Réžia:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrajú:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V hrůzách války se zjevilo světélko naděje... První světová válka se blíží ke svému závěru, ale největší bitva mladé francouzské dívky má teprve začít. Mathilda dostala vyrozumění, že její snoubenec Manech je jedním z pěti zraněných vojáků, kteří se kvůli armádní mašinérii nacházejí mezi francouzskými a německými liniemi a je vysoce pravděpodobné, že je mrtev. Mathilda však nechce přijmout skutečnost, že by svého milého již nikdy nespatřila a proto se vydává na nebezpečnou pouť, na níž chce zjistit jeho úděl. Jsouc blíže a blíže cíli, sílí v ní vědomí o jeho posledních dnech, hodinách a minutách. Přesto se však nenechává odradit. Kdyby byl její snoubenec mrtev, určitě by to vnitřně cítila. S pevnou vírou, neumdlévající nadějí a neoblomnou tvrdohlavostí se Mathilda blíží k závěru svého pátrání. Její odhodlání působí tak silně, že jsou jí mnozí ochotni pomoci. Čím blíže je poznání osudu oněch pěti nešťastníků, tím hlouběji si uvědomuje hrůzy války a nezhojitelné rány na těle i duši těch, jichž se dotkla... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (319)
Už samotná předloha Sebastiena Japrisota je docela průser. Příšerně těžkopádným jazykem odvyprávěná detektivka, která primitivní téma podává rádoby sofistikovaným způsobem cílené zmatenosti, a proto se nelze divit, že podobným způsobem působí i samotný film, jelikož zůstává předloze relativně věrný, tudíž před těmi, kteří se v dějovém chaosu neztratili, klobouk dolů. Formální stránka je typický Jeunet bez citu a míry, jelikož jeho řádění (vřava zákopové války je autentická jako nikdy) i malebnost (žlutě natřená krása s /ne/viditelným nápisem „kýč!“ netrkne do oka jenom slepého) se opět potkali v nerovnoměrném celku, který se mezi sebou bije po celou stopáž. Korunu marnosti tomu nasazuje debilní casting, který vedle sebe postavil Audrey Tautou (ročník 76) a Gasparda Ulliela (84), jejichž rozdíl bije do očí ze samotného plakátu. Těžké šlápnutí vedle, které při dalším zopakování bude Jeuneta v mých očích stát jednu z vrcholných pozic originálních tvůrců. ()
Válka, ztráta milovaného člověka a odmítnutí smířit se s tím, ale hlavně ta neutuchající naděje. Naděje opírající se jenom o zkoušky pravděpodobnosti „Budu počítat do sedmi. A jestli mezitím se nestane to a to .... Manech nežije.“ V množství vedlejších postav a příběhů jsem se sice ztratila a vlastně ani mi to moc nevadilo. Stačil mně příběh MMM k tomu nádherná hudba a krása i hrůza filmových obrazů. Navíc, kromě vynikající Andrey Tautou se po odmlce objevuje i má oblíbená Jodie Foster. ()
Byla to příliš dlouhá doba, příliš dlouhé čekání, které se mi vyplatilo. Nevěřil jsem a byl jsem potrestán. J-P Jeunet mi dokázal, že umí. Amélie z Mortmartru je možná úžasný film, ale pro mě jen neskutečně těží ze scénáře a režijního umění Jeuneta. Za to Příliš dlouhé zásnuby jsou film bez viditelné chybičky. Vypravěčský styl je prostě úchvatný a celý film má kouzlo. Krásné kouzlo, které umí uchvátit. Audrey Tatou, která celý film kulhá je příjemná stejně jako její hledaný milenec Gaspard Ulliel. Malá rolička Jodie Foster je spíše takový malý tahák pro amerického diváka. Dlouho mi chyběl podobný film a jen jsem doufal, že někdo natočí přesně takový magický příběh o lásce a hledání. Vizuálně film patří do extra třídy, do které nakouklo jen pár režisérů. Jean-Piere ... děkuji. ()
Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% ()
Galéria (36)
Fotka © Warner Bros.
