Des Teufels General
The Devil's General
The Devil's General
Réžia:
Helmut KäutnerKamera:
Albert BenitzHrajú:
Curd Jürgens, Marianne Koch, Viktor de Kowa, Eva Ingeborg Scholz, Albert Lieven, Werner Fuetterer, Inge Meysel, Ingrid van Bergen, Bum Krüger, Karl John (viac)Obsahy(1)
Německý herec Curd Jürgens exceluje v roli generála Luftwaffe, vojáka tělem i duší, proslulého svou profesionální zdatností, ale také lehkovážností a bonvivánstvím. Harry Harras je zpočátku oddaným služebníkem Hitlerova fašistického Německa. Případné pochybnosti rozptyluje tím, že jedná důsledně apoliticky a tím pádem podle svého přesvědčení nenese odpovědnost za teror prováděný stávajícím režimem. Nesmyslnost války ho však nakonec donutí sundat klapky z očí a přiklonit se k druhé straně tábora. Generálova přeměna vyvrcholí hrdinským činem, neboť, jak říká jedna z postav ve filmu, kdo nedělá nic, je spoluviník. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (11)
Filmová adaptace divadelní hry Carla Zuckmayera zavádí diváka do nemilého období německé historie a vyniká zejména hereckým výkonem Curda Jürgense. Co se samotného námětu týká, tak je sice na jednu stranu zajímavý, ale ve výsledku jde o průměrné pojetí odporu vůči nacistickému Německu. Zkrátka místy trochu více teatrální snímek (což bylo jistě vlivem předlohy), který neurazí, ale ani neohormí. ()
Helmut Käutner patřil mezi režiséry, kteří se prosadili už na konci 30. let, úspěšně prožil válku, točil jeden hit za druhým, a ani v nové době se nezastavil. Nebyl proto nikdo lepší, kdo by dokázal zaranžovat onen paradox poválečné optiky. Des Teufels General stojí především na vynikajícím výkonu Curda Jürgense a zobrazuje tolik potřebný příběh jednotlivce, který prozřel už v roce 1941. Film je adaptací stejnojmenné divadelní hry Carla Zuckmayera (1946) inspirované osudem Ernsta Udeta, který spáchal sebevraždu po neúspěchu Luftwaffe v bitvě o Británii. V polovině 50. let se podobnými otázkami zabývaly filmy: Der letzte Akt, Kinder, Mütter und ein General a Ein Leben für Deutschland - Admiral Canaris. Pokud můžete, vyhněte se dabingu. ()
Skvěle naočená sonda do života vysoce postaveného nazi pohlavára, kterému svědomí nedá, aby nevyjádřil, co si o tom všem myslí.. Velmi dobrý válečný příběh, řekl bych, z reálného základu nejspíš. ()
„Tady není nikdo nepřítel, ani nikdo není přítel...“ Tenhle Käutnerův film nabízí zajímavý psychologický portrét válečného generála, oddaně žijícího pro svou profesi bez ohledu na politický kontext... tedy až do okamžiků stupňujících se deziluzivních pocitů pramenících z následků války a plně rozpoutaného nacismu, kdy dřívější hrdost vystřídavají výčitky svědomí a vnitřní potřeba cosi vykonat. I přes dvouhodinovou stopáž mi po méně dramatickém rozjezdu začal snímek slušně utíkat, vesměs komorní atmosféra v černobílém provedení měla opět své grády, zvláště v části z vězení a vězenské kanceláře s částečně nejasným zadržením generála sálá napětí snad z každého záběru na tísnivý prostor a herecky excelujícího Jürgense. Určitě jsem nevnímal pohádkový ani agitační film, jako v první řadě znepokojivý a to včetně závěrečné reakce v kanceláři po proběhnutí Lafwaffova radikálního činu. Curd Jürgens mi nepřipadal po celou dobu vyloženě ryze sympatický, ale o to víc mě v takto silně rozporuplné postavě dokázal strhnout.. za mě spolu se Schachnovelle snad nejlepší Jürgensův výkon i role, co jsem zatím viděl. [80%] ()
