Černá kočka
The Black Cat
The Black Cat
The Black Cat
Réžia:
Edgar G. UlmerScenár:
Peter RuricKamera:
John J. MescallHudba:
Heinz RoemheldHrajú:
Boris Karloff, Bela Lugosi, David Manners, Julie Bishop, Egon Brecher, Harry Cording, Lucille Lund, Henry Armetta, Albert Conti, John Carradine, King Baggot (viac)Obsahy(1)
Film zachycuje Borise Karloffa, jakožto satanistu, žijícího ve futuristickém domě kdesi uprostřed osamělé krajiny. Nedaleko jeho domu vede silnice, kterou zrovna projíždí autobus, ve kterém sedí Bela Lugosi se svou známou. Autobus má nehodu a v pustině jim nezbývá, než se dostat k domu, který v dálce vidí. Po příchodu do domu se jim dostane vřelého Karloffova přijetí. Situace je však zkomplikována tím, že tato noc je ta pravá pro Luciferův rituál, při kterém je nutno obětovat ženu... (WolfIssen)
(viac)Recenzie (67)
Úžasná hodina okouzlujícího souboje mezi Lugosim a Karloffem. Vinou scénáře je kupodivu démoničtější Karloff, jeho ironické úsměvy ve chvíli, kdy se David Manners pokouší dostat z jeho domu ven, aby postupně zjišťoval že nefunguje telefon ani auto, patří bezpochyby k vrcholům celého snímku. Jen škoda několika nedotažených linií - fóbie z koček, kterou trpěl dr. Werdegast, nebo "příběh" jeho dcery a Poelzigovy manželky Karen, nemluvě o slabším závěru. Ale momenty, kdy se Karloff a Lugosi střetávají, jsou špičkové. K tomu vystavené mrtvé ženy, post-válečné trauma a satanský kult, a máme tu bez přehánění jeden z nejlepších hororů třicátých let. Vynikající film, který by se s přehledem prosadil i dnes. ()
Opravdu bizarní film! Děj je tak neskutečně ujetý, že se člověk musí smát, stejně jako "dramatickému" deklamování Bely Lugosiho (Martin Landau ho v Edu Woodovi vystihl opravdu dokonale). Jenže zároveň to na člověka působí tak nějak nostalgicky a překvapivě jsem se slušně bavil. P.S. A proč se to jmenovalo Černá kočka jsem stejně nepochopil, stejně jako jakou že měla za dramaturgickou funkci Lugosiho averze vůči kočkám, neřkuli co to celé mělo společného s Poem... ()
Jako horror už tenhle film poněkud kouzlo ztratil, ale stále tu zůstává skvělý design domu, ve kterém se příběh odehrává a především elektrizující duo Karloff-Lugosi v roli skrytých nepřátel. Jak už napsal caligari, inspirace německým expresionismem je více než zjevná a půvab snímku i po mnoha letech přetrval... ()
Jeden z mích oblíbených hororů 30tých let. Souhlasím s názorem že k dokonalosti Frankensteina, Draculy a jim podobných ve kterých oba mistři hororů hráli má Černá kočka daleko, ale přesto si udržuje svou depresivní atmosféru dodnes. V černobílém pojetí se sídlo kdesi v ponuré krajině stává dokonalím místem strachu a chladný a emocemi nepoznamenaný výraz Borise Karloffa je doslova přimrazující. Bela Lugosi je mu solidním protipólem, jenž sice z počátku za ním mírně zaostává, ale v závěru samotném kdy se jme stahnout šíleného satanistu z kůže je naprosto démonický. Je na každém jak na něj bude tenhle klasický horor působit, na mě ovšem zapůsobil dokonale. ()
Tenhle horůrek s oběma takřka výhradními předtaviteli titulních hororových rolí 30. let přece jen nedosahuje kvalit jiných děl, v nichž Karloff nebo Lugosi vystupují. Přesto je to zajímavá ukázka toho, jak se dělal horor kdysi, a že k vylekání diváka není zapotřebí žádné 4metrové monstrum krvelačného vzezření. Dnešní divák už je ale přece jen otrlejší a hororům tohoto typu se spíše jen pousměje. ()
Galéria (42)
Zaujímavosti (12)
- Jedním z nekonvenčních prvků tohoto snímku byl soundtrack. Na počátku třicátých let byla hudba obvyklá většinou pouze při úvodních a závěrečných titulcích, ale zde je hudební pozadí slyšet skrze celý film. (liquido26)
- Edgar G. Ulmer v rozhovoru přiznal, že povídka Edgara Allana Poe byla v titulcích zmíněna jen proto, aby přitáhla pozornost veřejnosti, neboť film samotný s ní neměl téměř nic společného. (liquido26)
- Ve scéně, kdy Poelzig (Boris Karloff) odchází od paní Alison (Julie Bishop), je naproti dveřím jejího pokoje stěna. V dalším záběru je ale naproti nim schodiště. (Litsarch)
Reklama