Čierna mačka

Pominu-li fakt, že s povídkou Edgara Allana Poea Černá kočka nemá film nic společnýho(až na kočku) tak mu v podstatě nemám co vytknout. Tohle mě neskutečně chytlo. Jakpak by taky ne. Souboj dvou hororových legend jakými bezesporu Karloff a Lugosi jsou mě neskutečně bavil. Pokud bych zde musel vyzdvihnout kdo se mi tu líbil víc je to jasně Boris Karloff v roli Poelziga. Ten byl vskutku ďábelskej. A i přestože šlo o zápornou postavu fandil jsem mu víc než Wardegastovi kterýho hrál Bela Lugosi. Hodně silný 4 hvězdy. (22.01.2024)

S povídkou E. A. Poa nemá film, kromě černého kocoura, společného vůbec nic, což nakonec nevadí. Doktor Werdegast jede za starým přítelem (tedy přítel to moc není) architektem Poelzigem, s nímž má temné úmysly. Do dramatu dvou mužů se připlete dvojice amerických novomanželů. Bouře, autonehoda a dům postavený na bývalém hřbitově a věznici. Joan Alisonová je natolik půvabná, že okouzlí každého. Film je chtíčem doslova prosáklý. Je tedy logické, že se nabízí jako vhodná oběť pro Lucifera, i když pochybuji, že v té době byla ještě pannou, jak si žádá rituál. Ten připomene svojí výpravou staré německé expresionistické filmy. Nejtragičtější postavou je Peter Alison. Pokud se zrovna neválí po zemi, jelikož ho někdo sejmul, nepozná ani toho, kdo jim chce pomoci. Solidní atmosférický horor s šerosvitnou kamerou zaujme především žánrové fanoušky. Jedna z nejsmyslnějších scén je ta, kdy se novomanželé líbají a ruka Poelziga v popředí hladí nahou sošku ženy. (24.09.2021)

První film, ve kterém se setkaly dvě velké hororové legendy - Boris Karloff (jako válečný zločinec Poelzig, který má prsty v černé magii a který odcizil ženu a dceru svému příteli Wardegastovi) a Bela Lugosi (Werdegast, muž potrestaný za Poelzigovy zločiny, který se po 15 letech vrací, aby se pomstil). V první řadě musím upozornit, že toto není adaptace Černé kočky Edgara Allana Poea (ačkoli to titulky říkají) a ani se to té povídce nepodobá. Černá kočka se ve filmu vlastně jen párkrát mihne, toť vše. Ale snímku to navedí, díky hlavní herecké dvojici, která ho táhne znatelně nahoru. Jako nejlepší scénu filmu, možná i jednu z nejlepších scén hororu třicátých let minutého století, bych označil tu, v níž Boris Karloff hraje na varhany Bachovu Toccatu a fugu v d-moll, což doopravdy podtrhuje nezvykle ponurou atmosféru snímku. Navíc, nevím proč, jsem si vždy tuhle melodii s Karloffem spojoval. Je to prostě znamenitá klasika. PS. Následující horor na motivy díla E. A. Poea, ve kterém se také objeví dvojice Karloff/Lugosi, je stejně zdařilý jako Černá kočka. Určitě doporučuji. (12.06.2011)

Úžasná hodina okouzlujícího souboje mezi Lugosim a Karloffem. Vinou scénáře je kupodivu démoničtější Karloff, jeho ironické úsměvy ve chvíli, kdy se David Manners pokouší dostat z jeho domu ven, aby postupně zjišťoval že nefunguje telefon ani auto, patří bezpochyby k vrcholům celého snímku. Jen škoda několika nedotažených linií - fóbie z koček, kterou trpěl dr. Werdegast, nebo "příběh" jeho dcery a Poelzigovy manželky Karen, nemluvě o slabším závěru. Ale momenty, kdy se Karloff a Lugosi střetávají, jsou špičkové. K tomu vystavené mrtvé ženy, post-válečné trauma a satanský kult, a máme tu bez přehánění jeden z nejlepších hororů třicátých let. Vynikající film, který by se s přehledem prosadil i dnes. (23.09.2013)

Opravdu bizarní film! Děj je tak neskutečně ujetý, že se člověk musí smát, stejně jako "dramatickému" deklamování Bely Lugosiho (Martin Landau ho v Edu Woodovi vystihl opravdu dokonale). Jenže zároveň to na člověka působí tak nějak nostalgicky a překvapivě jsem se slušně bavil. P.S. A proč se to jmenovalo Černá kočka jsem stejně nepochopil, stejně jako jakou že měla za dramaturgickou funkci Lugosiho averze vůči kočkám, neřkuli co to celé mělo společného s Poem... (12.05.2003)