Posledné preteky

Sice mě lyžování absolutně nezajímá, ale jak vidno, tak na počátku 20. století to byl docela sebedestruktivní sport. Během toho závodu mi byla zima i za ty závodníky. Akorát by to bylo zajímavější, kdyby víc prostoru dostala postava Emericha Ratha. Přišlo mi, že ten Bohumil Hanč byl zajímavej opravdu jenom tim, že se mu povedlo umrznout. Jinak mi jeho postava moc zajímavá nepřišla. Ale na český poměry se jedná o docela slušnej film. Lepší 3 hvězdy. (10.04.2023)

Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % (27.03.2023)

Námět mi přišel fajn, protože ten příběh je v mém rodném kraji notoricky známý a celý život jsem žil v domnění, že Hanče s Vrbatou přece zná každý - o to více jsem byl nedávno šokovaný zjištěním, že jsou lidi, kterým ta jména nic neříkají, takže mi přišlo záslužné, že se někdo rozhodl to zfilmovat (nevěděl jsem, že to bylo zfilmováno už dřív; dokonce jsem u toho zapomněl na mou averzi k životopisným, sportovním i historickým filmům, ačkoli si stále myslím, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů, než jsou události staré více než 100 let, ale budiž). Zpracování mi ale bohužel moc nesedlo - dějová linka z r. 59 mi tam přišla veskrze redundantní (Kaiser si zde podle mě v podstatě zopakoval svoje role z Tmavomodrého světa a Obsluhoval jsem anglického krále; a obecně mi tenhle styl retrospektivního vyprávění přijde filmařsky strašně konvenční), první půlka filmu mě docela nudila (a vrcholně mě tam otrávila ta Samková), skoro celou dobu jsem si říkal, kde je sakra ten Vrbata, aby se tam nakonec objevil pár minut před koncem (!), Hádek mi pro roli Hanče přišel starý, a celkově mi ten film nedal moc víc, než procítit lítost na dvěma zbytečně zmařenými mladými životy (když jsem viděl to příšerně amatérské oživování Hanče, nevěřil jsem svým očím, podobně jako člověk žasne nad tím, v jakém oblečení se tehdy závodilo), takže účel (?) byl asi splněn, ale stejně se veskrze ztotožňuji s kritickými komentáři, které už byly na adresu filmu napsány přede mnou. (14.08.2022)

Jsem nesportovní člověk původem z Vysočiny, takže s příběhem Hanče a Vrbaty jsem se setkal poprvé až díky Poslednímu závodu. Do kina mě nalákaly řemeslně udělaný trailer, herecké obsazení a samotný námět z našich dějin. U některých snímků brblám, že by potřebovaly zkrátit, zatímco u Hodanova filmu bych klidně uvítal čtvrthodinku navíc, jelikož mi v některých místech přišel film zkratkovitý - nejvíce to bylo patrné u linie s Vrbatou. Abych si odbyl výtky, překvapilo mě, že když se rámcový příběh z konce 50. let točil okolo Ratha, byla linie z let 1912-3 zaměřena především na Hanče. Přesto se však jedná na české poměry o kvalitní film, který vedle silného (byť místy zkratkovitého) a (doslova) mrazivého příběhu zaujme i po technické stránce - a to především kamerou a nepřeslechnutelným hudebním doprovodem. Z herců mě nejvíce zaujali Hádek s Kaiserem. Slabší čtyři hvězdičky! (25.03.2022)

Výborná záležitost s přesahem. Není to jenom o příběhu Hanče a Vrbaty a o tom, proč mají pomník na vrcholcích Krkonoš. Ukazuje to i náladu na sklonku doby Rakouska-Uherska mezi Čechy a Němci a zachází to až k období totálního komunismu, čímž si film taktéž velice umě kope i do tohoto režimu. No a v mezičase vypráví smutný příběh Hanče a Vrbaty, který v první polovině je víc v poklidu, aby z toho ke konci udělal hodně atmosferický survival horor. Za mě super a herecky to tu taky fantasticky jiskří, byť nejlepší je tu opět Oldřich Kaiser. Jeho role je zde naprosto fantastická. Přitom komunisty v původním filmu Synové hor totálně smazaná. (28.03.2023)