Utrhnutý z reťaze

Jednoznačným kladom filmu je výborná bojová choreografia. Naozaj? Ale kdeže!!! Súboje sú síce na veľmi slušnej úrovni (hlavne duel v stiesnenom priestore záchoda), ale čo nakoniec zdrvujúco vyhráva na body su emócie. Chladná obrazová štylizácia a veľmi citlivá hudba v kontrapunkte so zbesilosťou Massive attack počas súbojov vám veľmi presne navodí tie správne pocity. Rovnako milo ma potešil fakt, že aj napriek jednoduchému príbehu a predpovedateľnému odvíjaniu deja, postavy sú plastické - od Jeta, cez mentorského Morgana až po diabolského Hoskinsa aj s jeho užvatlanou írštinou. Každopádne ide podľa mňa jednoznačne zatiaľ o Jetov najlepší neázijský film, ktorý si u mňa vyslúžil minimálne ešte jedno zhliadnutie. (16.05.2005)

Amélie ze špinavých zákoutí Glasgow aneb dokonalé spojení dravého stylu mladých francouzských režisérů přelomu milénia a fantastické akční choreografie hongkongských mistrů v kouzelně naivní i agresivně brutální akční pohádce. Současně coby evropský high concept blockbuster představuje úžasné historické svědectví produkčního vrcholu Bessonovy společnosti Europa Corp., protože takovou různorodou směsku niche-hip jmen (Massive Attack, RZA, Jet Li, Morgan Freeman, Bob Hoskins, Luc Besson, Yuen Woo-Ping) už nikdo nikdy nedal dohromady. (22.08.2020)

Našťastie film má prekvapivo slušný dej, potom aj tie boje majú svoj význam. Bitky sú veľmi zručne nasnímané, no miestamy dosť sterilné, ale čím sa blíži koniec tým sa zlepšujú. Jet Li to zahral skvele, na neho skvele; no keby tam hral nejaký iný herec tak by jeho výkon bol dosť trápny. Bob Hoskins a jeho hláška "Čo mi funíš do ucha...!?" sú stobodové. (04.07.2005)

Jet Li v nejlepší formě a Luc Besson, který tlačí Louise Leterriera mezi zajímavou "novou akční francouzskou režisérskou vlnu". Už jen, aby se slavný Luc chopil režie a dal vzpomenout na své schopnosti... Jet Li rozhodně nemá tak primitivní roli, jak se na první pohled zdá. Oscilovat mezi naprostým bersekerem a nevinně a naivním andělem není zrovna lehké. Skvělé bojové scény, skvělý střih, krásné flashbacky a moc moc dobří herci. (26.06.2005)

Stylově velmi nevyvážený film snažící se zoufale navázat na úspěch asijské kinematografie. Danny the Dog kombinuje v poslední době oblíbenou filtraci (francouzi si v ní začali dost libovat), syrové drama jednotlivce a starou dobrou drsnou školu. Zároveň vedle sebe pokládá dva různé příběhy, Danny a jeho rodina + Danny a jeho arena, ale v jejich vzájemném spojení selhává. Tenhle film nemá problém s tím halvním, bojovými sekvencemi, které se opravdu dají považovat za povedené. Dočkáme se prakticky všeho. Souboj v omezeném prostoru, průlety skrz okenici, střelné zbraně a dokonce i boje v areně a vše funguje bezvadně. Jenže to je asi tak všechno co lze na tomhle snímku pochválit. Morgan Freeman alias Ray Charles zrovna neoslnil. Slepý ale hodný stařec, který se ujme přerostlého dítěte, aby mu ukázal, že existuje něco jako rodina, která má držet při sobě působí pouze jako laciná moralitka, která do předchozího děje příliš nesedí. Jet Li ne zrovna správně uchopil svou postavu a o jejím hereckém ztvárnění do teď pochybuji. Jestli ovšem měl působit jako přehrávající retard, je vše v pořádku. Co se týče jeho akčních scének, opět jak už jsem řekl, nemám co vytknout, bez náramku (k čemu to?) mi opravdu sedí, ale jako shrbený pokulhávající chudák se mi opravdu příliš nelíbil. Tím nejlepší tak zůstává Bob Hoskins, který kašle na zbytečné okecávání a jde rovnou k meritu věci, přičemž si samozřejmě vybere tu nejjednoduší cestu. Nejpovedenější fáze je zcela jasně příjezd do arény a myslím tím ten první, následující děj je totiž příliš rozebrán a disfunkční. Celkově jsem více než zklamán, dostal jsem něco úplně jiného než jsem čekal na druhou stranu se však jedná o ten klasický průměr, který nemá čím nadchnout, ale ačkoli další zhlédnutí není příliš lávavé, film není určet k zahození. (20.09.2007)