pred súd však maximálne vyhrocuje ich vnútorné dilemy. Na čej strane je pravda? Kto má recept na to, ako žiť? Filmový pokus o multikultúrny dialóg je zároveň akousi polemikou, ktorá nabáda k tolerancii a rešpektu voči odlišnosti rôznych spoločenstiev.
Film, realizovaný v koprodukcii partnerov Cineart, Česká televize, Kvartfilm, Slovenská televízia, Krátky film Praha a Margo films Paris, nakrútila v roku 2000 Drahomíra Vihanová podľa pôvodného scenára, na ktorom spolupracovala s Vladimírom Vondrom. Režisérka, známa ako jedna z najlepších českých dokumentaristiek, ktorej snímky /Zahrada plná plenek, Rozhovory, Otázky pro dvě ženy, Za oknem, Proměny přítelkyně Evy, Denně předstupuji před tvou tvář a ďalšie/ boli v zahraničí často oceňované, sa k hranej tvorbe mohla vrátiť až po roku 1989 filmom Pevnost /1994/, keďže jej debut Zabitá neděle /1969/ bol dvadsať rokov zakázaný. Svoj tretí celovečerný hraný titul vytvorila s renomovaným kameramanom Jurajom Šajmovičom, ktorý sa podieľal na úspechu viacerých diel vyrobených Slovenskou televíziou od šesťdesiatych rokov /Smrť sa volá Engelchen, Tri gaštanové kone/. Popri Milanovi Bahulovi a Zuzane Šulajovej vo filme uvidíte Zuzanu Stivínovú, Luděka Eliáša, Theodoru Remundovú, Luciu Roznětínsku a veľa rómskych nehercov z východoslovenskej obce Lefantovce, kde sa aj nakrúcalo.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (24)
Konflikt moderního psaného práva s právem zvykovým není špatný námět. Ale ani nový. Právní věda, etika, etnografie a další vědy se problémem běžně zabývají, a každý studentík daných oborů si rychle osvojí kromě základních znalostí i terminologii, která se v odborné literatuře a diskusích na dané téma používá. V tomto filmu ji nezná ani univerzitní profesor teorie práva. To fakt bolí. --- Podobně tvůrci filmu dopadají, když zobrazují práci policie a justice. Neznalost a amatérismus jsou evidentní. A stejnou úroveň mají jak odkazy na křesťanskou etiku, tak úsudky a postřehy o problémech romského etnika - chybí jak odborný základ, tak vyzrálost získaná životní zkušeností. --- Historie nám jasně říká tři věci: Za prvé, mladí intelektuálové odhalují nové obzory a myslí si, že na něco přišli. Za druhé, jejich objevy jsou součástí jejich osobního růstu, nikoli růstu poznání jako takového. Za třetí, něco špatného je v každé společnosti, která rozumy mladých intelektuálů bere vážně. --- Jurodivý student umění Jakub je modelovým příkladem. Není nikoho, koho by nebyl ochoten coby blbce poslať do rici. Sám se však jasně vyjádřil jen jednou, a to filmovou koláží nejkrvavějších a nejnechutnějších záběrů, jaké se daly sehnat. Jak objevné! Jak pronikavé! Hraje-li taková osoba ve filmu zásadní roli, dokonce má snad představovat jakýsi klíč k pochopení „něčeho“, podává velmi nelichotivé svědectví o intelektuální a mravní úrovni režisérky. --- Bohužel žijeme v době, kdy je jakákoli slátanina o Romech pokládána za přínosnou a patří k dobrému tónu o ní hovořit moudře a pochvalně. Přesto si dovolím optimisticky doufat, že s odstupem pár let budou i samotní tvůrci filmu vděční, že jim Zpráva o zmateném putování sedmdesátileté studentky Vihanové nebude připomínána a upadne v milosrdné zapomnění. ()
Jakubova touha po svobodném životě, a s tím spojené střípky poetizmu, dělají z filmu celkem zajímavou záležitost. Stejně tak bohémský život studentů filosofie, řešící i zobrazující otázky nelidské krutosti světa. Část o cikánských "tradicích", lásce i poslušnosti až za hrob, je skutečně tlačena násilně. Snímku to neprospělo a rozděluje ho na dvě samostatné části, z nichž by se daly udělat i dva různé filmy. Po režijní stránce je to ale velmi slušné. Skvěle rozházená dějová line i vedení herců. Např. Adrian Jastraban se v mých očích lehce vymanil z herecké druhořadosti. ()
Film který v hledání pravdy u přímnosti je zcela směšný. Vihanová pokládá mravní a etické otázky, tak tryskně amatérským způsobem, až to vypadá, že to je její debut. A vůbec se jí nedaří na ně odpovídat, ikdyž to možná ani nebyl její umělecký záměr. Co však bije do očí, je silná romantizace romského problému. V jejím podání jsou to svobodné bytosti, podléhající jiným (vyšším) zákonům. Což je opravdu idiotské. Nejsem rasista, vidím toto etnikum však zcela pravdivě. Romové jsou společenským probleme a tento film ho zcela obrací hlavou dolů a nohama na horu. a místo aby ukazoval čistou pravdu, tak jej zaznaménává růřovým balastem ()
Film oscilujúci medzi drámou hovoriacou o právnych dôsledkoch vraždy mladej ženy a lyrickým pohľadom na zvykové právo i morálne hodnoty cigánskeho etnika. Rozhodne nie špatný nápad (ale ani originálny), avšak formálna stránka snímku je pomerne netradičná a pre diváka náročná na sledovanie (lyricko-epická stránka). Oceňujem však snahu D. Vihanovej pridŕžať sa presných reálií (napr. liturgia, cigánsky slovník, právne poučky a pod.). V konečnom dôsledku ma ale film veľmi neoslovil. Podobne sociálne ladený film o cigánoch je napr. Cigán (2011) alebo Marian (1996). ()
Hodně zvláštní film. Děj je vyprávěn nelineárně a neustále skáče sem a tam, takže je lehké se v něm ztratit a navíc je kvůli tomu těžké se zainvestovat do postav. Taky to celkem brání v pojmutí tématu filmu o romské komunitě a rozdíli mezi nimi a námi, téma, které je velmi zajímavé, ale tady je kvůli podprůměrnému zpracování velmi nevýrazné. Technické aspekty filmu nebyly špatné, styl natáčení není nejlepší ale hodil se a pár hezkých záběrů se tam najde. Herecké výkony byly slušné a hudba taky ušla. Kvůli matoucímu ději z toho ale moc dobrý pocit nemám. 4/10 ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (1)
- Poslední hraný film Drahomíry Vihanové, kvůli jehož negativnímu přijetí se režisérka rozhodla přestat točit. (trojúhelník)
Reklama