Ďáblův generál vypráví příběh podobný Mannově/Szabóově Mefistovi: Je o generálu Luftwaffe Harry Harrasovi (skvělý Curd Jürgens), vojákovi tělem i duší, proslulém svou profesionální zdatností, ale také lehkovážností a bonvivánstvím. Harras se domnívá, že zůstane-li důsledně apolitickým (přátelům na večírcích neustále s ironií sobě vlastní zdůrazňuje, že není členem strany), nenese odpovědnost za teror prováděný stávajícím režimem, protože jenom dělá svoji práci - to, co umí a vždycky uměl nejlépe. Vývoj situace v průběhu filmu (někdo sabotuje letadla jeho jednotky, Německo vyhlášuje Americe válku, umírají židovští známí, pohrává si s ním gestapo...) však Harrase donutí, aby si sundal klapky z očí a odhodlal se k činu - neboť, jak mu řekne přítel v jedné ze závěrečných scén filmu: Kdo nedělá nic, je spoluviník. - Přestože film obsahuje mnoho vydařených dialogů a monologů (např. Harrasův proslov o tom, jak se nově hláskuje VLAST: V jako věšení, L jako lidový soud, A jako Auschwitz, S jako strach, T jako teror) a je obdařen působivými hereckými výkony, selhává jeho dějová linie a dramaturgie z důvodů naprosté přeplácanosti vedlejšími motivy, ději a postavami, v nichž se film utápí. Také režie je dle mého názoru v rámci Käutnerovy filmografie pouze průměrnou. Rozhodně však stojí za vidění! ()
Německý film z r. 1955, proto je černobílý. Ukazuje nám, že důstojník Wehrmachtu nebyl vždy totéž jako "černé můry" Gestapa, které hlídaly a šikanovaly i vlastní lidi. Herec CURD JÜRGENS zde v roli generála Harrase přímo exceluje (já jsem ho vždy viděla spíše v rolích "klidnějšího ražení". ) Není to doslova válečný film s bitvami, ale ukazuje zákulisí vysokých vojenských hodnostářů, jejich strach, faleš, ale též nenávist k režimu a samotnému Hitlerovi. Bohužel přišli na to pozdě - až po Stalingradu v r.1943. ()
Výborný válečný snímek, který ale kazí něco, co by se dalo nazvat agitkou v německém podání. Jakkoli byly pohnutky hlavní postavy rádoby gentlemanské a nebyl nacistou, nic to nemění na skutečnosti, že bojoval v nespravedlivé válce za nespravedlivou věc. Nebyl nacista, v pořádku, to mu vadilo, ale že bojuje proti cizím národům za jejich podrobení, že vraždí nevinné lidi, to mu nevadilo? Takovýmito snímky si Němci svědomí nevykoupí. Němci jakoby si neuvědomovali, že v těchto snímcích nejde o Hitlera. Že němečtí vojáci, kteří se pokusili svrhnout Hitlera nemohou být sympatičtější, protože to nedělali proto, že by něchteli válčit, ale proto, že cítili, že Německo může válku prohrát. Válku, kterou začalo Německo, a ve které nemečtí generálove Hitlera až na výjimky bezmezně podporovali. Opozice proti Hitlerovi se začala zvedat až poté, co Němci začali prohrávat. Ale protože nehodnotím politickou agitku, ale slušný válečný snímek, za profesionální provedení v dané době dávám 4*. ()
Nemastný, neslaný snímek o jistém generálovi Harrasi, kterému byla ideologie nacismu proti srsti. Příšerně zdlouhavé dialogy (počáteční večírek pak především). Až na Jürgense, jenž zde předvedl velmi slušný výkon, nám film nenabídl žádné výraznější postavy, které bychom si byli schopni později zapamatovat. Film bych zhodnotil jako poválečnou sebereflexi, které však zdaleka chybělo lepší provedení, které v knižním originále Carla Zuckmayera rozhodně nechybělo. Mé hodnocení činí 30%. ()
Kvalita filmu i hereckých výkonů je poplatná době vzniku. Film ukazuje proces "vystřízlivění", kterému zcela jistě docházelo v německé armádě i společnosti. To je konfrontováno s "tvrdým jádrem" fanatiků, kteří si nic takového nepřipouštěli a podobné nálady tvrdě odmítali a také trestali. Ps: Obal klamě tělem, žádnou akci nečekejte ;-) ()
Pohádka o hodném nacistovi: Milé děti, bylo nebylo... ()
Celkem pěkně udělané - pochopitelně - optikou dneška laciné triky, trochu kostrbatý scénář,.. okaté poválečné pózy, nicméně v jádru poutavý příběh o vnitřní bitce , na jejímž konci nutně musí přijít zásadní rozhodnutí. Rád si jej někdy pustím znovu ()