Battle Royale II: Requiem

Po prvnim dilu jsem cosi cekal a to byla fatalita jako dat masinfirovi ridit repuliku. Podobnou smesku "ynteligentnich" dialogu o zivotnich hodnotach, rodicich, nesmrtelnosti aby opravdu clovek pohledal, kdyz k tomu pridate jeste spoustu leticich kulek a lacinych vybuchu dostanete vysledek, za ktery by se nemusel stydet ani UWE.... (24.05.2005)

Na rozdíl od prvního dílu, jehož strhující děj diváka napíná od začátku do konce i při několikátém zhlédnutí, tomuhle filmu dost brzy spadne řetěz a překlene se jen v solidně natočený akční blábol, jehož vyústění vás naprosto nebude zajímat. Herci neskutečně přehrávají, vedou prázdné monology plné patosu a k jejich postavám si divák nevybuduje vůbec žádný vztah. Akce je tu sice požehnaně, ale oproti prvnímu Battle Royale je daleko méně dynamická, a co hůř, není vůbec nápaditá a estetická. Ve stěžejních scénách se navíc tvůrci nechali trochu moc inspirovat filmy Zachraňte vojína Ryana a Buch Cassidy a Sundance Kid, to opisování klasických scén je do očí bijící a skoro připomíná parodii. Jako pokračování dnes již kultovní japonské vyvražďovačky je BR2 úplný krok vedle a špatně splácaný paskvil, jako samostatný film je to jen akční blbina s rádoby politickým přesahem. Zklamání. (20.06.2019)

"Ještě více krve, ještě více emocí". ____ Zatímco první díl byl více méně originální napínavá vyvražďovačka, díl druhý je mnohem spíše akčním/ válečným filmem; z mnoha studentů vyteče mnoho litrů krve. Nekoná se souboj o přežití, nyní se bojuje v zájmu ideologií (a chápu, že to spoustě lidí může vadit). Nemyslím, že má smysl vytýkat filmu některé nelogičnosti, mně nepřipadala logická ani zápletka jedničky. Možná že naopak mi dvojka přijde logičtější - Nanahara Shuya vyhlásil válku dospělým, proto proti němu posílají děti. ___ A proč hodnotím hůře než první díl? Prostě se mi napínavá vyvražďovačka líbila více než ideologický válečný film. (16.10.2004)

Huuuh. Nářez, jízda od začátku do konce. Nebudete litovat! Kdykoli jakékoli postavy promluví, naskytne se příležitost vychutnat si učebnicový příklad osvědčeného japonského patosu, mnohokrát se pobavíte nad očividnými filmařskými kiksy, umíracími akčňáckými klišé: "Takahamoro, nééééééééééé, BUŠ SPPLAŠH, BUMBUM", srdcervoucími myšlenkovými výlevy těsně před smrtí, náhlému zmizení nepřátel právě při srdcervoucích scénách. To je jen malá ochutnávka z této perly, no a ten konec, ten je...překvapivý...potlesk si zasluhující... (01.04.2006)

Kouzlo prvního dílu se skoro úplně vytratilo, a to je asi největším mínusem tohoto pokračování. Původní myšlenka psychologického nátlaku na nevinné studenty, kteří pod tíhou okolností jsou nuceni bojovat a zabíjet se mezi sebou vyšuměla do prázdna. Tehdy se roztomilé dívky změnily v krvežíznivé bestie, které neznali slitování a z třídních šprtů vrahové drsňáků. Tentokrát šlo jen o samé střílení, výbuchy, nepřehledné umírání studentů, které jste ani pořádně nerozeznali a mnohdy neumírali po jednom, ale ve skupinách. Další blbostí jsou obojky z výbušninou. Zatímco v jedničce byly spíše na lokalizování jejich pozic, tady se stali nejčastějším způsobem smrti. Nevím na co tam tedy ty děcka posílali, když vybuchovali jeden za druhým jen proto, že byli z někým napojení. (12.11.2009)