Zaujímavosti (43)
- Jean-Pierre Jeunet vyskúšal 50 až 60 mladých mužov na úlohu Manecha, kým nenašiel Gasparda Ulliela vďaka filmu Bozkávajte sa, s kým chcete (2002). Jeunet podrobil Ulliela náročnému konkurznému procesu, počas ktorého vystupoval až tri hodiny naraz v kostýme a s doplnkami. (Pat.Ko)
- O scéne na železničnej stanici režisér Jeunet v komentári prezradzuje, že tento záber bol poctou scéne pred operou vo filme Občan Kane (1941). (Pat.Ko)
- Jean-Pierre Jeunet sa stretol s Jodie Foster, keď dohliadala na dabovanú verziu filmu Úkryt (2002). Hlavné úlohy už boli obsadené, ale Jodie Foster súhlasila s malou úlohou Elodie Gordes. Hovorí plynulo po francúzsky, takže hrala so svojím vlastným hlasom. (Pat.Ko)
Navzdory úžasné Amélii z Montmartru považuji právě Příliš dlouhé zásnuby za Jeunetův nejpropracovanější a nejvyspělejší film. Amélie si mohla dovolit bizardní odbočky od hlavního dění, aniž by vyústily v něco smysluplné pro hlavní dějovou linku, protože všechna ta nedořečená témata a odbočky nepodstatné pro děj sloužily k tomu, co bylo pro Amélii ústředním tématem, a to je óda na Paříž a její rozmanitost. Takový postup by ale v Příliš dlouhých zásnubách už nemohl fungovat, protože se jedná o vesměs klasický příběh, ale nebyl by to Jeunet, kdyby od těch všemožných odboček opustil a naservíroval nám klasické vyprávění. Právě i zde jsme zavaleni spoustou informací, které se zezačátku zdají být naprosto zbytečné a samoúčelné (opět se ve filmu vyskytuje komentář vypravěčky), ale jejich znalost se ukáže být užitečná v pozdějším vyprávění, kde do sebe všechno zapadne. Zní to téměř jako detektivka a ono tomu tak i je. Příliš dlouhé zásnuby se totiž rozprostírají na poli tří žánrů. První je již zmíněná detektivní linka, v níž Mathilda pátrá po svém snoubenci, který zmizel v zákopech 1. světové války a považuje se za mrtvého. Při Mathyldině pátrání nám jsou odhalovány válečné výjevy, při nichž film sklouzává do poctivého válečného filmu, který se může směle měřit se západní konkurencí. Romantická linka zasahuje do všech částí filmu, ale ve své ryzí podobě se objevuje v Mathildiných flashbacích, kdy její snoubenec ještě s ní. Nejlepší na filmu je fakt, že všechny tyto části skvěle fungují samy o sobě a dohromady utvářejí komplexní dílo. Zpočátku jsem se sice v tom přehršli postav ztrácel, ale na konci vše dává smysl a jak jsem již zmínil, každá z postav je důležitou součástí mozaiky, kterou divák spolu s Mathildou postupně skládá. Samotný příběh je sice jednoduchý, ale velká komplexnost a poutavý styl vyprávění ho ozvláštňuje a musím, říct, že dokázal udřet mou pozornost od začátku do konce. A protože jsou Příliš dlouhé zásnuby dílem právě Jeana-Pierre Jeuneta, očekávejte nebývalé vizuální hody. Jak je u tohoto tvůrce zvykem, na plátně převládá žlutá a zelená barva, přičemž je do záběru vkládán nějaký barevně rušivý prvek (červená rukavice, červený svetr,...). Ani tentokrát nebudeme ochuzeni o uhranšívé kamerové jízdy a roztodivné záběry a kompozice. Párkrát se dokonce dočkáme i krátkých vsuvek ve formě černobílých archivních záběrů, které jakoby vypadly z období němé éry. To,několikrát vzpomenutý Rembrandt a celkové vizuální ladění připomínající staré fotografie, mě utvrzuje v tom, že je Jeunet "uměleckým nostalgikem". Přičtu-li k tomu ještě skvělé obrazové montáže a hudbu od samotného Angela Badalamentiho, musím říct, že jsou Příliš dlouhé zásnuby ryzími audiovizuálními hody. Pokud jde o herecké obsazení, objevuje se zde hodně zvučných jmen. Vedle Jeunetova dvorního herce Dominique Pinona a "Amélie" Audrey Tautou se můžete těšit například i na Marion Cotillard (Oscar za Edith Piaf), Tchéky Karya a dokonce i na takovou hvězdu, jako je Jodie Foster. Příliš dlouhé zásnuby sice nejsou na první pohled tak divácky vděčné jako Amélie z Montmartru a vyžadují si od diváka trochu více pozornosti, ale to nemění nic na tom, že se jedná o skvělý film....ne, "krásný" je to správné slovo. 95% () (menej) (viac)