Imawa no kuni no Alice

Až na to, že je to "mrtě adrenalinový" souhlasím s DaViDem. Osobně tam ten adrenalin postrádám, postrádám hlubší rozbor charakterů (což logicky na omezeném prostoru ve srovnání s mangou nejde), například taková Hikari Kuina by měla imho mít detailnější historii, než jí scénář poskytl, protože v současném světě milionu genderů je Hikari Kuina pořád vzácná kytka, ale v zásadě jsem Alici (Arisu) vydržel až do konce a druhé řadě s klidným svědomím taky nějaký čas obětuju. Byť samozřejmě jako čtenář předlohy asi nebudu moct být překvapen. (01.02.2021)

Sice tam nikdo nehází žlutým hnisavým abscesem a neřve „přespi – přespiču“ ani postavy nemají oči, jako by se urputně snažily vysrat, nicméně i tak je to zase jen ťamansky přiblblé mačkání manga pro slaboduché otoky (mozku) s až trapně úsměvným plagiátorským vlezdoprdelizmem kulturně degenerovaných Džaponců do otvorů ještě degenerovanějších Spojených sráčů. Nápaditost „her“ s šikmookým bukkakenýrem jménem Alice končí s prvním dílem, poté to ztelenovelizuje do očividné rýžomatrice Ztracených – „Co nejdýl dělej z diváka totálního čuráka“. Patrně tak vznikne asi milión sezón debilního natahovaní jednoduchého tupokonceptu, plných klišovité pouťové filozofie a existenciálních mouder pro kvocientně retardované prohlížeče hentaiomalovanek a přitroublé leštiče džojstyků, až všichni zapomenou, o čem byl vlastně první díl, a ukončí to nějakým jakože zapeklitě kokotplikovaným myslomrdem. Já už u toho rozhodně nebudu, ještě jedna řada a musel bych z pocitu trapnosti spáchat harakiri. Tímto definitivně máwám na rozloučenou všem kunám i Alicím. (21.12.2020)

1. série: Ze začátku se Alice in Borderland jeví jako skvělá pecka, která ale postupem času čím dál víc slábne a nakonec jsem z díla celkem v rozpacích. Motivem jde jednoznačně o snad nejlepší a mi nejbližší geekovskou scifi zábavu, ale zpracováním už tolik ne. Potěší dostatek krve, občas souboj, skoro každý díl jedna hra často připomínající Saw/Kostku, kdy bych se ale vůbec nezlobil, kdyby her bylo více. Nejlepší na seriálu vnímám ale našlapaný cliffhanger, který sice v závěru neodpoví otázku GameMastera, ale neskutečně navnadí na další sérii a doufám, že přijde co nejdříve. Teď ale k mínusům, které víceméně jediné podkopávají sérii nohy, a tím jsou logické díry. Proč loví v lese kance, když mají obchody s jídlem? Jak může člověk sprintem předběhnout valící se natlakovanou vodu z potrubí přes podzemní tunel? Jak může vodivý elektrický kabel nezasáhnout člověka když stojí ve vodě, ve které je kabel? Proč jsou lidi tak flegmatičtí a na pláži si užívají párty, když jim jde o život a většina lidí na zemi zmizela? A takových otázek jsem v seirálu našel desítky, nehledě na to, že hlasité monology hlavní postavy už časem lezou krkem, protože vysvětluje a nahlas říká úplně banální věci, které nemusely být vůbec vyřčeny. Výsledek je taková opatrná 4ka, která má občas fakt bídné kvality a dost logických chyb, ale za výborný nápad, kreativitu a závěr tu čvrtou s přivřeným okem dám. Komentář ke druhé sérii v recenzi pod sérií samotnou. (14.12.2020)

Motto: Kdo si hraje zlobí. Kdo nehraje umře. Oblíbená tématika survival hrátek, které Asiaté milují a Evropan jim fandí. Kdo má rád napětí, záhadnost, rébusy a krvavou akci, tak si přijde na své. Divák tápe spolu s hlavními postavami a přemýšlí o co tu vlastně jde. Vše se motá okolo podivných "dětských" her, které mají jaké si psychoanalytické mentální podtexty, které s sebou vždy nesou nějaké oběti. Každý díl se věnuje jedné hře, úkolu. Je zde vysoká úmrtnost, ale i až neuvěřitelná nesmrtelnost hlavních hrdinů (proč tomu tak je v podstatě odhaluje poslední díl druhé série). Seriál je jistým podobenstvím a stejně jako Hra o oliheň má vpasované určité myšlenky o životě, hledání sebe sama, sociální psychologie, překonání traumat. Tím, že jde o japonskou kulturu, tak je vše emotivnější, hrdinštější a sofistikované. Postav je tu klasicky seriálově spousta, žádná ovšem nemá natolik silné charisma, aby divák fanouškovsky fandil. Možná za to mohou podivné chlapecké vizáže a nebo jsou to skoro všechno hajzlové. Lépe jsou na tom ženské (lépe řečeno dívčí) postavy. Tady už se dá fandit oné girl power. Seriál se dá zhltnout díky parádnímu faktoru zvědavosti velmi příjemně. Je to něco jinačího než běžné žánrové seriály. Akce je skvělá, v druhé sérii až skoro božská. A ta hudba, to je prostě geniální dílo. Seriál disponuje vynikajícím zvukem, zejména prostorovým a doporučuji si dát Alenku v Pohraničí s pořádnýma reproduktorama okolo. (23.02.2023)

Začátek má pomalý rozjezd, poté je poznat, že autor mangy se vyžíval ve věcech typu Cube, Battle Royal, Saw, není to špatné, je to rozhodně napínavé a herecké výkony slušné. Děj začíná pomalu houstnout po vstupu do utopie jménem Beach, ale zároveň i tady začne kvalita pomalu upadat, působí to až příliš prvoplánově a nedomyšleně (myslím finiš, a nechci spoilovat). Rozhodně některé cool charaktery, ať zakladatel Beach, nebo ty roličky co měla Naka Riisa, Ajaka Mijoši, Kento Jamazaki se snaží více, než obvykle. Cučija Tao mile překvapila ve své roli akční hrdinky. Za ponurou atmosféru, perfketní OST (na kterém se podílelo české těleso), musím půl hvězdy přidat, 3,5 zní verdikt, a uvidíme, zda do případných věcí příštích vezmou tvůrci více mozku pro hlavní hrdiny a vybaví je dostatečnou krvežíznivostí proti technokratickým protivníkům. (26.12.2020)