Ďáblův generál

Ďáblův generál vypráví příběh podobný Mannově/Szabóově Mefistovi: Je o generálu Luftwaffe Harry Harrasovi (skvělý Curd Jürgens), vojákovi tělem i duší, proslulém svou profesionální zdatností, ale také lehkovážností a bonvivánstvím. Harras se domnívá, že zůstane-li důsledně apolitickým (přátelům na večírcích neustále s ironií sobě vlastní zdůrazňuje, že není členem strany), nenese odpovědnost za teror prováděný stávajícím režimem, protože jenom dělá svoji práci - to, co umí a vždycky uměl nejlépe. Vývoj situace v průběhu filmu (někdo sabotuje letadla jeho jednotky, Německo vyhlášuje Americe válku, umírají židovští známí, pohrává si s ním gestapo...) však Harrase donutí, aby si sundal klapky z očí a odhodlal se k činu - neboť, jak mu řekne přítel v jedné ze závěrečných scén filmu: Kdo nedělá nic, je spoluviník. - Přestože film obsahuje mnoho vydařených dialogů a monologů (např. Harrasův proslov o tom, jak se nově hláskuje VLAST: V jako věšení, L jako lidový soud, A jako Auschwitz, S jako strach, T jako teror) a je obdařen působivými hereckými výkony, selhává jeho dějová linie a dramaturgie z důvodů naprosté přeplácanosti vedlejšími motivy, ději a postavami, v nichž se film utápí. Také režie je dle mého názoru v rámci Käutnerovy filmografie pouze průměrnou. Rozhodně však stojí za vidění! (03.09.2007)

Filmová adaptace divadelní hry Carla Zuckmayera zavádí diváka do nemilého období německé historie a vyniká zejména hereckým výkonem Curda Jürgense. Co se samotného námětu týká, tak je sice na jednu stranu zajímavý, ale ve výsledku jde o průměrné pojetí odporu vůči nacistickému Německu. Zkrátka místy trochu více teatrální snímek (což bylo jistě vlivem předlohy), který neurazí, ale ani neohormí. (07.06.2016)

Helmut Käutner patřil mezi režiséry, kteří se prosadili už na konci 30. let, úspěšně prožil válku, točil jeden hit za druhým, a ani v nové době se nezastavil. Nebyl proto nikdo lepší, kdo by dokázal zaranžovat onen paradox poválečné optiky. Des Teufels General stojí především na vynikajícím výkonu Curda Jürgense a zobrazuje tolik potřebný příběh jednotlivce, který prozřel už v roce 1941. Film je adaptací stejnojmenné divadelní hry Carla Zuckmayera (1946) inspirované osudem Ernsta Udeta, který spáchal sebevraždu po neúspěchu Luftwaffe v bitvě o Británii. V polovině 50. let se podobnými otázkami zabývaly filmy: Der letzte Akt, Kinder, Mütter und ein General a Ein Leben für Deutschland - Admiral Canaris. Pokud můžete, vyhněte se dabingu. (23.08.2023)

Kvalita filmu i hereckých výkonů je poplatná době vzniku. Film ukazuje proces "vystřízlivění", kterému zcela jistě docházelo v německé armádě i společnosti. To je konfrontováno s "tvrdým jádrem" fanatiků, kteří si nic takového nepřipouštěli a podobné nálady tvrdě odmítali a také trestali. Ps: Obal klamě tělem, žádnou akci nečekejte ;-) (12.09.2010)

Německý film z r. 1955, proto je černobílý. Ukazuje nám, že důstojník Wehrmachtu nebyl vždy totéž jako "černé můry" Gestapa, které hlídaly a šikanovaly i vlastní lidi. Herec CURD JÜRGENS zde v roli generála Harrase přímo exceluje (já jsem ho vždy viděla spíše v rolích "klidnějšího ražení". ) Není to doslova válečný film s bitvami, ale ukazuje zákulisí vysokých vojenských hodnostářů, jejich strach, faleš, ale též nenávist k režimu a samotnému Hitlerovi. Bohužel přišli na to pozdě - až po Stalingradu v r.1943. (08.08.2009)