Zabitá neděle

Tendle film má pořád tu samou sílu jak v době vzniku - formálně nezestárnul vůbec, a obsahově má taky stálou platnost. Pocity nudy, prázdnoty, hnusu a zbytečnosti bude mít člověk vždy, jedno v jaký době. Přesto to natočit takhle na tvrdo v tý době, to chtělo pěknou kuráž a drzost, a zároveň to bylo nutný. (02.09.2012)

Pohřeb. Smrt matky. Do obvyklého kolotoče žen, chlastu, vojenské rutiny a neschopnosti nastavit si alespoň nějaké kotvící body, přišla tato událost, která zcela otřásla existenciální jistotu člověka, jehož "jistotou" byla vždy jen nejistota Pokud dříve nebyl schopen navázat žádný záchranný vztah, pak nyní tato neschopnost dostává morbidní dimenzi. Pro každého člověka, muže především, je život bez matky složitý, je mnohem víc vydán životu a světu napospas, nemá již komu si postěžovat a kam se skrýt. V dnešní době, jak víme, příbývá dětí, které nejsou ochotny opustit matky ani v dospělosti (zde i v Japonsku např.), nedovedou se o sebe postarat fyzicky, ani, a především, duševně. Nejenom v tom, ale i ve vlastním zpracováním; maximální možná redukce, naznačení možností a jejich odmítnutí, patří film Drahomíry Vihanové spíš k nadčasovým událostem (alespoń pro 21. tisíciletí), rozhodně to není film typický pro vojenské prostředí, přestože první zárodky se mohly objevit právě tam. (22.08.2021)

Nepochybně zajímavý film. Mezi spoustou méně známých herců vyniká Míla Myslíková nebo Jan Vostrčil, který si možná ne náhodou zopakoval kapelníka z Konkursu. A samozřejmě Ivan Palúch v hlavní roli důstojníka Arnošta. Oceňuju famózní práci s kamerou, třeba ve scéně s prostitutkama nebo v závěru. Zdánlivě prázdný a bezduchý úvod k přednášce o střelných zbraních podává jasný obraz toho, co si lidi, dokonce i sami důstojníci, o armádě mysleli. Není pak divu, že důstojník s nijak vysokým míněním o armádě a svém vlastním konání utápí svou prázdnotu v nicotných debatách o řeřichách a jiřičkách, vrcholem je pak absurdní sepisování protokolu s dívkami, které se opalovaly ve vojenském prostoru. Stejně nesmyslné, ale o to půvabnější jsou Arnoštovy debaty s malou holčičkou Ingrid ve stylu: „Nemůžu bejt prezidentem. Prezident musí umět anglicky.“ (!) Je jasné, že ve všech svých obrysech a v celkovém negativistickém vyznění musel film provokovat a není divu, že ho hned zakázali. Nicméně přiznávám, že ve vší té obrazotvornosti a těžko pochytitelných symbolických odkazech jsem to asi úplně nepochopil. (11.04.2009)

To, že spousta filmů zmizela na dvě desetiletí do trezoru, je samozřejmě obludné, ale některé kousky bych asi dalších dvacet let nijak nepostrádala: jakkoliv dílo velmi dobře chápu, a uměla bych ocenit kameru i atmosféru odcizení a prázdnoty, do Zabité neděle jsem opravdu nedorostla. Ještě, že na Ivana Palúcha se během toho utrpení dalo dívat, udržet pozornost už ne. A mám-li být upřímná, problém dodívat jsem od Vihanové měla i obě její porevoluční pseudodramata. (12.04.2009)

Bezvýchodné depky zrovna nemusím, ale tuhle musím ocenit ze stejného důvodu, jako A co dále, Baltazare - je naprosto mistrně natočená a má propracovaný scénář. A obzvlášť ta chytrá a detailně promyšlená forma mě nepřestávala fascinovat, ať už záběrem na pistoli, na které je jasně vidět "Made in USA", využíváním terče v Arnoštově pokoji, detailem na peněženku (a práce s detailními záběry obecně), celá scéna s vyslovováním slova řeřicha (v té dokonale dominuje zvuk), scéna vyučování úředníků, nebo geniální nápad zobrazovat při vyprávění depresivních a krutých historek hezké a líbivé záběry a takhle bych to mohl popisovat donekonečna. Až se mi chce říct, že mě fascinuje, kolik se toho dá vložit do tak krátké stopáže, ale tohle moc dobře vím už od Démantů noci. Příběh Arnošta ale má taky něco do sebe, jeho artově-psychologické vedení mi sedlo, vůbec mě nedokázalo nudit a přesahy skryté v něm jsou chytře zakomponované do celku. Jasné je tu snad vše a i když je Arnošt nesympatický a vulgární idiot, lze s ním mít nějaký soucit, když je vidět, v jakých podmínkách žije. Jeho neděle byla nudná, ale pojatá tak, že má neustále co řict. Jen je strašná škoda, že Vihanová pak kvůli komančům nic dalšího natočit a po revoluci už její filmy nebyly zrovna ono. Nebo aspoň Pevnost ne. Takhle byla utnutá v nejlepším období svojí kariéry a je to neskutečná škoda, protože by nejspíš natočila dost dalších zajímavých filmů. Jediná vada Zabité neděle (mimo tu přehnanou depku) je totiž v tom, že nejaktuálnější byla ve své době a i když vyznění některých scény má aktuální dodnes, je tu také nemalý počet těch, které už svoji sílu a závažnost poselství ztratily a v současnosti nemají co nabídnout. Ale poctivý kus filmařiny to rozhodně je i tak. Silné 4* (07.09.2023)