Dvere v podlahe

Kluk, který se octne uprostřed cizí rodinné krize. Žena hledající v něm náhradu za ztracené syny. Přišla jsem z kina a je mi všelijak. Zatímco kniha (Rok vdovou) byla mou kamarádkou a rozsteskňovala, dojímala i hladila mě několik dní, film na to měl jen 111 minut, a přestože končil asi ve třetině knihy, byla v něm táž něha, laskavost a přes hutný smutek i jistá naděje. Kim Basinger jsem dosud vnímala především jako krásku, ne jako herečku, za což se jí teď v duchu omlouvám. Taky se mi moc líbily citace z dětské knížky inspirované životem rodiny schovaným do jemných metafor, klavírní hudba, nekonečné moře, fotografie, symboly...... Klid a mír. (06.03.2005)

Knihu jsem nečetla, takže nemůžu a nemusím srovnávat, ale film mě zdrchal! Eddie vpadne nepřipraven do rodiny, která zrovna zažívá „smutné časy v dlouhém šťastném manželství“, kde se nevyřčená tragedie prolíná v každé situaci, dívá se z každé fotky na stěně, ocitá se v každé dětské povídce, přidává se k lekcím v milování, je prostě všudypřítomná!!! Z posledních sil jsem si pro sebe vyškrábla přesvědčení, že člověk přece nemůže stále setrvávat v zoufalství, v zoufalství nad ztrátou dětí, v zoufalství dítěte opuštěné vlastní matkou (která, jenom nechtěla být špatnou matkou) .... musí se unavit! (15.06.2005)

Pro mne neuvěřitelně zdlouhavá, přesto působivá a jímavá, knížka Rok vdovou od Johna Irvinga ve mně probudila povinnost se na DVEŘE V PODLAZE podívat. Ačkoliv je film točený podle první části románu, stačí to na celovečerní film. Aby ne, když se ve snímku cituje téměř každé slovo knihy. Nemůžu říct, že by mě tato doslovnost zklamala, protože přesně tyto věty, byly tím, čím mě knížka dostala. Kim Basinger mě konečně dokázala přesvědčit, že umí hrát a u mě si to povýšila z hezké blondýnky na herečku. Jeff Bridges je jako cynický Ted Cole dokonalý. Tohle je skvělý film pro televizi , ale jako kinohitovka je přece jenom málo osobitý a originální. Chtělo by to víc, než jen kopírovat Irvinga. (10.03.2008)

Tiché komorní drama o rozpadu jednoho vztahu plné symboliky a úsporných náznaků, jehož vrcholným momentem je zřejmě autorské čtení pohádky/mýtu o chlapečkovi, který se zdráhal narodit do pokoje s dveřmi v podlaze...atavistické zosobnění strachu, věcí skrytých a ve své nekonkrétnosti vyvolávajících obavy. Irvingův román jsem nečetl, nemohu tedy posoudit, jak Tod Williams původní literární text adaptoval, mohu ale konstatovat, že natočil silný a soudržný film, který svým pomalým plynutím spěje k neodvratnému finále - otevření oněch imaginárních dveří a nahlédnutí dovnitř temné hlubiny... (02.03.2008)

Pro mě se jedná o jeden z nejosobnějších, ale také nejzvláštnějších filmů vůbec. Je to směsice komična, filozofie a lidských osudů, kdy je hlavní postavou spisovatel, což se mně vždy líbí. Během filmu jsem měl v půlce krátkou pauzu, ve které jsem sám stihnul napsat čtyřstránkový příběh, jež byl částečně inspirován mým snem a částečně Havranem od Poa, ale i tímto filmem - myslím, že Ted by se mi z plana hrdla vysmál a mé řádky rozcupoval. Já jsem však rád za to málo, no a tento film je tak trochu návrat ke kořenům, protože jsem viděl část už někdy v roce 2006 tuším. Většina z nás své dveře v podleze otevře - není vyhnutí, není to o volbě. (16.12.2021)