Natsu e no Tobira: Kimi no Iru Mirai e
The Door Into Summer
Réžia:
Takahiro MikiScenár:
Tomoe KannoHudba:
Júki HajašiHrajú:
Kento Jamazaki, Naohito Fudžiki, Kaja Kijohara, Hidekazu Mašima, Nacuna, Rin Takanaši, Taizó Harada, Tomorowo Taguči, Kenta Hamano, Šóhei AbeObsahy(1)
Soichiro Takakura (Kento Jamazaki) je nadějný vědec, který pracuje na důležitém výzkumu ve společnosti svého zesnulého adoptivního otce Matsushity. Když se však jeho práce blíží k dokončení, v tu chvíli je zrazen a okraden, a poslán do budoucnosti. (HanzoBureshi)
Videá (8)
Recenzie (12)
Musím říct, že na film jsem se dva roky těšil, navíc knižní předlohu jako klasiku znám. Začněme pozitivy Kento Jamazaki měl dohled nebo motivaci a podává skutečně herecky výkon (nikoliv jen svůj standard, nebo nezájem, který jsme viděli bohužel často), Naohito Fudžiki jako robot Pete nemá chybu. Celý příběh má moc hezkou atmosféru a feeling 90.tých let, od úvodních titulů a uvedení do příběhu mě to chytlo. S pokračujícím časem vidíme poměrně svojkou adapatci Henleinova originálu. Chápu, že z důvodu stopáže a úspornosti museli trochu zjednodušovat a udělat si věci po svém. Nicméně kouzlo originálu tak to úplně nemá, vztah mimochodem neměl být platonický, atd., ale budiž pořád nadprůměr a má to svoje kouzlo nejen díky té chlupaté šelmě. ()
Asi bych měla hned na začátku zmínit, že knihu jsem poprvé četla dva dny před kouknutím na adaptaci. Protože už podle traileru bylo jasné, že to bude hodně jiné, takže na tom vlastně vůbec nezáleží. A musím říct to hlavní: Dveře do léta je skvělý příklad toho, jak v současnosti pracovat s adaptacema starších děl tak, aby byl spokojený každý. Film se totiž drží základních věcí, ale je tady ten problém, který vzniká právě kvůli jinému formátu. Musíte změnit vyprávěcí pustup a rozjet smyčku podstatně dřív. A postupně do ní přidávat informace a doplňovat je. Takže i kdyby jste knihu nečetli, ale není zároveň to váš první film o cestování v čase, tak jediný překvapený člověk v místnosti v moment "osvícení" bude Riko. A už dopředu vám všechno dojde. Ale stěžovat si na to je jako stěžovat si, že umřela ta, co šla sama do lesa, přestože jí všichni říkali, ať tam nechodí. Prostě to patří k žánru. A jde jenom o to, jak moc fajnově bude celý ten zbytek vypadat. Takže jo, ve výsledku je to vlastně taková klasika ohledně cestování v čase. A pokud to má někdo rád, není důvod si to pořádně neužít. Film má skvělou atmosféru, je to dobře natočené, všechno hezky odsýpá a vážně tam není čas na moment, kdy by to začalo nudit. Navíc Kento Jamazaki je prostě sympaťák. Tak snad konečně padne i Kingdom. Slibuju si to už nezdravě dlouho... ()
Kouzelně neobyčejný zážitek! Když se jedná ve většině případů o sci-fi, tak k tomu bývá vždy nějaké velké CGI dobrodružství, jenomže tady se jedná převážně o drama, a musím říct, že je to SENZACE! Počítačové efekty tu trvají celkem dohromady ani ne 20 vteřin, a jedná se o čistou vizuální práci, a jsem z toho ještě více unesený, než z přeplácaných triků. Takže ten kouzelně praktický vizuál tu je na jedničku. Příběh je velice dobře vyprávěn. Sice hlavní téma filmu není žádným originálem, a divák později tuší, co se asi bude dít, no spíše co se musí stát, ale ta pečlivá práce tomu dává i tak neskutečné rozměry, a já jako divák jsem byl uchvácen. Kento Jamazaki se sem parádně hodí, a možná se tak jedná o jeho nejpřirozenější roli. To samé platí o zbytku týmu. Zazní tu i celkem dobrý soundtrack, který to sci-fi nebo drama více osvěžuje, viz. třeba skladba Kekkou no hi. Mé hodnocení: 8/10 ()
Milá romantika v pěkném sci-fi hávu. Je mi jedno, že tam ten pokrok není domrtě vysvětlovaný. Prostě takhle se to jmenuje, takhle to funguje, ale proč to tak funguje... je mi to jedno, navíc by to v příběhu jen překáželo. Sedlo mi to. Příjemně mi to utíkalo, hlavní hrdina mi byl sympatický a to nejen tím, že to byl chovatel kočky. Jde vidět, se Kento pomalu herecky posouvá, nestagnuje, snaží se. I jeho robotický kámoš v podání Fudžiki Naohita byl sympatický, fajn a dobře zahraný. Celkově mi to přišlo jako odpočinkový film, není to žádné velké drámo a to se mi na tom líbilo. Nechtěla jsem se napínat jako struna, chtěla jsem si u sledování odpočinout a to film splňuje. Bylo to fakt příjemné podívání. ()
Knižní předlohu jsem přečetl tak před 35 lety, úspěšně zapomenul, ale když jsem teď sledoval film, vybavoval se mi děj vždy kousek dopředu, jak jsem si připomínal o čem Henleinův román byl. Takže celkem vzato se T. Mikimiu podařilo evokovat zvláštní poetiku, kterou má předloha (byť zasazená do Ameriky). Pochopitelně film může pracovat s reáliemi "budoucnosti" hrdiny /když se probere ze spánku/, která je velmi blízká naší "přítomnosti" ()
Reklama