Keetje Tippel

V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. (31.03.2021)

Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. (05.07.2014)

Styl Paula Verhoevena je docela svébytný, což už jsem zjistil u dříve viděného Oražnského vojáka. Verhoeven se v rámci vykreslení doby, prostředí a celkové atmosféry (která tu většinou dokáže hodně pohltit) nebojí střídat naturalistické scény bez příkras spolu s pasážemi, které přinášejí naopak odlehčenou spontánní náladu a místy až závan dobové estrády. Asi dvě naturalistické sexuální scény mi přišly až zbytečně explicitně ztvárněné se snahou co nejvíc šokovat diváka, ale naštěstí se mé obavy z pana režiséra spíše nevyplnily a snímek rozhodně nestál jenom na tom. Hodně zajímavý, dle závěrečného epilogu snad i reálný příběh hlavní hrdinky, která se vzepřela podmínkám a prošla si tvrdými, špatnými i hříšnými zkušenostmi k vysněnému cíli s vyhlídkou lepšího života, zavání v pár scénách nečekaně až červenou knihovnou. Poté, co Keetje spálila svůj starý bílý oděv a navlékla luxusní šat s kloboukem a spěla k zdánlivě pohádkové romanci, na chvíli snímek v mých očích trochu klesal, ale naštěstí brzy znovu překvapil i v rámci své nejsilnější, sociální roviny. Scény bouřlivé dělnické stávky patřily za mě k tomu nejlepšímu. Celkově jde o hodně poutavý sociálně historický exkurs do jedné epochy v Nizozemí, zručně natočený a ztvárněný mnoha skvělými herci. Hodně mě potěšil i můj oblíbený Peter Faber v rozsahově menší, přesto významné vedlejší roli malíře a fotografa (navíc byl tu i nebývale vtipný :)). [75%] (10.12.2022)

Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... (24.03.2007)

Nadčasový pľuvanec do tváre kapitalistickej spoločnosti a historický predobraz Showgirls. Tak ako striptérka Nomi, musí aj prostitútka Keetje prejsť cestou poníženia a vzostupu k vykúpeniu v podobe nejednoznačnej výhry nad osudom. Ibaže kým Nomi opúšťa svet smotánky ako ikona z billboardu a vracia sa tam, kde začala svoju púť, Keetje zostane lacnou kurvou v drahom oblečení, parazitujúcou na mužovi, ktorý ju vydržiava. (11.12.2007)