Ygnor

Zapomeňte na předsudky vůči německé tvorbě. Tohleto je nečekaně příjemné pohlazení s neobvykle dobře obsazeným hlavním hrdinou, který nepřehrává a je z něj cítit nejen policajt, ale i člověk. Hudba také moc fajn. (Když umřel v roce 2010 parťák Bruna (Christiana), herec Frank Giering ve skutečném životě, tak i v seriále alias jako Henry Weber, nechtěl jsem ze začátku přijmout jeho náhradníka Janka Riekeho, ale scénáristé z něho udělali tak neskutečného otloukánka, až mi ho bylo líto a přirostl mi k srdci). Oproti jiným kriminálkám se tady nic nepáře, a děj se valí kupředu jak zrychlený vlak, ale téměř paradoxně i s dobře zvolenými místy, kde slzy a smích mají své opodstatnění. Některé díly, samože smrdí pohádkou, kdy osobně upřednostňuji spíše komorní příběhy, ale je mi vždycky po zhlédnutí jednotlivých dílů tak nějak dobře na duši (na rozdíl od soudobé české kriminální nadprodukce, ze které je mi nevolno) ( … až na čestné výjimky).

Naprostá špica z modelu zvaného seriál. Drobné nedostatky by se sice našly, ale takovou chuť udělat "retro", které mě dostane jak malýho kluka obří porce zmrzliny, jsem ještě fakt neviděl. Tolik radosti, smutku, lásky, něhy ale i bolesti, smíchané do těžce uvěřitelného koktejlu světa, kde se mysticita prolíná s opravdovosti, který lze pít, snad vždy a všude, s vlahou chutí, moudrým nadhledem, dětskou bezelstností a říznutý nezbytnou sebeironií. Kdyby naše seriály dostaly alespoň hlt této dobroty, tak by se možná dalo na ně někdy dívat (bohužel bez hereckých výkonů a nezbytné filmařiny to samozřejmě nikdy nepůjde). Siciliané si prošli dozajista svým peklem, které má však obrysy snad duhové grotesky, kdy kotle jsou nabarveny na růžovo. Katarzaistické. Nebojte se umět vyjádřit své city, než nenávist pohřbí vaše smysly. (druhá série už ale na první bohužel nemá, ale i tak).

"Kriminálky" si za prvé pečlivě vybírám, a že jsem první den trošku s despektem začal se po očku dívat teprve, co z toho bude. Více než scénář mě trefila vynikající kamera a minimalistická, nepompézní, ale přesto velmi přesvědčivá hudba. Dále obsazení Fingera (který po Rodině, co je základ státu) si švihnul opět reálného a přesvědčivého kriminalistu. Vetchý také výborný (určitě lepší než v roli „Mrázka“). Potěšil mne hodně Honza Plouhar a jeho smutné, bezvýchodné oči, přesvědčivý byl rovněž Jan Novotný, jako šéf 1. OOK. Námět ne zcela originální, každopádně nejednoznačnost, rozporuplnost a kontroverzní chování postav má své dramaturgické opodstatnění. Celkový výraz minisérie vyznívá velmi civilně, ba reálně, a to nejen důrazem na věrohodnost interiérů, ale i postupů ve vyšetřování evokující oblíbené případy prvního oddělení, na rozdíl od jiných sérií, kdy některé sází prvoplánovaně na drsnou školu, nebo straší neokultními manýrami podle jakési (fantasmagorické) předlohy. …a za druhé tohle nebyla kriminálka, ale zejména psychologické drama.

Obyčejně seriály nemusím, ale dodnes má některé díly nahrané někde na VHS. Tak si představuji napínávé povídky někdy kriminální, jindy s nádechem paranormality. Rozhodně doporučuji!