Pérák a SS

Pérák je úžasná válečná legenda a dokonale se hodí do českého prostředí, kde by podobný, v podstatě komiksový superhrdina docela chybí. V animaci Jiřího Trnky, který tentokrát spojil i skutečné fotografie s kresbou, pak krátký příběh vyznívá úžasně, a to i díky schopnosti budovat atmosféru díky hudbě a různým drobným detailům - např. Hitler na stěně. Atmosféra je chvílemi skutečně tíživá, ale podařilo se ji odlehčit zesměšňujícími scénami a karikaturou, která se projevuje i v kresbě samotné. A jak už to tak u Péráka bývá, zas tak moc si ho neužijeme, protože víc jak polovinu stopáže tam vlastně vůbec není. (19.12.2013)

Z doby, kdy byl Trnka ještě u Bratří v triku, mám nejraději právě Péráka a SS, neb je to ryze aktuální a vysloveně žádoucí záležitost. Zatímco hraný film se s Protektorátem vyrovnával například pomocí komedie Nikdo nic neví, animovaný přispěchal s krásnou historkou o extrémně agilním kolaborantovi, že jednoduše bylo nutné, aby se malý český kominík stal hrdinou v masce a všechny ty nekalosti vycházející z nepoctivosti po zásluze potrestal. Po roce 1945 se ale bohužel stopa po maskovaném hrdinovi vytrácí a národ znovu trpí... (10.08.2015)

Pérák a SS je zesměšňující poválečnou kreslenou groteskou na dobu předchozí - té brutální nacistické okupace a protektorátní kolaborace pod společnou taktovkou jedinečné režisérské dvojice animovaného filmu Jiří Trnka - Jiří Brdečka. Což o to, ta jejich výtvarná podoba filmu nepostrádá nápady, vtip, koketní údernost, rychlost a škodolibou rozvernost, přesto mi tento způsob výsměchu není nejbližší (osobně příhodnější vypořádání se s válečnou dobou prostřednictvím animovaného filmu vidím spíše ve Vzpouře hraček Hermíny Týrlové). Vše tu začíná i pokračuje s říznými tóny Wir fahren gegen England, a potupa je dokonána pod notami Lili Marleen. Je to svěží, ale také oportunní, tedy pro mě sporné ve své snaze. (01.07.2021)

Českej animák o jedinym českym superhrdinovi natočenej v těsně poválečný době, kdy ještě i Superman (1938) nebo Batman (1939) byli mladý a kdy X-Meni nebo Spider-Man ještě vůbec neexistovali. Už jenom ty jména Trnka a Brdečka slibujou, že to bude mít úroveň - a taky že jo, je to sranda a je tam spousta zajímavejch nápadů: esesáci v pokoji poschovávaný za obrazem, v kamnech apod. (skoro na způsob o dvacet let staršího Pythonovskýho hledání zdrhajícího Briana), Svatej Václav na koni nakopávající kolaboranta, zamilovaný esesáci na lavičce v parku, rádio v Hitlerově bustě, ptáček v želízkách a zatýkání hrnce a dalších podezřelejech podvratnejch elementů jako dědu uklouznuvšího na slupce od banánu, hvězdičky na tapetách u vlastnce vs. hákenkrojcíčky u kolabornata, nahánění esesáků SS vlajkou jako při býčích zápasech, a naposled a hlavně - Hitler je vůl. Škoda, že se Pérákův odkaz dneska nedojí víc (až na světlý výjimky v podobě amatérskejch filmů, Rozhlasovýho seriálu nebo už dávno rozebraný Stančíkovy knížky), protože potenciál to má podle mě obrovskej. (27.07.2016)

Tak Péráka (wiki) jsem objevil až díky Trnkovi. Je dobře, že jsme měli někoho takového. Co ale ti zamilovaní esesáci? Nerad bych v tom nacházel výklad, že ke "špatným lidem" patří i "špatná orientace"... nebo se tu snad Trnka/Brdečka homosexuálům nevysmívá? (Píseň Lili Marleen zachycena jen osm let poté, co k ní Norbert Schultze složil hudbu.) (06.10.2009)