Princ a chuďas

Opravdu, paráda a tak trochu neprávem už pomalu pozapomenutá! Ta jedinečná, pochmurná a sychravá atmosféra staré Anglie někdy v šestnáctém století společně s hudbou a více než zdařilým hereckým výkonem malého Románka Skamene (chuďas Tom/ princ Edvard), tehdy 17letého kluka a nadějného herce, byly jasnými a největšími pozitivními složkami, klady, tohoto dnes už legendárního a značně působivého televizního filmu na motivy románu od Marka Twaina. Prosím vážené TV stanice častěji opakovat! (23.12.2007)

Spolu s Páni kluci zřejmě nejzdařilejší adaptace literáního díla Marka Twaina. Dětská a přece nečekaně syrová podíváná, která zůstává přitažlivě pohádkově dobrodružná a přitom je nečekaně ponurá a temná ve vykreslení sociálních poměrů chudiny a kupodivu i šlechty. Scéna soudu, kde kupec přes soudcovo naléhání trvá na škodě čtrnácti pencí, čímž Toma podle tehdejších zákonů odsuzuje k smrti, patří k nezapomenutelným, stejně jako Milesův povzdych: „Pane Bože, nepovedl se ti tenhle svět,“ kdy člověka doslova zamrazí. Mladý Roman Skamene podal v dvojroli Toma a Edvarda skvělý výkon, pro mne se však kdysi, coby malého kluka, stal nezapomenutelným hrdinou především Petr Kostka v roli Milese (hlavně kvůli němu jsem se také chtěl po letech znovu na film podívat) a zůstal jím dodnes i když se pohled na jeho hrdinsktví posunul už trochu jinam. (15.11.2010)

Působivý pohádkový příběh, kde se z nouze stala ctnost a černobílý materiál, který byl ve světovém měřítku v té době už anachronismem, pomohl vytvořit temnou, syrovou atmosféru středověku. Velkou roli hraje dobově znějící hudba využívající píšťal a fléten. A v neposlední řadě úspěch zaručilo kvalitní obsazení - Roman Skamene je výborný, stejně jako herci ve vedlejších rolích. Případ filmu, kde za málo peněz vzniklo hodně muziky. Nedávno jsem viděl britskou moderní verzi, která byla bezpochyby mnohonásobně dražší a přitom co se výsledku týče, zhruba poloviční. 80 % celkového dojmu za stylovou podívanou. (30.12.2007)

Šlechtic & Špindíra. Mark Twain by (možná) žasl nad důstojnou tuzemskou adaptací jeho literárního díla v černobílém formátu televizní inscenace. Je rozložena do dvou dílů, jež nemají daleko do stopáže celovečerního filmu. Číslovka dvě je jakýmsi synonymem pro tenhle film, neboť i hrdinové příběhu jsou zde dva, sice každý z nich pochází z jiné společenské vrstvy, ale dohromady je pojí identická podoba. Jistě vyvstane potíž s přistoupením na fantasmagorickou myšlenku existence identických dvojníků, ale to se překlene. Film se stal jednou z prvních velkých hereckých příležitostí pro Romana Skamene, který by se tehdy dobře uživil i jako reklamní propagátor pleťových krémů, kdy by taková Eva Longoria s Heidi Klum mohly rovnou zavřít krám, jak měl obličejíček "vyžehlený". Někomu dokonce mohl připadat i roztomilý, mně připadal jak buzerant.Tak či onak, vekslák Bíny, major Borovička a tahle dvojrole se řadí mezi nejzásadnější role, které vytvořil. Casting byl absolutně bezchybný, i když spodina z podsvětí válcovala vrchnost. Stačí si vybavit Postráneckého s odpudivým pyskem, hrozivého Bláhu a mnohé další. Z vrchních pater je to především Sklenčka se svým "charakteristickým" třesem v roli panovníka či herecká esa Pešek, Růžek, Šmeral aj. Mezi nimi také zajímavě obsazený Petr Kostka v tak trochu tajemnou aurou obdařené postavě šlechtice. A mezi touto hereckou elitou se Skamene ve své první velké roli ani trochu neztratil a dokázal dva kluky od sebe nějakým způsobem odlišit. Scény z hradu nebyly tak poutavé jako scény z podsvětí. Nicméně, režie už tehdy ostříleného Ludvíka Ráži měla řemeslnou kvalitu a cit pro vedení příběhu a přispěla k tomu i na televizní poměry velice solidní výprava. I tak by neškodilo film smrsknout do přijatelnější stopáže, ve které se uplatní cit pro větší tempo, švih i gradaci příběhu. A fádní zakončení, které ponechává příběh přesunout na začátek jako by ani k žádné záměně nedošlo, de facto ji nikdo ani neodhalí, je poměrně neuspokojivý, co do hlediska divácké katarze. Film však ve své době u diváků zabodoval a těší se oblibě dodnes. Určitě to bylo dáno i nenadálým a hlavně novým dramaturgickým konceptem v tehdejší zoufalé televizní programové skladbě. Příchod amerického literárního klasika do jisté míry provětral pevné základy normalizační konstrukce a byl velmi vítaným a osvěžujícím závanem imperialismu. 60% (11.01.2015)

Kolem téměř samá chvála - nemohu jinak. Příběh, dnes už by se řeklo "klasický", z počátku 70. let 20. století, natočený v domácích "malých" podmínkách a přesto velký film na dobovou i na současnou naši kinematografii. Nenudím se u něj ani dnes. Tenhle příběh lehce strčí do kapsy kdejaký ze všech stran sponzorovaný a předem vychvalovaný film. Plný počet hvězd. (19.07.2010)