Čtvrtý muž

Nechápu, jak jsem si tohohle Verhoevena mohl nechat tak dlouho unikat. Po formální stránce výsostně umělecký film - kompozice, barvy (červená hraje prim), smysl pro detail, výtvarná kamera, hudba. Téměř každý obraz by se dal zastavit a mohl by sloužit jako umělecká fotografie. Surrealistický nádech - sny, symboly, prolínání se skutečností, odkazy - by sám zasloužil rozsáhlý komentář. A samozřejmě erotika a sex (Freud by si smlsnul) - voyerství, sadismus, masochismus, zbavení mužství (pozor, nikoliv kastrace, ale penisu), promiskuita, homosexualita, bisexualita, sebeukájení... Střídmé, ale o to intenzivnější násilí je plné krve, bolesti a umírání. Samotný příběh je plný chladu i vášně. Vlak, hotel, město, hřbitov, kobka, bouře, sex a tři urny... pro mne daleko lepší než Základní instinkt. A jistě, Stoneová je kočka a v Instinktu září, leč mně se více líbila Soutendijková v jejím předobraze. Vyhřezlé oko, nahý Kristus, dopitá láhev a zvětšená játra.....skvělé! p.s. titulky s pavoukem jsou samostatným báječným filmečkem. (02.12.2014)

„Je ve velmi špatném stavu…“ – „Mrtev?“ – „Ano.“ Verhoevenovu holandskou verzi Základního instinktu dělí od té hollywoodské 9 let. Srovnání není úplně jednoduché, De Vierde man sice mnohé předznamenává, ale zároveň je silně svůj (což předznamenávají už tolik říkající úvodní titulky). Diváka totiž ani tolik neprovokuje režisérovými libůstkami, tedy nahotou a krví, jako spíš otázkou žánru. V holandském snímku se totiž ve velmi zvláštním poměru střídá thriller s černou komedií, která ještě navíc místy chytá lehce sebeparodický charakter (to, co se na první pohled může zdát jako lacině amatérské/nezvládnuté, ve skutečnosti pomrkává po divákovi, třeba takové scény s traverzou, lvem či „vyklouznutím“). A pak jsou tu ty divákovy pochyby vyvolávané spisovatelovými představami a sny, ve kterých ho jeho podvědomí spolu s postižením prací ve vizualizované podobě Panny Marie drasticky varuje (je však před čím?). Ale ten náboženský motiv, nahlížen škodolibou optikou, mě kupodivu bavil (stejně jako vyloženě kacířská scéna s „ukřižovaným“). Aby toho nebylo málo, nechybí zde také různé podoby sexuality, které se však cestou do USA přetavily pro zámořské diváky v „přijatelnější“ podobu (např. scénu, jak Michael Douglas olizuje jinému štramákovi ehm, nejen ucho, by asi americké publikum tak úplně nevítalo). Všechny ty detaily hlavní dějové linky do sebe sice postupně zapadnou (klíč, prasata, domácí filmy), ale za cenu rozptýlení thrillerové atmosféry. Přiznávám, že napoprvé jsem nebyl na tuhle žánrovou podívanou zcela připravený, a přestože jsem nespustil oči z obrazovky, nepodařilo se mi film vychutnat natolik, aby to bylo na plný počet. Proto dávám prozatím silné 4* a uvidím po další projekci (o kterou si tenhle film přímo říká). P.S. Jo a Gerard je „bi“, Christine „hetero“, toliko ke zdejšímu nepřesnému obsahu. „Krásný způsob jak zemřít.“ – „Je něco, jako krásná smrt?“ – „Umřít v posteli, tomu říkám krásné.“ (08.08.2015)

Dějová průhlednost není něco, co bych tomuhle filmu vytýkal. Konec konců, tvůrci zápletku kompletně prozradí už v plakátovém sloganu "Christine is young, beautiful and rich. Her three husbands all died tragically. It's time for Christine to find her fourth man." Tenhle film fascinuje hlavně Verhoevenovým úchyláctvím, dostávajícím odpovídající prostor ve vizích hlavního hrdiny, kterým je alkoholu holdující bisexuální spisovatel, neschopný už rozlišit, co je reálné a co je jen výplodem jeho fantazie. Když nemá noční můry, pronásledují ho vize plné symbolů, se kterými se později opravdu (opravdu?) setká. Tady režisér popouští uzdu své zvrhlé představivosti a v plné síle ji přenáší na diváka. Trošku mi vadí jen nepříliš vygradovaný a málo překvapivý závěr. (05.08.2007)

Ako tieto uchylarciny nemusim, tak od tejto som nemohol odtrhnut oci (ok, pri etude pre noznicky a pindura som si ich zakryl :) ). Verhoeven je totiz okrem psychopata fakt fantasticky reziser a rozpravac. Super forma, elegantne mrkanie na Hitcha, paradni herci, viacvrstevny pribeh. Je to ako keby niekto nafetovaneho Cronenberga pustil z retaze. 8/10 (12.01.2019)

Hitchcockovsky laděný (ale jinak typicky úchylný a osobitý) "holandský" Verhoeven, u nějž jsem zpočátku skoro vůbec netušil, o co vlastně ve filmu půjde. Bohužel, když už to někdy kolem poloviny zjistíme, dějově už pak nemá Čtvrtý muž šanci výrazně překvapit. Nicméně díky těm uhrančivě znepokojivým a perverzním snovým scénám a halucinacím si tahle záležitost (mírně) nadprůměrné hodnocení zaslouží. ;) 70 % (02.08.2016)