Zabitá neděle

Hodně hořké, ale často i vtipné. Překvapivě záživné hrdinovo plácání se od ničeho k ničemu, přežívání od výplaty k výplatě…a pokud není v kapse ani koruna, stačí zajít na osamělou ženou toužící po muži. Vojákův prázdný život vyplňovaný flákáním, plkáním o blbostech, chlastáním a následným střízlivěním, nebo v lepším případě znuděným přednášením o zbraních civilistům (kteří tomu stejně nerozumějí) je však na druhou stranu i ubíjející…a to nejen pro diváka, poněvadž hlavní hrdina si neustále pohrává s myšlenkou na sebevraždu (chvílemi to připomíná hraní ruské rulety samotného se sebou). A pak je zde řada symbolismů (třeba v případě děvčátka, mladé holky a vlastně i starší ženy), z nichž jsem některé úplně nepobíral. Akorát ty 2 „civilistky“ byly jak vystřižené ze Sedmikrásek (a když k tomu připočtu ještě ty prostitutky, tak se rozhodně nedá říct, že by paní režisérka byla puritánka). Silné 4* a někdy v budoucnu bych si film rád zopakoval (a znovu se pokusil některé scény rozluštit). „Zapomeň vše co jsi viděl a slyšel – mlč!“ (14.05.2014)

Velice zajímavá sonda do prázdnoty jednoho nadpoučíka, prokládana vtipnými hláškami a slogany. Hned na začátku úžasný vzkaz od uklízečky, ponožky v hrnci, následně polévka v hrnci ... :o) Starý mládenec který zkouší krájet suchý chleba žiletkou (zkušenější staří mládenci rozbíjí kladivem ...) Arnoštkova "domácnost" mě neskutečně bavila, ovšem na návštěvu bych k němu asi nešla .... :o) Víc než Bajaja nadchla Míla Myslíková. Záběry někdy připomínaly Chytilovou, kritika zas Schoma. Film sice do kategorie Podobenství zařazený není, dle mého soudu podobenstvím je. Pro mne první hraný film Drahomíry Vihanové. 30. 7. 2014 Mrzí mě že už nemůžu žádnou hvězdu přidat, líbí se mi to čím dál víc. (23.04.2014)

Tendle film má pořád tu samou sílu jak v době vzniku - formálně nezestárnul vůbec, a obsahově má taky stálou platnost. Pocity nudy, prázdnoty, hnusu a zbytečnosti bude mít člověk vždy, jedno v jaký době. Přesto to natočit takhle na tvrdo v tý době, to chtělo pěknou kuráž a drzost, a zároveň to bylo nutný. (02.09.2012)

Nepochybně zajímavý film. Mezi spoustou méně známých herců vyniká Míla Myslíková nebo Jan Vostrčil, který si možná ne náhodou zopakoval kapelníka z Konkursu. A samozřejmě Ivan Palúch v hlavní roli důstojníka Arnošta. Oceňuju famózní práci s kamerou, třeba ve scéně s prostitutkama nebo v závěru. Zdánlivě prázdný a bezduchý úvod k přednášce o střelných zbraních podává jasný obraz toho, co si lidi, dokonce i sami důstojníci, o armádě mysleli. Není pak divu, že důstojník s nijak vysokým míněním o armádě a svém vlastním konání utápí svou prázdnotu v nicotných debatách o řeřichách a jiřičkách, vrcholem je pak absurdní sepisování protokolu s dívkami, které se opalovaly ve vojenském prostoru. Stejně nesmyslné, ale o to půvabnější jsou Arnoštovy debaty s malou holčičkou Ingrid ve stylu: „Nemůžu bejt prezidentem. Prezident musí umět anglicky.“ (!) Je jasné, že ve všech svých obrysech a v celkovém negativistickém vyznění musel film provokovat a není divu, že ho hned zakázali. Nicméně přiznávám, že ve vší té obrazotvornosti a těžko pochytitelných symbolických odkazech jsem to asi úplně nepochopil. (11.04.2009)

Režisérka filmu tvrdí, že po natočení Zabité neděle jí schvalovací komise oznámila, že film nemůžou pustit do distribuce, protože je velmi depresivní a beznadějný. To je ovšem pravda, ale zavírat ho za to do trezoru dokázali jen tupounští hlavouni, jakými komunisti byli. Zabitá neděle je mistrovsky natočený příběh o vojákovi, který tráví svůj čas mezi zdmi vojenské pevnosti a svoje beznadějné tápání po životě utápí v alkoholu. Film je natočen chvílemi až dokumentárním způsobem a kameramani filmu předvádí svoje umění. Výborné prostředí Josefovské pevnosti a jejího blízkého okolí skvěle dotváří depresivní a znuděnou atmosféru. (Pro příznivce metalové hudby bude jistě zajímavostí, že ve vojenské pevnosti Josefov se už kolikátý rok vždy v srpnu odehrává kultovní festival Brutal assault). Škoda, že se Drahomíra Vihanová k natáčení filmu vrátila až v roce 1994, mohla z ní být svým způsobem druhá Věra Chytilová, její styl byl v nějakých aspektech vcelku podobný. Každopádně Zabitá neděle patří do československé filmové špičky konce šedesátých let 20. století. (23.04.2016)