RoboCop

Nejlepším filmem o zmrtvýchvstání Ježíše Krista je původní RoboCop! Tedy pokud se do úvahy berou i alegorie. Kultovní RoboCop Paula Verhoevena patří mezi nejlepší akčňáky 80. let, který s odstupem času zcela odpovídá době svého vzniku, přesto i po letech má velmi výraznou pozici.   Samotný Verhoeven chtěl do filmu skutečně zapojit podobu se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, především chtěl ovšem natočit takový klasický western v dystopickém prostředí. Původní RoboCop poté nejen víceméně dokázal předpovědět budoucnost města Detroit a též budoucnost, pod povrchem akčního béčka se ovšem navíc skrývá i parádní satira, která si utahuje z americké okázalosti i oslavy násilí. Toho je v samotném RoboCopovi ostatně požehnaně.   RoboCop je zároveň příběhem o souboji člověka se strojem, v tomto případě i v rámci psychologické roviny, kdy se kyborg musí vyrovnávat se svou minulostí člověka a snažit se přitom alespoň částečně nepřijít o své lidství. Prohnilost korporátních společností, korupce, boj s identitou i lidskostí. S odstupem času RoboCopovi na kráse ubírají především pořád tak trochu zastaralé digitální efekty (i když má souboj s ED-209 pořád své kouzlo) a přesto je to i po 35 letech solidní akční podívaná, která je pod povrchem přeci jen víc než pouhou akční podívanou.   RoboCopem se sice mohli stát Arnold Schwarzenegger nebo Rutger Hauer, volba nakonec ovšem padla na Petera Wellera. Především i proto, že mě dle Verhoevena ideální čelist, což je i u RoboCopa tak trochu klíčové. Weller se následně projevil jako skvělá volba, která v rámci možností z této role vymačkala maximum a i pod vrstvou make-upu a většinu času především masky, ze které šlo skutečně vidět pouze čelist Weller vymačkal maximum a skutečně dokázal dát duši ochránci Detroitu, kterému by člověk nechtěl zkřížit cestu.   Skvělý soundtrack Basila Poledourise, především ústřední hudební motiv, který patří mezi ty nejlepší hudební motivy 80. let. Tenhle hudební motiv dokáže přesně prodat atmosféru téhle brutální, zábavné a především chytré akční podívané, která s odstupem přesně definuje Verhoevena jako výjimečného tvůrce, kterému by dneska dost možná dveře do Hollywoodu už nikdo neotevřel......... (22.03.2022)

RoboCop je legenda, ke které jsem se bohužel dostal až mnohem později, než bych asi měl. A když nefunguje nostalgie, je to problém, protože si člověk všímá chyb a nedostatků, a to hlavně pochopitelně v technickém zpracování. Přesto však musím říci, že ačkoliv se jedná o snímek z roku 1987, samotný RoboCop vypadá stále stejně drsně a jediné, co z dnešního pohledu pro nezaujaté může působit směšně je robot ED 209, který tenkrát prostě nešel rozpohybovat jinak, než digitálně. Čeho si cením je fakt, že na mě i v dnešní předigitalizované době dokázal Peter Weller ve své nejznámější roli zapůsobit a místy mě i pobavit. Ještě že se dočkáme remaku, který snad uvede do obrazu i mojí generaci...80% (26.01.2014)

Netuším čím to je, ale filmy Total Recall a Robocop mne naprosto fascinují. Verhoeven dokázal vytvořit nadčasové sci-fi klenoty, které se dají srovnávat pouze s Lucasovými Star Wars. V době, kdy se podobná dílka točí už jen na zeleném pozadí, je možnost vidět starou ruční práci potěšením. Příběh filmu je možná přimočarý, ale jeho provedení, ať už se jedná o dialogy či hrdnivo "vzpomínání" na dávnou lidskost, mně vyrazilo dech. Velkou zásluhou na tom má samozřejmě také nezapomenutelná hudba, skvělé pojetí budoucnosti, nijak zmatené akční sekvence a sama kultovní postava neohroženého bojovníka za spravedlnost. Chápu že v tom někteří vídí sračku, ale pro mne, člověka jenž vyrostl na trikovém Matrixu či Pánu Prstenů, je tohle nezapomenutelný zážitek, který si v srdci a mysli uchovám až do smrti. (18.01.2009)

Trikově úsměvné, osmdesátkově jednoduché, vyzněním jednostranné, výrazně satirické a verhoevenovsky přestřelené. A přes to všechno svým způsobem neodolatelné. Idea téměř neporazitelného policisty, kterému bude divák oddaně fandit, je totiž překvapivě vydařeným nápadem, kterému nejvíc pomáhá perfektní sveřepý výraz Petera Wellera a geniálně prostý heroický hudební motiv. A právě ona nadsazená společenská satira dává vší akci o něco vyšší rozměr. (31.08.2007)

Setkání po letech zafungovalo. Překvapivě příjemně!! Je tak trochu tvrdohlavý a zarputilý, o to větší potěšení z jeho smrti má jedna zločinecká banda. Zbytky Murphyho těla a mozek „zbavený“ paměti pomůžou jednomu experimentu, na jehož konci stojí nezničitelný kovový kyborg. Vytříbený nizozemský stylista Paul Verhoeven, vskutku zajímavý sci-fi tvůrce a úchyl do obnažené lidské „robotí“ kůže, natočil na svou dobu drsný, satirický a stále poměrně originální kousek, který se obouvá do světa bez morálky, těží ze slušných vedlejších rolí a solidní atmosféry! Na place nicméně nerad na něco čekal. Ovšem na samotný kovový oblek čekat musel, dokonce měsíce, než byli všichni spokojení. Musel tak přehazovat scény a harmonogram natáčení. Obsazení Petera Wellera do role Murphyho pomohlo, že byl drobnější postavy (Arnold se holt do obleku nenasoukal) a měl výrazné rty. Ovšem také měl v průběhu natáčení s mnohým problém. I se členy štábu. Na technicky zdatném a nápaditém výsledku to naštěstí nepoznáme. (06.02.2012)